Novinky Mediální výstupy

 

Vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna je v našem politickém systému mocenským těžištěm, je rozpočet – podobně jako státní závěrečný účet – prostředkem jak k naplňování kontrolní role vůči exekutivě, tedy vládě, tak k ovlivňování rozpočtové politiky a prosazování priorit.

 

Je škoda, že na projednání rozpočtu letos není téměř žádný čas. Je to dáno nejen říjnovým termínem voleb, ale i otálením se svoláním Sněmovny. Nyní se tedy musí během několika týdnů stihnout vše. Ke kapitolnímu sešitu ministerstva obrany jsem měla při jednání výboru řadu připomínek, například to, že v příštím roce dochází opět k pozvolnému zvyšování rozpočtu a mezi lety 2018-2019 a 2019-2020 jsou dle rozpočtového výhledu navrženy velké skoky, aby se výdaje alespoň přiblížily slibu minulé koalice, že v roce 2020 bude Česká republika vydávat 1,4 % HDP na obranu.

 

Návrh rozpočtu přitom přiznává, že i přes skokové nárůsty, před kterými jsem nejen já varovala v uplynulých letech několikrát, tato meta stejně dosažena nebude (v návrhu se předpokládá 1,35 % HDP na rok 2020). Proto také ODS navrhuje uzákonění výdajů na obranu ve výši 2 % HDP – novela příslušného zákona již byla podána a zanedlouho ji bude mít na stole vláda.

 

Další z mých připomínek se týkaly některých konkrétních položek, které se podle všeho přesouvají jen z roku na rok, aniž by byly pořízeny, takže pravděpodobně se za schválené peníze nakoupí něco jiného, což snižuje transparentnost. Podobně vzrostl počet agregací, kdy mají být v rozpočtu schváleny peníze na neznámé akce. Podle mých propočtů by se mohlo jednat o 1,5-2 miliardy korun. Jde o jakýsi bianco šek a dle mého názoru je to důsledkem neschopnosti plánovat, respektive nakupovat. Jedná se o velice nebezpečný trend, především z hlediska transparentnosti, protože se tím snižuje možnost kontroly.

 

Co mě ale zarazilo velice, je návrh rozpočtu v oblasti zahraničních operací. Ten má být v roce 2018 ve výši 1,7 miliardy korun, ale v roce 2019 se má snížit o téměř 600 milionů korun. Na jednu stranu je v posledních letech zhoršené bezpečnostní prostředí a všichni se shodují na nutnosti proaktivnějšího přístupu k hrozbám, na stranu druhou to ministerstvo obrany nereflektuje. Na straně 150 první části kapitolního sešitu se uvádí: „S ohledem na závazky vůči spojencům, vývoj bezpečnostní situace a význam naší pomoci bude pokračovat postupné snižování počtu našich vojáků v Afghánistánu. V současnosti slouží v misi RSM (Resolute Support Mission) v Afghánistánu 258 českých vojáků. Předpokládá se, že působení sil a prostředků rezortu MO ČR v Afghánistánu bude pokračovat i v roce 2018 v počtu do 250 osob.“

 

Je to poměrně překvapivé zjištění. Zvláště, když