Novinky Mediální výstupy

 

 

 

Určitě jsme zažili před volbami už daleko napjatější atmosféru, třeba v roce 2013, kdy na Úřadu vlády zasahovaly bezpečnostní jednotky. Z tohoto pohledu bych náladu před letošními volbami hodnotil s mírnou nadsázkou jako celkem unylou. Jako kdyby ani neexistovala nějaká zásadní politická témata. Jediný, kdo na sebe dokázal strhávat pozornost, byl Andrej Babiš. Po volbách se ale situace zdramatizovala v tom smyslu, že se nehledá většinová vláda a dává se účelově přednost hledání jednoho „vhodného“ prezidentského kandidáta. To je oproti dřívějšku jev dost nestandardní.

 

 

Jsem opoziční politik, takže určitě nebudu tady pět na minulou vládu nějakou přehnanou chválu, nicméně musím říct, že udržela takovou vnitřní i vnější stabilitu naší republiky. Nicméně ji hodně vyčítám, že ještě v období ekonomického růstu nás trvale a enormně zadlužovala, a to je výrazné negativum. Stejně tak neúnosně narostla míra byrokracie se stále většími a většími kontrolami. A to se nejedná jen o EET a kontrolní hlášení DPH, ale i o neúměrné využívání zajišťovacích příkazů anebo možnost obstavení majetku před zahájením trestního stíhání, a tak bych mohl pokračovat. Vycházelo to z filozofie Andreje Babiše, že všichni kradnú, a tak musí fungovat co nejvíce kontrol a různých restriktivních nástrojů.

 

 

Asi to byla gradace kauzy Čapí hnízdo, která překryla všechno ostatní, ale paradoxně pomohla Andreji Babišovi vyhrát volby, když podle něj dokazovala, jak jsou všichni v politice na něj „nespravedlivě zlí“. To prakticky zasáhlo do řešení mnoha dalších záležitostí.

 

Na evropské scéně se uskutečnily hodně důležité volby ve významných zemích, jako například ve Francii, Rakousku či Německu, a v souvislosti s tím se odehrály posuny v politickém směrování těchto států, které nás mohou v budoucnu dost ovlivnit. A také se začaly už projevovat důsledky Brexitu.

 

 

Ta naše současná problematická situace se jmenováním nové vlády se s těmi možnými negativními dopady ze zahraničí v mnoha ohledech překrývá. V tom smyslu jsou obavy z menšinové vlády Andreje Babiše podporované komunisty a SPD určitě na prvním místě, a k tomu bych ještě přidal vítězství Miloše Zemana v prezidentských volbách. To by nás mohlo v různých politických aspektech oddalovat od našich dosavadních západních spojenců a přiblížit Česko k Moskvě nebo k Pekingu.

 

No a v tom mezinárodní měřítku by byla jistě hodně nepříjemná ztráta kontroly nad cizinci, kteří by se dostávali do naší republiky, aniž bychom to mohli nějak zásadně ovlivňovat.

 

 

Nás může potkat mnoho pozitivních událostí. Například, kdyby se podařilo ustavit demokratickou vládu anebo zvolit takového prezidenta, který nebude štěpit společnost. Jinými slovy – doufám, že Miloš Zeman volby prohraje a potom odpadnou i obavy o menšinovou vládu podporovanou Okamurou a komunisty.

 

Jinak by mě hodně potěšilo, kdyby Evropská unie podpořila krok Donalda Trumpa, který uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele, protože to je jediný opravdu demokratický stát z celé blízkovýchodní oblasti.

 

 

Já nepovažuji za pravděpodobné, že bude vládnout současná menšinová vláda, spíše si myslím, že dojde k obnovení původní koalice hnutí ANO s ČSSD a s lidovci. V tom druhém kole získávání důvěry ve Sněmovně by se to snad mohlo takto udát, ale samozřejmě je to jen můj osobní odhad, který nemusí být správný.

 

 

Je opravdu hodně paradoxní, že komunisté se svým dosavadním nejhorším výsledkem v parlamentních volbách získali tolik významných míst ve výborech Poslanecké sněmovny. Mají tedy hodně blízko k hnutí ANO, a to nás potenciálně ohrožuje ve vztazích k Západu, a může to i vést k vytvoření atmosféry nedůvěry vůči nám ze strany našich spojenců.

 

 

Ještě mnohé se může na naší politické scéně odehrát, nicméně doufám, že do druhého kola se dostane s Milošem Zemanem Mirek Topolánek a ten nakonec zvítězí. Za největší favority pro druhé kolo považuji Mirka Topolánka, Jiřího Drahoše a Miloše Zemana, který má ten „finálový souboj“ zřejmě už jistý.