Novinky Mediální výstupy

Zkuste si odpověď kupříkladu na to, zda vás napadne jediný konkrétní celostátní problém, který bychom měli řešit referendem. A který bychom referendem vyřešili lépe než rozhodnutím vlády či parlamentu? Ostatně, slyšeli jste někdy jeden jediný takový příklad od zastánců referenda? Samozřejmě, že neslyšeli, protože nic takového neexistuje.

 

Představa, že nám referendum chybí, je iluze. Ze všech podstatných otázek, které nás v nějaké dohledné době mohou čekat, je jen jedna, kde by referendum bylo odůvodněné. To je případ, kdy by se nějaká česká vláda pokoušela zavést euro.

 

Co ještě jiného by to mělo být? Například nápad rozhodovat referendem o tom, kudy půjde dálnice, jak to zmínil před časem jeden z politických lídrů, mi připadá na hranici šílenství. Nevím, zda jen politického. A nastolovat otázku czexitu referendem, což dnes propagují SPD a KSČM, je v tomto čase krokem k politické velezradě českých národních zájmů.

 

Jenomže už nejde jen o referendum. Hnutí ANO, které těmto nápadům dnes dává politickou sílu a reálné kontury, v těsné koalici s SPD, KSČM a za nerozumné asistence Pirátů, má hlubší cíl. Tím je destrukce ústavního a politického systému. To není přehánění ani osočování. Je to prostě fakt. Referendum a k tomu přímá volba starostů a hejtmanů – to vše dohromady rozbíjí a rozmělňuje odpovědnost, vytváří mnoho rovin legitimity, nejasných hlasování, oslabuje parlamentní demokracii, znepřehledňuje strukturu rozhodování.

 

Propagátoři všech těchto návrhů se dopouštějí minimálně dvou argumentačních podvodů. Prvním je tvrzení, že motivem a cílem je překonání současné nedůvěry k politikům a posílení hlasu občana a jeho důvěry v demokracii. Jenže výsledkem by byl pravý opak. Už dnes máme tolik přímo volených institucí, a tedy i voleb, že se za vysokou volební účast považuje, když volit nepřijde „jen“ čtyřicet procent voličů! Teď se nám navrhuje, abychom chodili hlasovat ještě častěji. Ke všem komunálním, regionálním, poslaneckým, senátním, evropským a prezidentským volbám a místním hlasováním máme ještě přidat celostátní referenda. Už dnes je občas pro lidi nepřehledné, kdo vlastně nese politickou odpovědnost za některá důležitá rozhodnutí. Navrhuje se, aby to bylo ještě nejasnější.

 

Druhým podvodem je tvrzení, že „přímá demokracie“ je jakási nová progresivní forma vládnutí. Mluvil jsem o tom nedávno: „Je velký omyl myslet si, že zastupitelská demokracie – tedy to, že si lidé zvolí své zástupce, kteří za ně pak rozhodují – je nějaká zastaralá forma demokracie a teď přijde ta lepší, tedy přímá, kdy lidé budou rozhodovat prostřednictvím lidových hlasování, referend o všem, až se všichni uhlasujeme. Přímá demokracie demokracii nijak nevylepšuje. Je to naopak historicky starší forma. Dobře funguje pouze v malých, přehledných komunitách, v městských státech, celostátně jen ve výjimečných a důležitých otázkách. S prvky přímé demokracie by se v moderních demokratických státech mělo šetřit.“ (Z knihy Vraťme politice smysl! Rozhovory s Jiřím Hanušem)

 

Budu proto lidi povzbuzovat: Když se vám nelíbí, jak rozhodují politici, tak je vyměňte. Ale neničme systém a jeho instituce. Nezbavujme se tradic. Zastánci módních trendů přímé demokracie nám nabízejí jen iluze, aby nám vzali moderní demokratické jistoty.