Novinky Mediální výstupy

Téměř by se z této interpretace mohlo zdát, jako bychom byli vládou, která se dostala do hledáčku Evropské komise jako problematická. 
 

V těchto souvislostech však nelze opomíjet charakter doporučení Evropské komise i ve srovnání s ostatními státy. Je nutné uvést na pravou míru, že posuzována není pouze česká vláda, a musíme vzít přitom v potaz celou zprávu, nikoli jen její jednotlivé části, možná mediálně atraktivní. 
 

Především upřesněme, že Evropská komise nikoho nekritizuje, ale pouze svým pohledem identifikuje strukturální problémy v ekonomikách a doporučuje kroky k jejich odstranění. Doporučení, která Komise navrhuje České republice, jsou přitom téměř zcela v souladu s kroky, které navrhla i česká vláda a které se snažíme nyní uskutečňovat. Evropská komise nám doporučuje pokračovat ve snaze o fiskálně střídmý rozpočet, o strukturální reformy, o podporu nerodičovských forem péče o děti, o právní úpravu státní služby, posílení boje proti korupci či zlepšení hodnocení kvality vědy a výzkumu. Nejde tu o nic jiného než o potvrzení kurzu, který si vláda sama v reformním programu stanovila. Žádné závažnější rozpory tu nelze najít, snad s výjimkou mediálně vypíchnutých předdůchodů, kde se ovšem jedná o výsledek dohody se sociálními partnery. 
 

Program ČSSD jde proti doporučení Komise

V této souvislosti nelze nezmínit nedávnou demonstraci, kterou uspořádaly odbory a Rada seniorů. Společně vyslovují nesouhlas s úspornými opatřeními vlády, odmítají zpomalení valorizace důchodů a chtějí důchodovou reformu úplně odložit. To je zcela v protikladu s tím, co doporučuje Evropská komise, a zpozornět byměla především "proevropská" ČSSD, která protesty podporuje a zároveň se hlásí k evropské rozpočtově úsporné politice. Místo aby ji podpořila, chová se populisticky zcela opačně. Kdybychom i zde šli cestou doporučovanou Komisí, odpor na domácí scéně by byl ještě větší. Přechodným zpomalením valorizace důchodů se snažíme vyhnout potenciální vážné krizi penzijního systému už v blízké budoucnosti. Důchody přitom stále porostou na rozdíl od řady jiných zemí, kde stagnují nebo se snižují, v některých zemích dokonce o desítky procent. 
 

Ještě zajímavější je potom srovnat hodnocení České republiky s ostatními státy. Zjistíme totiž, že na tom v tomto porovnání vůbec nejsme špatně. Hned devíti státům, u nichž Evropská komise již před časem identifikovala makroekonomické nerovnováhy, jsou doporučována velmi detailní opatření, za jejichž neplnění dokonce hrozí sankce. Nic takového u nás nepřipadá v úvahu. Několik dalších států, včetně dvou velkých, má velmi závažné problémy s konkurenceschopností. Doporučení pro Českou republiku nejsou strukturálně o nic tvrdší než pro velmi konkurenceschopné ekonomiky, jako je například německá. I Německu, které již několik let masivně podporuje zařízení péče o děti, Evropská komise doporučuje jejich rozvoj. To opět dokládá, že se nejedná vždy o kritiku, ale o potvrzení trendu. Když se ovšem podíváme na některé jiné země, nalezneme i velmi dalekosáhlá a detailní doporučení, která jsou spíše v rozporu s plánovanými záměry na národní úrovni a mohou působit na některé státníky, hlásající nyní mantru fiskálních pobídek a bujení sociálního státu, spíše jako velmi studená sprcha. To však rozhodně není případ České republiky. 
 

Zpráva identifikuje slabá místa a potřeby zlepšení

Komu se tak názory Evropské komise zřejmě nebudou líbit, budou především právě ti, kdo se dnes domnívají, že je nutné opustit strategii úspor a rozpočtové disciplíny a nastoupit cestu zadlužování. Já naopak pokládám celou zprávu Evropské komise jako dokument poměrně dobře identifikující slabá místa a potřeby zlepšení. Dokonce i v takovém detailu, jako je nutnost posílení přenosových sítí v sousedním Německu tak, aby okolním státům nehrozilo riziko blackoutu. 
 

Jediné, v čem se zásadněji neshodneme, jsou navrhované kroky v oblasti bankovnictví, zejména vytvoření tzv. bankovní unie. Ta by pouze oslabila výborně fungující dohled na národní úrovni, který nás dosud ochránil od nákazy našeho finančního sektoru lépe, než by to učinila jakákoli nadnárodní instituce. Nicméně v tom podstatném, tedy v tom, že jsou to dnes především národní vlády, které musí odvést svůj kus práce a jasně pokračovat ve strukturálních reformách, se tentokrát s Evropskou komisí zcela shodneme.