Novinky Mediální výstupy

 

 

Minulá vláda rozhodně daňovou zátěž nesnižovala, a to navzdory dobrým hospodářským výsledkům. Proto je ten letošní lepší výsledek Liberálního institutu asi pro mnohé zarážející. Dokonce tento výsledek premiér v demisi a bývalý ministr financí Andrej Babiš využil pro prezentaci toho, jak ‚makal' pro lidi. Zlepšení je ale dáno tím, že ve vzorečku, kterým se den daňové svobody počítá, rostl rychleji HDP, než veřejné výdaje státu. Zlepšení ukazatele tedy můžeme přičíst našim podnikatelům, kteří více tvořili a vyráběli. Tím byl ovlivněn výsledek. Když se podíváme na daňové příjmy v absolutní částce, stát naopak rok od roku vybírá více a více. Andreji Babišovi pomohl ekonomický růst, nikoliv to, že by dělal nějaké dramatické daňové reformy.

 

 

Přesně tak. A když se podíváme na některé další studie, které analyzují kvalitu našeho daňového systému – například jeho složitost a náklady, které s ním mají podnikatelé spojené – zjistíme, že jsme podprůměrně konkurenceschopní. Doporučuji například žebříček Doing bussines sestavovaný Světovou bankou. Ale pokud bychom se chtěli upínat ke dni daňové svobody, měli bychom se inspirovat u zemí, které jsou na tom podstatně lépe. V Irsku připadl den daňové svobody už na 7. duben, v Jižní Koreji na 28. duben, ve Švýcarsku na 5. květen. Právě Švýcarsko si v Česku berou různé politické síly jako vzor například v otázce obecného referenda. Já jsem přesvědčen, že k životní úrovni Švýcarska se dostaneme prostřednictvím podobně nízkých daní, nikoliv snahou revolučně měnit politický systém.

 

 

To se týkalo zdanění práce. Práci u nás skutečně zatěžujeme vysokými odvody. V tomto ohledu jsme skutečně obsadili sedmé místo. Ještě horší na tom je, že značnou část těchto odvodů hradí za zaměstnance zaměstnavatelé. V míře zatížení zaměstnavatelů vedlejšími náklady práce jsme druzí hned za Francií. To samozřejmě dlouhodobě zužuje zaměstnavatelům prostor pro to, aby rychleji zvyšovali mzdy svým zaměstnancům, v recesi to pak způsobuje vyšší nezaměstnanost.

 

 

Rozdíl je daný různou metodikou výpočtu. Liberální institut počítá den daňové svobody tak, že vydělí veřejné výdaje hrubým domácím produktem. Oproti tomu společnost Deloitte dělí celkový daňový výběr čistým národním důchodem. Každá metoda má svá pro a proti, ale tradičnější je metoda používaná Liberálním institutem. Tím, že ve výpočtu uvažuje veřejné výdaje, které mohou být - a u nás i bývají - vyšší, než daňové příjmy, může mnohem lépe postihnout rozpočtový deficit, který znamená jen odložení vyššího zdanění do budoucna. Výpočet společnosti Deloitte zase bere v úvahu čistý národní důchod. Tímto zúžením produktu na část, která se týká domácí ekonomiky, dokáže odfiltrovat tu část vyrobeného produktu, která odplyne do zahraničí, a čeští daňoví poplatníci na ní participují méně.

 

 

Jak jsem řekl, každá ta metoda má svá pro a proti. Vést spory o metodiku bychom mohli donekonečna a to asi není to hlavní. Důležité je porovnávat data v časové ose podle stejné metodiky. Je ale potřeba dodat, že k analýze daňového zatížení používají ekonomové řadu exaktních metod a ukazatelů. Den daňové svobody je trochu zjednodušující, pro neodbornou veřejnost problematiku daňového zatížení zpřístupňující „popekonomický ukazatel". Tím to vůbec nechci nijak shazovat, je dobře, aby i širší neodborná veřejnost věděla, jak moc velké daně platíme a jak současné vyspělé ekonomiky přerozdělují obrovské množství peněz.