Novinky Mediální výstupy

 

 

Podle mého názoru se jedná o zásadní precedenční rozhodnutí, kterým bychom otevřeli cestu k dalším nepřiměřeným regulatorním zásahům, jež nejsou nezbytně nutné. Málo se mluví o tom, že směrnice počítá dopředu s tím, že každé dva roky dojde k její revizi. Když si to spojíte s prohlášením šéfa Evropské komise Junckera, který současnou podobu směrnice považuje za málo ambiciózní, a tlakem některých států na schválení původní, mnohem drastičtější a absurdnější verze směrnice, je více než pravděpodobné, že budeme v budoucnu čelit dalšímu zpřísnění legální držby zbraní.
 

Jestliže je z pohledu Komise těžiště posílení boje s terorismem a nelegálním obchodem se zbraněmi založeno na úmyslu utiskovat ty, kteří drží zbraň legálně, nesmíme se divit, že Evropská unie není dlouhodobě a účinněji schopna čelit žádným bezpečnostním hrozbám a krizím. A je vlastně jedno, o kterou krizi se zrovna jedná. Může to být ta ekonomická, migrační nebo ta na východě Ukrajiny.
 

Pokud se nepostavíme na odpor proti zbytečným restrikcím a krokům, které bezpochyby mají potenciál ohrozit naši bezpečnost, mohou se nám naše neaktivita a přešlapování na místě určitě vymstít. Před tím jsem ale varovala už v roce 2015, kdy návrh směrnice spatřil oficiálně světlo světa. Ačkoliv si to minulá vláda ČSSD, ANO a lidovců asi myslela, tenhle problém se prostě vysedět nedá.

 

 

Ano, je to jedna z hlavních priorit. Obhajoba stávajícího právního rámce legální držby zbraní je pro mě principiální obhajobou svobody a zdravého rozumu. Za nebezpečné považuji rovněž to, že naše právní úprava, která je zcela vyvážená a vzorová, by byla tímto zbytečným paskvilem zcela destabilizována. Neměňme to, co funguje, jen kvůli hysterickému křiku o terorismu a zločinech, které nejsou páchány legálně drženými zbraněmi, ale daleko spíše těmi nelegálními. Nešikanujme občany, kteří dbají zákona a chovají se slušně a odpovědně. Regulace se má omezit jen na nejnutnější minimum. A v tomto případě by byla další bezhlavá regulace jasně za hranou.

 

 

Podařilo se mi přesvědčit kolegyně a kolegy poslance, abychom zatím nejednali o transpozici směrnice s ohledem na to, že v nejbližší době by mělo dojít k rozhodnutí Soudního dvora EU o předběžném opatření, které by účinnost paskvilní směrnice o zbraních pozastavila do doby, než soud vynese konečný verdikt o platnosti, nebo neplatnosti celé právní normy. O předběžné opatření Česká republika soud požádala už při podání žaloby na neplatnost směrnice v srpnu minulého roku. Zpravidla soud rozhoduje o podobných opatřeních v řádu měsíců, a tak by bylo hloupé, abychom projednávali něco, co nejen že ohrožuje naše občany, ale nakonec nemusí ani platit. Vnášet zmatek do v současnosti precizního a vyváženého systému legální držby zbraní je to poslední, co bychom potřebovali. Právní jistota je v této citlivé oblasti velmi důležitá.

 

 

Ano, těch argumentů proč, je celá řada. Směrnice porušuje například zásadu proporcionality, zásadu zákazu diskriminace, ale především, podle mého názoru, překročily orgány EU své pravomoci. Ze zakládajících smluv EU, se kterými souhlasily všechny členské státy a které je možné považovat za něco na způsob „ústavních“ dokumentů EU, vyplývá, že pouze a výhradně členské země mají pravomoc a odpovědnost za zajištění národní bezpečnosti a veřejného pořádku na svém území!
 

Představte si, že k návrhu směrnice nebylo zpracováno ani posouzení jejího dopadu, přestože bezprecedentním a radikálním způsobem zasahuje do oblasti, která přísluší regulovat výhradně členským státům. Je to podobné, jako kdyby nám vláda do Parlamentu poslala zákon bez důvodové zprávy, bez vyjádření jeho dopadů na státní rozpočet a bez analýzy toho, jak se bezprostředně dotýká práv našich občanů. Takový postup je skandální.

 

 

Jsem daleka takzvané vládě ulice, ale tohle je o něčem jiném. S mnohými těmito lidmi jsem měla během doby, co se zabývám oblastmi obrany a bezpečnosti, možnost se seznámit a mohu s klidným srdcem říct, že se nejedná o žádné blázny a křiklouny bez pádných argumentů. Mnohdy jde o iniciativy, které racionální formou přistupují k problému, který před nimi stojí, a rozhodly se bez zbytečných emocí přiložit ruku k dílu a postavit se pokusům o omezení jejich práv a svobod. To je i důvod mé podpory řady z nich. Nevidím jediný důvod, proč by legislativní změny navrhované směrnicí měly být přijaty, když praxe nepřináší žádné problémy, jež by vyžadovaly tak přísnou regulaci činnosti například klubů vojenské historie, sportovních střelců nebo jen nadšenců a sběratelů zbraní. Zavádět povinnost ohlašovat nevratně znehodnocené zbraně nebo i historické repliky je jako ohlašovat, že doma máte lopatu, paličku na maso nebo sekáček na led.
 

Je dobré si uvědomit, že navrhovaná regulace zbraní se netočí jen okolo velikosti zásobníků a délky zbraně, jak nám někteří rádi podsouvají, ale právě i okolo nutnosti registrovat také znehodnocené zbraně, zbraně poplašné a signální a reprodukce historických zbraní, takzvané předovky. Jen v případě členů klubů vojenské historie je dopad této regulace v současnosti odhadován okolo 12 tisíc občanů a zasahuje soukromý či klubový majetek odhadem v hodnotě přes 450 milionů korun.

 

 

Řeči o morální integritě od člověka, který napomáhal zločinnému komunistickému režimu a spolupracoval s StB, mluví samy za sebe. Je třeba podotknout, že pro jmenování ředitele Murína v minulém volebním období hlasovali ve výboru pro bezpečnost i poslanci z hnutí ANO. Je to vlastně podobná situace, jako když se Andrej Babiš rozčiloval nad tím, když jeho poslanec Chalupa v minulém volebním období podpořil usnesení vyšetřovací komise sněmovny k takzvané reorganizaci policie, které konstatovalo, že tato reorganizace nebyla účelová a naopak se kriticky vyjadřovalo k postupu některých státních zástupců. Asi by si v ANO měli srovnat noty před tím, než se pokusí skandalizovat kohokoliv z vedení bezpečnostních sborů.
 

Je naprosto nepřijatelné, aby trestně stíhaný předseda vlády, která nemá důvěru sněmovny a která se tudíž ani neopírá o vůli většiny voličů, činil takto zásadní kroky, vyvíjel tlak na klíčové osoby v bezpečnostních složkách státu a činil pučistické pokusy o jejich odstranění. Je evidentní, že Andrej Babiš usiluje o to kompletně ovládnout mocenské struktury a orgány činné v trestním řízení a že mu záleží na tom, aby tyto změny byly rychlé. Nelze se bránit otázce, proč tomu tak asi je.

 

 

Pokud vím, tak slovenská policie souvislost mezi vraždou Jána Kuciaka a jeho přítelkyně a jeho novinářskou prací označila za velmi pravděpodobnou, ale žádný definitivní závěr s ohledem na to, že tato tragická událost je velmi čerstvá, samozřejmě nezazněl. Stejně tak rozhodně nelze dovozovat, že vražda je důsledkem nějakých výzev k vraždění novinářů. Na druhou stranu vyzývat k zabíjení kohokoliv, vyhrožovat násilím či přát někomu smrt je pro mě absolutně nepřijatelné a neetické, byť je to míněno nadneseně. Jsou zkrátka věci, o kterých se nežertuje. Tato událost je odporným, odsouzeníhodným zločinem, který do demokracie nepatří a který musí být potrestán.

 

 

I přes nejhorší volební výsledek komunistů od revoluce v roce 1989 je již od říjnových voleb zcela zjevné, že komunisté nebývale mocensky posílili. Pro hnutí ANO a pro Andreje Babiše jsou v klíčových hlasováních v Poslanecké sněmovně spolehlivou a cennou oporou a není pochyb o tom, že se tak děje na základě tiché dohody a nikoliv „zadarmo“.
 

Premiér Babiš a prezident Zeman je legitimizují jako standardní demokratickou stranu, což je neakceptovatelný posun v našem polistopadovém vývoji. Chápu, že pro premiéra, který byl v období totality režimním prominentem, není komunistická strana nijak toxická. Svědčí to o jediném, a sice že se z politiky vytrácejí jakékoliv hodnoty a ideje a zůstává čirý pragmatismus a prázdný marketing. Sílící vliv komunistů považuji za reálné nebezpečí. Jedná se o extrémistickou stranu, která má v naší zemi na kontě stovky vražd, pronásledování statisíců lidí, totalitní praktiky a teror.

 

 

Okamura je především populista, který nejen v této otázce svým balancováním na hraně totalitních ideologií sbírá laciné politické body, cíleně provokuje a pobuřuje. Považuji to za hanebné, neboť utrpení lidí, kteří v táboře v Letech byli internováni, by nemělo být jakkoliv zlehčováno a nikdo by jej neměl jakkoliv politizovat. Nelze zpochybnit, že zde byli soustředěni lidé, kteří šli na smrt, nelze zpochybnit, že zde lidé trpěli a umírali, ať již z politických či rasových důvodů. Nelze proto tvrdit, že v tomto táboře tedy byl nějaký měkký režim, kde by bylo možné se volně pohybovat. Nerozumím tomu, proč je tato otázka neustále takto přetřásána. Je skutečně ostudou, že tento člověk je ve vedení Sněmovny, proto jsme také podpořili, aby na jednání byl zařazen bod jeho odvolání. Opět zde zafungovala tichá koalice ANO, SPD a KSČM, která jej podržela.

 

 

Názor Jiřího Weigla nesdílím. Nepopírám, že za snahou některých politiků prosadit odkup vepřína v Letech za každou cenu, za neustálým vířením této otázky a za silnými morálními apely je také určitá líbivá politika a cílení na voliče, kteří mají silně humanistické vnímání světa. Postupují tak vlastně obdobným způsobem, jako Tomio Okamura, který cílí svými provokacemi na jiné skupiny.

Politizace otázky tábora v Letech je znatelná z obou stran. Ale o to dokázat provinění Čechů zde podle mého soudu nejde. Za zločiny totalitních režimů stojí především zločinné ideologie a konkrétní lidé, nikoliv národy. Není možné tvrdit, že za něco může jeden konkrétní národ do posledního muže a ženy, ale na druhé straně ani to, že všichni muži a ženy z nějakého národa jsou nevinní. Takto kategorické soudy plodí jen další zlo a nenávist. Proto je třeba se o historii bavit otevřeně, bez vedlejších úmyslů. Manipulativních historických výroků bylo již dost a patří spíše do nedemokratických režimů.

 

 

Vytváření jakékoliv spojitosti mezi čerpáním evropských prostředků a ochotou připojit se k mechanismu přerozdělování migrantů je třeba zásadně odmítnout. Žádná taková podmíněnost není nikde stanovena a účelem evropských fondů není rozhodně to, aby jednotlivé státy byly poslušnější a přístupnější k nesmyslnému systému migračních kvót. Nelze to nazvat jinak než jako vydírání. Odmítnutím kvót se nezříkáme solidarity, nicméně ta nemá pouze jedinou podobu zhmotněnou v kvótách, které si již dávno ukázaly být zcela neúčinné.

 

 

Žádný takový návrh v tuto chvíli není na stole, čili otázka referenda v tuto chvíli není namístě. To je jedna věc. Tou druhou je pak to, že úvahy pana Junckera jsou absolutně mimo a svědčí o totálním nepochopení situace, v níž se Evropská unie nachází. Pokud někdo chce, aby Evropská unie vystupovala jednotně, pak k tomu přece nelze dospět tím, že umlčíme ty, kteří mají jiný názor. To není jednota, ale diktát většiny.
 

Dlouhodobě jako ODS tvrdíme, že Evropská unie musí projít hlubokou reformou a že nesmí své problémy řešit tlakem na hlubší politickou integraci. Právě tento tlak nás zavedl do slepé uličky a posílení principu většinového hlasování by bylo jen pověstným přiléváním oleje do ohně. Fakt, že tak někteří chtějí činit, navíc obcházením dohody mezi členskými státy, svědčí o tom, jak hluboká současná krize Unie je a že tito lidé ve své bohorovnosti překonali všechny myslitelné hranice.

 

 

Demokracie samozřejmě má řadu rizik a slabin, s nimiž se dovede jen velmi těžko potýkat. Populismus je jedním z nich a pokud politici nedovedou takovým hrozbám čelit, důsledky mohou být pro demokratický režim katastrofální. Toho jsme byli v historii svědky již opakovaně. Jsem ale přesvědčena, že obrana demokracie nemůže být založena na užití nedemokratických metod, na nějaké nestandardní regulaci médií a podobně. To navíc v době existence internetu a sociálních sítí není ani reálné. Jsem zastáncem tradičních demokratických institutů. Politici musí občany přesvědčit o tom, že jednoduchá populistická řešení, jakým je třeba i bezbřehé posilování přímé demokracie, nefungují a že řešením je odpovědné vládnutí, které hledá rovnováhu mezi zájmy všech sociálních skupin. Vím dobře, že to není jednoduché, ale jiný recept neexistuje.

 

 

Tyto návrhy zásadně odmítám. Cenzura je cestou do pekel a projevem slabosti. Proti lžím a dezinformacím lze podle mě bojovat pouze posilováním důrazu na vzdělanost a schopnost kritického myšlení.