Žijeme ve spotřební společnosti, dálnici potřebujeme
(Deník) Trutnov – Urychlení výstavby dálnic je jeden z dlouhodobých cílů trutnovského starosty a poslance Ivana Adamce. Problematikou jejich budování se zabývá roky a řadí se k tuzemským expertům. I on toužebně vyhlíží dobu, kdy by i Podkrkonoší měla protnout nejdůležitější liniová stavba. Podle optimistických odhadů se na dvou úsecích, které Trutnovskem procházejí, začne stavět v roce 2020. „Dovedu si představit, co tato stavba regionu přinese,“ říká starosta. Okamžitě však dodává, že chápe rozhořčení občanů, kterým stavba vezme soukromí. „Tady má hlavní úlohu stát, který se musí o lidi postarat," říká Ivan Adamec.
Jak vnímáte emoce lidí, kteří žijí v Kocbeřích, Choustníkově Hradišti nebo trutnovském Poříčí?
Emoce vnímám a chápu je. Někteří lidé žijí v nejistotě, budou muset třeba prodat domy a stěhovat se. To není příjemná situace. Na druhou stranu, ať by dálnice vedla jakýmkoliv směrem, budou emoce všude. Současné trasování je z odborného hlediska nejpřijatelnější, proto se s ním musí pracovat. Stavba ve společnosti napětí vytváří. Stále si ale myslím, že většina veřejnosti vnímá, že regionu pomůže.
Jaké efekty může přinést?
Každého asi napadne osobní doprava. Důležitá je ale hlavně kvůli dopravě zboží. Žijeme ve spotřební společnosti. Ekonomický rozvoj je určený konzumem, bohužel nic jiného nemáme. Každý si chce nakoupit, zboží se tak musí do obchodů dostat. Navíc se říká, že dálnice jsou tepny průmyslu. Nemít dálnici ani vysokorychlostní železnici není komfortní.
Čeká region příliv investorů?
Pro investory je napojení na dálniční síť zásadní. Je pravděpodobné, že by do regionu mohly dorazit nové firmy, mohly by tu růst i mzdy. Podnikatelé budou muset reagovat na konkurenci ve městech a větších regionech. Dálnice přináší možnosti, ale i rizika.
Jaká?
Přál bych si třeba, aby lidé z měst dojížděli za prací do Trutnova a okolí. Aby místní firmy, kterým se tu léta daří i bez dálnice, ještě víc prosperovaly. Pravděpodobně to však bude fungovat i naopak. Za dvacet minut budeme z Trutnova v Hradci Králové, kde je příležitostí mnoho.
Ministr dopravy i Ředitelství silnic a dálnic opakovaně tvrdí, že dálnice bude hotová v roce 2024, za což často sklízí u veřejnosti posměch. Je reálné, aby dálnice byla za šest let hotová?
Jsem rád, že D11 poroste ve dvou úsecích, které lemují Trutnov, nezávisle na dotažení od Hradce Králové. V roce 2020 by se mělo začít stavět jak v úseku od Jaroměře, tak od polské hranice. Je to ale za příznivých okolností.
Je možné šibeniční termín stihnout vzhledem k přebujelé administrativě, ale i k pomalému vykupování pozemků?
Ve sněmovně existuje pracovní skupina, která připravuje novelu zákona o dopravě. Chceme výstavbu takto důležitých staveb urychlit a připravit zvláštní režimy výkupů. Chceme například zamezit dlouhému rokování o výkupu pozemků, které zdržuje získání stavebního povolení. Stát k tomu musí mít páky. Na druhou stranu musí jít opravdu jen o nejvýznamnější dálnice či železniční koridory. Pokud by zrychlené podmínky výkupů platily třeba i u městských obchvatů, ztratilo by to smysl. Zasahovali bychom do vlastnických práv tam, kde to není tolik potřebné.
Lidé ještě mají v paměti bývalý režim. Není v podstatě vyvlastňování ošidné a citlivé téma?
To je pravda. Tohle slovo má hodně pejorativní nádech, i když uplynuly téměř tři desítky let od roku 1989. Situace je ale jiná než v 90. letech. Tehdy to byl obrovský problém. Paměť lidí byla velmi zjitřená. Vyvlastňování se v podstatě rovnalo vraždě, v uvozovkách. Nyní je situace jiná. Stát tyhle stavby potřebuje, musí však umět vybalancovat zájmy jednotlivce a státu. Je to citlivá věc.
Trutnov se musí vypořádat s vysokým mostem v Poříčí. Je to velký zásah do města?
Je to zásah do okrajové části města, víme o tom víc než 20 let. Poříčí je historicky průmyslové. Věřím, že dálnice přinese rozvoj i této městské části. Myslím si, že tu dálnice i přes výrazné zápory přinese víc plusů.
Dálnici tu ustoupí nemovitosti. Dokážete se vžít do situace lidí, kteří přijdou o soukromí neřkuli o dům?
Lidé, kterých se věc tak hluboce dotýká, o dálnici dlouhodobě ví. Není to informace ze dne na den, proto se musí zařídit. Kdybychom se však stále na situaci dívali takto, nepostavili bychom nic. Vžít se do situace druhého, který například přijde o dům, to nejde. Každému bude rodiny líto, ale pokud to sám neprožije, je to něco nepředstavitelného. To je jako se smrtí blízkého člověka. Je potřeba se k těmto lidem chovat slušně, stát jim musí nabídnout odpovídající kompenzace, aby lidi jen nemasíroval.
Jaké kompenzace to mají být?
Ekonomické. Změnily se strategie výkupu pozemků. Stát může dát jen peníze. Jednání s paní Havránkovou, kdy kompenzace šly na svět těžce, a dálnice u Hradce proto roky nerostla, je špatný příklad chování státních úředníků.
Může znovu nastat podobný případ?
Vždy je problém, když někdo nechce ustoupit. Ale vyvlastňovací soudy běží, a v podstatě jde jen o zdržování. Lidé nakonec stejně chtějí mít klid, chtějí peníze. Stát soudně pozemky většinou dostane. V první řadě ale má jít o dohodu s lidmi. To by se mělo do budoucna výrazně zlepšit. Peníze totiž nejsou problém, problém je administrace stavby. Příprava je delší než vlastní stavba. A to je špatná realita.
místopředseda poslaneckého klubu PČR
krajský zastupitel
neuvolněný starosta města
předseda regionálního sdružení
předseda oblastního sdružení