Novinky Mediální výstupy

 

 

Máme skoro šest měsíců od voleb, k vládě jsme se ani nepřiblížili a to, co předvádí předseda hnutí ANO, neskýtá záruky, že bychom se ke kabinetu s většinovou podporou dostali. Mluvit po takové době a po krachu jednání o krizi určitě na místě je.

 

 

Směřuje k těm, kteří běžná pravidla parlamentní demokracie nerespektují a tváří se, že jsou normální věci, které normální nejsou. Nikdo se nemůže tvářit, že když vyhraje volby se třiceti procenty, že má na sestavení vlády automaticky nárok, že si bude vládnout, jak chce, a že mu ostatní musí dělat užitečné idioty, přičemž se dlouho o vytvoření parlamentní většiny ani nepokoušel. První pokus Andrej Babiš promrhal, jsme ve fázi druhého. Návrat k pravidlům parlamentní demokracie znamená, že se o sestavení vlády seriózně jedná, že ten, kdo je tím pověřen, se o získání podpory snaží. Pokud toho Andrej Babiš není schopen, má být pověřen někdo jiný.

 

 

Nepochybně. To jsou lidé, kteří mají hlavní klíče k řešení situace. Myslím, že to je naprosto zjevné. Ale je to i výzva všem, kteří naskakují na Babišovu hru, že je normální to, co normální není.

 

 

Upřímně, tohle nechci posuzovat. Zajímá mě, co se děje s Českou republikou, že se tu nesestavuje vláda v souladu s pravidly parlamentní demokracie. Jak si poměřují ega Miloš Zeman a Andrej Babiš, mě moc nezajímá. Chtěl bych – a očekával bych, na to máme všichni právo –, aby se chovali odpovědně a v souladu se svým mandátem. Pokud Andrej Babiš není schopen nebo nechce sestavit vládu s většinou ve sněmovně, je samozřejmě na tahu prezident Zeman, který musí nějak reagovat.

 

 

Nevím, zda je tu přímá souvislost. Zaznamenali jsme ale všichni, že vláda zastává v zahraničněpolitických otázkách jinou pozici než Hrad. To je zjevné.

 

 

Ono to není na spekulace. Ale podstatou je, že máme všichni právo požadovat, aby se chovali zodpovědně. Smyslem toho, co se teď děje, musí být sestavení vlády s většinovou podporou. K tomu by měly směřovat kroky prezidenta i předsedy hnutí ANO.

 

 

Stejně jako dosud. Ale není to na pořadu dne. Logičtější by přece bylo odblokovat situaci – tak, že by ANO začalo korigovat své nerealistické, možná i neústavní představy. Že by si uvědomilo, že nedostalo absolutní mandát, snažilo se hledat východiska a kompromisy, například si uvědomilo, že Andrej Babiš je pro všechny partnery v jistém smyslu nepřijatelný a změnilo tuto nominaci. Pak by se otevřel prostor pro spolupráci se stranami, které jsou přirozenými partnery hnutí ANO – některými levicovými stranami, stranami bývalé vládní koalice. ODS se ale chápe jako politická alternativa k hnutí ANO a na tom se nic nemění.

 

 

To jsou úplně hypotetické úvahy, toto opravdu není žádná cesta. Čtvrtek na tom nic nezměnil – ve sněmovně existuje koalice ANO, komunistů a SPD, která tam pravidelně odhlasovává vše podstatné. To je přece další problém celé této politické situace. Dokud se toto všechno neodblokuje, nepředpokládám, že bychom se k nějaké rozumné vládě dostali.

 

 

Myslím, že politika ODS je jasná a srozumitelná, ukazuje to i reakce veřejnosti. Jsem přesvědčen, že problém, že se nedaří sestavit vládu, není problém ostatních stran, ale hnutí ANO. To musí vyvodit závěry. Dokud je nevyvodí, nepohneme se dál.

 

 

Zatím ne. K těm je ještě daleko, nejsme ani u konce druhého ze tří pokusů o sestavení vlády. ODS se voleb nebojí, chápe je ale jako krajní variantu, když se nepovede nic dalšího. Zde nebyly pokusy o sestavení vlády nejen vyčerpány, ale v podstatě ani učiněny, jednání s ČSSD byl vlastně první pokus. Předčasné volby jsou spíš takové strašení. Pokud se opravdu ukazuje, že Andrej Babiš není schopen nebo nechce sestavit vládu podle demokratických pravidel a s většinou ve sněmovně, je na hnutí ANO a na prezidentovi, aby hledali východisko. Mást ale veřejnost postojem, že je samozřejmé, že bude Andrej Babiš vládnout za každou cenu a my všichni ostatní máme povinnost mu v tom napomoci – a když ne, budou předčasné volby –, to přece není normální přístup k demokracii.