Novinky Mediální výstupy

 

 

Jestli nezpochybnitelné důkazy nejsou, to nevím. Důkazy dosud nebyly zveřejněny, a to je obrovský rozdíl. A jestli se dotčení činitelé shodli na tom, že je třeba přijmout opatření vůči Rusům, tak musíme věřit, že o tom byli nějakým způsobem přesvědčení. Odlišujme dvě věci – jestli důkazy nejsou, nebo nebyly zveřejněny. Skutečnost, že je nezná veřejnost, neznamená, že je neznají ti, kdo o věci rozhodují. Veřejnost opravdu nemusí znát všechno, to předesílám před závorkou. V diplomacii to tak trochu platí.

 

 

Vyhoštění vnímám jako odvetnou akci za operaci, kterou nemohu nazvat jinak než teroristický útok s použitím otravného plynu na civilní obyvatelstvo, o té použité látce existují indicie, že pochází z jednoho státu, a ostatní státy se za to postavily. Jestli jsou státy tři nebo pět je upřímně skoro jedno. Rozhodně nevyloučíme všechny spolupracovníky ruských služeb, to by tady nezbyl téměř nikdo, současně však děláme symbolické gesto a v mezinárodním jazyce poměrně silné gesto vyhoštěním diplomatických osob. Znamená to, že s nimi máme velký problém.

 

 

Nejsem ten, kdo má rozhodovací pravomoci, ale vládu za toto rozhodnutí nekritizuji. Museli mít jiné výstupy a podklady. Kritizuji ji za jiné věci, ale za tuto nikoliv.

 

 

Já s politikou více azimutů nesouhlasím a myslím si, že se ukazují její problémy, na které jsme upozorňovali od počátku. Rusům není moc co věřit a Číňané slibují, slibují, ale s velkým otazníkem. Vzpomínáte, jak když odjížděl čínský prezident, tak nás Zeman informoval nejprve o 180 a později o 140 miliardách investic... Zatím se počítají v jednotkách miliard a to ne zdaleka vážného charakteru s přínosem tisícovek pracovních míst. V tom směru končí návštěva čínského prezidenta a to, co se kolem odehrávalo, pro Českou republiku fiaskem.

 

 

Jedna věc je, že prezident republiky začal dělat politiku v mnoha směrech lehce nekoordinovanou s vládou zejména ve vztahu k Rusku a do jisté míry i k Číně. To budí nepříjemný zmatek v naší zahraniční politice a znejišťování parametrů. Druhou věcí je, a nejde pouze o Českou republiku, ale do značné části Západu, kde to vídáme dnes a denně, jak jsme se odnaučili vést dialog, přesvědčovat druhé silou argumentů a strašně nálepkujeme. To pokládám za naprosto zničující, protože vlastně podrýváme možnost smysluplné veřejné diskuse a smysluplného uvažování. Když se vysloví názor, který nekonvenuje s tím mým, okamžitě nálepkujeme, což považuji za krajně nešťastné.

 

 

Musí to nejdříve dělat každý politik na svém místě, na pozici. Co předvádějí masmédia a sociální média, když napíšete něco, s čím někdo nesouhlasí, všichni se na vás vrhnou a dají vám nálepky. Novináři a politici by neměli být schopni říci – já mám pravdu proto, že toto je pravda a protože ten druhý je fašista nebo komunista. Úkolem musí být vést věcnou diskusi, a k tomu nikoho nepřinutíme... A v tomto směru mají jít veřejní činitelé příkladem, ale mnozí nejdou.

 

 

Pokládám ji za jednu z pravděpodobných variant a zatím to vypadá, že se blíží. Zároveň to však vypadá, že jsou si programově daleko a zasekli se na personálních věcech. Kdo koho má mít a kolik a svědčí to o neschopnosti stran se posouvat. Každý si klade nesplnitelné požadavky.

 

 

Nevím, do hlavy Andreje Babiše nevidím, jsem za to rád a udržuje mne to v klidu. Nepochybně koná řadu kroků, které mu umožnují se předčasných voleb neobávat. Populisticky, bez důvěry, podpory ve Sněmovně, bez schopnosti něco prohlasovat rozdává dětské jízdné, důchodcovské jízdné, zvýšení důchodů, a některé věci budou muset být schváleny Sněmovnou. Ale oni se tváří, že je dělají automaticky. Jestli si kupuje voliče před komunálními volbami nebo se připravuje na to, že chce mít v ruce kartu pro předčasné volby, obojí je možné. Zcela zjevně si voliče nakupuje.

 

 

Jsem zásadním nepřítelem obecného zákona o referendu, vyvolávání referenda menšinami obyvatelstva či politiků. Prostě referendum pro mě není instituce, je to výjimečný doplňkový nástroj zastupitelské demokracie, ale účelem demokracie není zjistit názor většiny. Většina umí vládnout i klacky. Cílem demokracie je respektovat názory menšiny a dobírat se názorů, které budou nějak menšinou respektovány. V tom směru je referendum nešťastný institut. Proto jsem hlasoval pro a neprotestoval proti jednorázovému ústavnímu zákonu, kterým se položila otázka o vstupu do Evropské unie. Protože je správné, aby občané měli možnost se k této zásadní otázce vyjádřit a vzít na sebe břímě, které z toho plyne. Jinak se do diskusí o referendu nezapojuji. Do jisté míry souhlasím se Štěpánkem, referendum nesmí rozhodovat o nepodstatných věcech. Je to pouhá vějička na voliče, proto by referendum nemělo být o podstatných, ani nepodstatných věcech.

 

 

Sobotka byl politikem z druhé části politického spektra, takže jsme se v mnoha směrech shodovali, a v mnoha směrech nikoliv. Za jeho i moji politickou kariéru jsme uzavřeli mnoho dohod a nikdy mě nepodrazil, to je potřeba říci a toho si vážím. Jednou z mála věcí, které politici mají, je, zda umí držet slovo. Co byla jeho největší chyba výsledkově, je samozřejmě propad ČSSD. Myslím, že klíčovou chybou bylo, když se v roce 2013 připojili, respektive ustoupili na prezidenta nominovanému Zemanovi a podpořili nestandardní vládu, která se neopírala o většinu ve Sněmovně. A že ODS měla být zlikvidována prací policejních důstojníků, kteří se podíleli na rozpadu politického systému. Jestliže odchází premiér a na tiskové konferenci se mluví o zlatu za stamiliony a nakonec z toho vylezou nezdaněné kabelky, tak to pokládám za naprostý skandál.

 

 

Nikdy jsem nebyl fanouškem České televize a v mnoha směrech jsem nesdílel její pohled na svět, který byl výrazně jednostranný a levicově progresivistický. Současně veřejná televize, zejména na tak malém trhu, jakým je Česká republika, a kde to vypadá, že ostatní jedou na ruku oligarchů, má své místo a v tomto směru budu hájit, že nemá být ani privatizována ani ji nemáme zestátnit.