Lidé volili nové tváře a opakovaně spadli do bahna
9. srpna 2018
(INFO.cz) Poptávka po nových tvářích v politice je u konce. Myslí si to alespoň kandidát ODS na pražského primátora Bohuslav Svoboda. „V tuto chvíli voliči nehledají někoho nového, ale někoho, kdo je solidní, komu se dá věřit a za kým je kus životní práce,“ vysvětluje, proč strana vybrala do čela kandidátky právě jeho. O primátorské křeslo přišel před pěti lety. Co by dnes dělal jinak? „Když jsem na magistrátu začínal, tak jsem byl přesvědčen o tom, že turistický ruch je vrcholem toho, co Praha musí udělat. Dnes si myslím, že turistický ruch už je na hraně možností a že nám začíná vytlačovat Pražany,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ.
Pražským primátorem jste byl do roku 2013. Odpočinul jste si za posledních pět let od vedení Prahy?
Odpočinout není to správné slovo. To bych mohl, kdyby Praha fungovala. Jako řadový člen zastupitelstva, ale hlavně jako lékař, s nímž mluví pacientky, jsem viděl a slyšel, co všechno nefunguje. To si pak neodpočinete. Začnete mít pocit, že jste něco nedodělal a na odpočinek nemáte nárok.
To je hlavní důvod, proč jste se rozhodl pro návrat? Chcete navázat tam, kde jste před lety skončil?
Nejen já, ale celá pražská ODS na to chceme navázat, protože odezvy na to, co jsme dělali, byly skvělé. Podařilo se zavést celou řadu věcí, které už pak nikdo nedokázal zrušit. Vzhledem k tomu, že jsme skončili ve dvou třetinách volebního období, tak ale některé kroky zůstaly na půl cesty.
Zhoršila se bytová nebo dopravní situace v Praze. Celá řada věcí se neřešila. Současný stav bude určitě vyžadovat i přesun priorit, ale jinak chceme opravdu navazovat.
Jak sám říkáte, v čele kandidátky jste se ocitl i kvůli tomu, že se nepodařilo najít relevantního zástupce mladší generace. Kde dělá ODS chybu?
Myslím, že jsme na tom lépe než ostatní strany. Když se podíváte na ANO, tak to loví v nejrůznějších vodách a žádnou nástupnickou generaci nemá. I tradiční strany jako sociální demokracie jsou v horší situaci než my.
My máme v komunální politice celou řadu mladých lidí. Jsou to vzdělaní lidé, kteří svým oblastem rozumí.
Problém je spíše v tom, že mladá generace prostě potřebuje nějakou dobu nástupu. Už dělají celou řadu věcí, ale aby dokázali oslovovat voliče, tak potřebují ještě nějaký čas. Voliči chtějí určitého garanta.
O primátorský post se uchází řada nových tváří. Vy patříte ke známým politikům. Je to výhoda, nebo naopak překážka?
Myslím, že situace se změnila. Poptávka po nových tvářích ustala. V tuto chvíli voliči nehledají někoho nového, ale někoho, kdo je solidní, komu se dá věřit a za kým je kus životní práce. Někoho, na koho se mohou spolehnout, že to, co říká, bude také dělat. Je to také o osobnostech jako takových. Mediální nálepky přestávají fungovat.
Děje se tak ve všech zemích. Nejdříve to přišlo ve Velké Británii už za Davida Camerona. Etické principy práce začínají získávat silný důraz. A je tomu tak i u nás. Lidé si tu opakovaně vybrali něco nového a opakovaně spadli do bláta.
Pokud uspějete, budete dělat něco jinak než před pěti lety?
Doba se posunula, takže se mění i některé mé názory. Mám tu výhodu, že vím, co znamená samospráva na takto vysoké úrovni. Jako velmi zásadní vnímám to, že se člověk nesmí nechat zatáhnout do boje s jednotlivým problémem, ale zůstat u pohledu na Prahu jako takovou, na cíl, že má být pěkným, příjemným, přátelským městem.
Řeknu příklad. Když jsem na magistrátu začínal, tak jsem byl přesvědčen o tom, že turistický ruch je vrcholem toho, co Praha musí udělat, že potřebujeme prostředky, které přináší. Dělali jsme všechno pro to, abychom ho podpořili. Dnes si myslím, že turistický ruch už je na hraně možností a že nám začíná vytlačovat Pražany. Teď je naopak potřeba na něj netlačit.
S tím ožívá téma regulace sdílené ekonomiky. Jak se k němu stavíte?
Jde o celosvětový problém. Cest řešení může být několik. Myslím, že nejzásadnější je to, že Praha musí využívat oblasti brownfieldů a proluk k výstavbě. Město musí do těchto částí pouštět lidi, aby se mohlo rozvíjet. Musí se ale jednat o citlivě vložené celky, ne hromotluckou výstavbu v podobě panelákových domů.
Důležitá je také infrastruktura, nejen silnice, ale i obchody a tak dále. Musíme si uvědomovat, že Praha zažívá nárůst počtu mladých rodin, které se chovají do určité míry jinak než ty starší.
Jak moc by do toho měl magistrát zasahovat?
Myslím, že je to jako v přírodě: když má vznikat něco dobrého, tak je potřeba spontánní prvek a pak podmínky pro dobrý růst. Nemyslím si, že tento problém vyřešíte tím, že vznikne bydlení pro sociální skupiny. Tak vznikne ghetto. My potřebujeme, aby se jednotlivé struktury prolínaly, tak jako tomu bylo dřív. Tehdy město mělo své obyvatele. Někdo byl hospodský, někdo švec, někdo pásl husy...
Vytvořit sociální byty pro sociálně slabé je špatný přístup. Riskujete, že byty v nějaké fázi opustí. Musíte vyřešit podmínky pro to, aby si v oblasti koupili bydlení lidé, kteří na to mají, i ti, kteří jdou teprve nahoru.
Další velké téma je doprava. Vy mluvíte o potřebě dostavby metra D. Měla by podle vás začít co nejdříve a nezáleží na tom, zda i ve spolupráci se soukromou firmou. Předložený projekt se společností Penta má ale podle kritiků mnoho citlivých a pro město nevýhodných částí. Vy si to nemyslíte?
Tak, jak je ta smlouva nyní nastavená, rizika vidím. Proto říkám, že je potřeba se na to velmi podrobně podívat a udělat smlouvy takové, aby vůdčí role města zůstala zachována. Nechci říkat, že město má všechno rozhodovat, ale v nějaké fázi musí mít možnost bránit se něčemu, co by pro něj nebylo prospěšné. Nestaví totiž metro jako svůj byznys.
Metro D přivede lidi do oblasti Pankráce nebo náměstí Míru, to bude problém. Metro tam je už dnes plné, ještě přiteče dalších 50 až 80 tisíc lidí. Praha musí mít možnost omezit třeba nějakou jinou aktivitu, která by byla potíží pro jeho průchodnost.
Jak by to mělo být konkrétně ošetřeno?
Smlouva musí mít dvě roviny. Tou první je smlouva obecná. Rozumím tomu, že se něco prodává jak balík (smlouva na výstavbu všech nových stanic metra – pozn.red.), že něco má hodnotu, o které se hovoří. Na druhou stranu musí platit určitá základní kritéria. Není možné nasměrovat hodně peněz do jednoho místa, protože je z obchodního hlediska zajímavé, a někde neudělat nic. Vyváženost může garantovat jen Praha. Ta má největší zájem na tom, jak bude doprava fungovat.
Vy jste dostal podmínečný trest v souvislosti s Opencard. Nebojíte se toho, že vás může znovu potkat něco podobného?
Samozřejmě vím, že mě mohou znovu za něco zažalovat. Netěším se ani na to, že bych jezdil s ochrankou a tak dále. Na druhou stranu někdo to dělat musí. Když se budou všichni bát, tak to dopadne jako na obcích, kde mají rozhodovat „jen“ o statisících korun a rada se nikdy nesejde. Pokaždé někdo „onemocní“ nebo někam odjede.
Jak se chcete vypořádat s paralýzou na úrovni úředníků a dalších spolupracovníků?
Ti lidé nechtějí nic jiného, než aby tam měli někoho, kdo když řekne A, tak aby to bylo A. Někoho, o kom vědí, že na ně neudělá podraz. Musí vědět, že jejich nadřízení jsou lidé, kteří rozhodují podle nejlepšího svědomí a vědomí a když se něco zkomplikuje, tak to nenaházejí na ty pod sebou.
Nemusí vzniknout jen nový tým vládnoucí koalice, ale celý tým vedoucích úředníků na magistrátě. Je to jedna z nejdůležitějších věcí.
V poslední době ožil projekt metropolitní nemocnice, který jste prosazoval už vy za vašeho vedení. Byla by to pro vás priorita i dnes?
Projekt metropolitní nemocnice je jednou z věcí, kterou jsme otevřeli my, ale už nedokončili. Já se domnívám, že to je zásadní chyba, protože je to jedna z věcí, kterou by každé velké město mělo mít. My jsme jedno z mála, které nemá.
Dochází k nejrůznějším situacím, mohou přijít různé katastrofy, ale i další věci. My jsme zažili stávku ve zdravotnictví. Byli jsme v situaci, kdy v Praze přestalo pracovat pět fakultních nemocnic a my neměli žádný způsob, jak do toho vstoupit. Ani jsme nebyli účastníky jednání. Kdyby město mělo svoji nemocnici a ten problém byl ekonomický, tak by město mohlo vzít peníze a dát je do toho. Takhle jsme s lidmi nemohli mluvit, protože jsme nad nimi neměli žádnou zaměstnaneckou pravomoc.
Těch věcí ale může nastat mnohem více. Velké město se musí například také starat o bezdomovce. To je pro každou nemocnici ztrátová věc, která přináší problémy pro personál. Jsou to pacienti, kteří nejsou příliš vítáni, ale pomoc potřebují.
Metropolitní nemocnicí ale nemůže být Nemocnice Na Františku (je zmiňována z toho důvodu, že magistrát převezme její správu od Prahy 1 – pozn.red.). Ta nemůže zajistit veškerou péči.
Měla by to být tedy Nemocnice Na Bulovce?
My jsme zmiňovali Bulovku z mnoha důvodů. Jednak je ta nemocnice veliká. A také více než tři čtvrtiny pozemků patří městu. Praha je nemocnici pronajímá, ale za směšný poplatek. Nebyl by tedy takový problém s převodem. Byly by ale potřeba tak tři miliardy korun, aby se nemocnice postavila na nohy.
Je to tedy věc, do které byste se v případě úspěchu, vrhli?
Myslím, že to je sice běh na dlouho trať, ale je potřeba ten prostor vytvořit a pak se o něj starat.
Prahu jste oblepili plakáty s hesly „Bolševická vládo, Praha není stádo“ nebo „Zpovykaní Pražáci volí ODS“. Jak vám fungují? A znamená to, že vaším hlavním rivalem je ANO?
Hnutí ANO si k tomu doběhlo samo. Slogan byl dříve, než udělalo smlouvu s komunisty o koaliční vládě.
K dohodě se ale schylovalo delší dobu.
Ano, čekalo se to delší dobu. Mně tyto billboardy nepřipadají tvrdé. Jde o konstatování stavu věcí. Změny společnosti směrem ke komunismu tady nemají být. Proto si myslím, že je dobré, aby si to lidé uvědomili.
Máme na to navíc velmi dobré reakce. A překvapivě i od mladých lidí, u kterých bych nečekal, že jim to něco říká.
A „zpovykaní Pražáci“ jsou legendární výrok, který Praha vnímala jako velmi silnou urážku. Já si opravdu myslím, že volby by se měly stát tím, že lidí rozhodují o tom, jak chtějí žít v dalších desetiletích. Nesmí myslet jen na příští čtyři roky.
Jde o dlouhodobé věci. Dnes máme ekonomický boom. Problémy jako takové nejsou. Ale třeba za dva roky zas tak moc velký růst nebude a my na to musíme být připraveni. A všechny hrozby zbolševizování země přibrzdit.
Proti koalici s ANO na pražském magistrátu jste se ale výrazně nevymezil. Proč jste tak neudělal ani potom, co složilo vládu právě za podpory komunistů?
Moje odpověď je velmi jednoduchá. My z principiálních důvodů nebudeme nikdy spolupracovat s komunisty. Prostě pro to, že to je strana, která se nedistancovala od toho, co dělala komunistická strana v letech 1948 až 1989. Nebudeme také spolupracovat s extrémistickými stranami.
Vše ostatní je o tom, jestli dokážete vytvořit průnik programů a s jakými jednáte lidmi. Obecně platí, že budeme jednat se všemi stranami, které v sobě mají princip demokratického vzniku.
(Autor: Markéta Žižková)
Bohuslav Svoboda
poslanec PČR
zastupitel hl.m. Praha