Novinky Mediální výstupy

 

Česká republika přijala v roce 2012 pod tlakem stejných aktivistů a zájmových skupin – jako u školní inkluze – stejný přístup k „ochraně“ dětí, jako má právě třeba Norsko. Dětské domovy jsou tedy údajně jedno velké „fuj“ a zavedli jsme placené pěstouny a placené dočasné pěstouny. Zavedli jsme větší kontrolu rodin. Raketově roste počet dětí umísťovaných do placené dočasné pěstounské péče. I u malinkých 0-2letých dětí je počet dočasných pěstounů mnohem vyšší než dětí osvojených (někdo si je vezme za vlastní). Počet dětí dočasně „pěstovaných“ za úplatu roste třikrát rychleji než počet dětí osvojených (2014-2016).

 

Z profesionálního prostředí dětských ústavů jsme tak část dětí vytlačili do opatrování lidem, kteří se jako pěstouni registrují rovněž ze zištných důvodů.

No a ve středu tedy byla schůze podvýboru, kam přišli zástupci dětských domovů a ústavů.

 

Na jednu stranu je vždy osvěžující vidět normální lidi z praxe. Lidi, kteří pracují s dětmi a „do Prahy“ na úřad vyrazí teprve, až když už se pracovat skoro nedá. Na druhou stranu je děsivá analogie s problematikou inkluze nebo normálního vzdělávání, kde také vždy vidíte ty normální ředitele a učitele, ale mediální prostor okupuje partička šílenců a věrozvěstů. S velkým vlivem na legislativu a ještě větším vlivem na rozkrádání veřejných prostředků.