Novinky Mediální výstupy

 

 

Nerada bych, aby má slova vyzněla tak, že jsme se na výboru pro obranu dosud dohadovali o tématech, která nejsou podstatná, nebo že naše jednání provázelo politikaření. Naopak si vážím toho, že jsme s kolegy byli vždy schopni diskutovat věcně a hledali jsme společný zájem na zajištění obranyschopnosti naší země. Já bych byla ráda, aby se tato atmosféra udržela. Chtěla bych ji rozvíjet, protože v oblasti obrany státu není prostor pro politikaření. Můžeme mít samozřejmě rozdílné pohledy na věc, ale musíme mít na paměti, že obrana země vyžaduje shodu napříč politickým spektrem a poctivý přístup všech stran bez honby za lacinými politickými body.

 

 

Jde mi nejen o prosté navýšení obranného rozpočtu, ale také o smysluplné vynakládání prostředků, racionální plánování investic a schopnost jejich realizace. Otázka zdrojů je především otázkou priorit. V prvé řadě je třeba si uvědomit, že bez toho, aby byla dostatečně zajištěna obrana naší země a bezpečnost jejích občanů, nelze činit cokoliv dalšího. Obranyschopnost státu je jeho existenciální potřebou a podmínkou. Je to tedy o změně trendu, kdy obrana byla tím prvním místem, kde se peníze škrtají. Šetřit se má především na provozu a na spotřebě. A v tomto smyslu státní rozpočet má řadu rezerv, od nadbytečných dotačních titulů či pobídek, přes neefektivní sociální dávky až po stále bobtnající byrokracii.

 

 

Mnoho toho bohužel není, resort obrany pod vedením ministra Stropnického spíše stagnoval. Největším problémem v současnosti jsou bohužel stále potřebné akvizice a investice do modernizace armády. V tom existuje velký dluh a vedení ministerstva v tomto ohledu v uplynulém období selhávalo. Osobně mě těší, že se podařilo prosadit zákon o aktivní záloze a nastavit jeho parametry tak, aby byl pro záložáky motivační. Za to jsem v Poslanecké sněmovně velmi bojovala. Částečně se podařilo rozhýbat nábory nových vojáků, ale stále není žádná záruka, že tomu bude tak i nadále, zvláště když se podíváme na demografickou křivku. Zkrátka v novém volebním období nás čeká spousta práce a nová ministryně má po svém předchůdci co dohánět.

 

 

Terorismus je v současnosti bohužel reálnou hrozbou kdekoliv v západním světě bez výjimky. Ačkoliv nemám žádné konkrétní signály pro to, že by nějaký útok v nejbližší době v našem hlavním městě nebo jinde v České republice hrozil, a zároveň nechci být šiřitelem poplašných zpráv, nelze si nalhávat, že se nás toto riziko vůbec netýká. Proto je naší povinností důsledná prevence. Musíme být zkrátka na tuto eventualitu připraveni. Praha a Česká republika ve světovém srovnání patří mezi bezpečnější lokality a já budu velmi ráda, pokud to tak i bude nadále. Ale pro to musíme neustále něco dělat.

 

 

Nevím, z jakých skutečností či důkazů pan Drahoš vychází. Pakliže je to pouze existence tzv. dezinformačních webů, na které naše zpravodajské služby pravidelně ve svých zprávách upozorňují, pak se domnívám, že reálné výsledky těchto informačních zdrojů zdaleka nejsou takové, jaké by si jejich tvůrci asi přáli. Existenci těchto internetových serverů nepodceňuji, jejich reálný dopad však naštěstí není natolik zásadní, aby mohl ovlivnit volební výsledky. Daleko větší vliv mají přirozeně média vlastněná Andrejem Babišem. Na druhou stranu je zcela namístě tyto servery a jejich aktivity monitorovat a upozorňovat na ně, protože jejich posilování by mohl být problém. Není ale nutné si na tom stavět předvolební kampaň, protože to je práce především pro tajné služby.

 

 

Nemám žádný důvod věřit Andreji Babišovi a nemám důvod si nemyslet, že jeho hlasovací koalice s komunisty a s SPD, která tak perfektně fungovala na ustavující schůzi Poslanecké sněmovny, bude nadále pokračovat, aby dle hesla hnutí ANO „bylo líp“. Babiš dal komunistům příležitost, jakou zde od revoluce v roce 1989 neměli. V uplynulých dvou týdnech ukázal všem potenciálním vládním partnerům z řad demokratických stran, jak by jejich spolupráce s ním probíhala, tedy že by je kdykoliv mohl obejít právě s KSČM a s SPD.

 

Všechny výzvy směřované na ODS k tomu, aby s ANO vytvořila koalici, jsou v tomto kontextu směšné a nelze je brát absolutně vážně. Zvlášť když byly vzkazovány přes sociální sítě. Jsem přesvědčena, že zde vzniká to, před čím jsme jako ODS před volbami varovali, tedy vláda populistů a extremistů. Lidovcům a sociálním demokratům vzkazovat nic nechci. S Andrejem Babišem v minulém období vládli, zkušeností mají tedy dost.

 

 

To záleží na tom, o čí škodu, o či prospěch tu jde. Pokud se bavíme o všeobecném prospěchu, prospěch bude pouze na straně Andreje Babiše a jeho firem.

 

 

Není žádný důvod, proč by vydáni být neměli. Kauza neoprávněných dotací na projekt Čapí hnízdo nijak nesouvisí s politickým angažmá pánů Babiše a Faltýnka, imunita by se tedy na tento případ nijak vztahovat neměla. A není myslitelné, aby volby nahrazovaly nezávislý soud, který jediný může rozhodnout o jejich vině, či nevině.

 

 

Ano, tyto výroky považuji za velmi nešťastné, zvlášť s ohledem na to, že pan Vondráček je v pozici třetího nejvyššího ústavního činitele. Byť bude Andrej Babiš premiérem, stále platí rovnost před zákonem a stále se na něj vztahuje stejná imunita jako na jakéhokoliv jiného poslance, takže není důvod, aby nebyl vydán k trestnímu stíhání. Upřímně by mě opravdu zajímalo, co si pod nezávislostí policie a justice pan kolega Vondráček představuje. Ministerstvo spravedlnosti v uplynulých čtyřech letech vedli ministři za ANO. Znamená to tedy, že pod jejich vedením justice nebyla nezávislá? A znamená to, že nezávislá policie v podání pana předsedy Vondráčka by podezření na vážné podvody s dotacemi, pokud se jich dopustil Andrej Babiš, neměla vyšetřovat? Volební kampaň skončila a mělo by skončit i toto populistické kopání do orgánů tzv. státní moci.

 

 

O tomto nejsem zcela přesvědčena. Imunita by se samozřejmě neměla vztahovat na přestupky či trestné činy, které nijak nesouvisejí s výkonem mandátu zákonodárce. V takovém případě je i v zájmu poslanců či senátorů, kterých se to týká, aby byli vydáni a mohli se obhájit před soudem. Pokud jde ovšem o kauzy, které mají politický charakter, pak zrušení imunity je diskutabilní.

 

 

Obecně je snaha představitelů naší země o rozvoj ekonomických vztahů a otevírání dveří českým firmám v zahraničí samozřejmě chvályhodná aktivita. V případě prezidenta Zemana mám ale jistou pochybnost o efektivitě této snahy. Byli jsme svědky velkolepé show kolem návštěvy čínského prezidenta v ČR, ale očekávaný přínos se nejen dle mého názoru nedostavil. Je také otázkou, které firmy na cestu do Ruska své zástupce vyslaly? Jejich seznam zůstal neveřejný a nedivila bych se, kdyby šlo zejména o přátele Miloše Zemana a jeho kolegů z Hradu. Tudíž bych s hodnocením úspěšnosti této mise počkala.

 

Samozřejmě, že celá věc má i druhou stránku, kterou je přílišná servilita prezidenta Zemana vůči představitelům Ruska. Ta byla sice v průběhu cesty zastíněna aférou týkající se výkladu invaze v roce 1968 do Československa, nicméně nemohu se zbavit dojmu, že šlo o takzvané vrtěti psem.

 

 

Rusko nepochybně není naším spojencem, ani spojencem Západu. Považuji za důležité s ním vést dialog, ale namístě je obezřetnost. Jeho cílem v žádném případě není, aby jeho pozice na globálním poli dále upadala. Bylo by naivní domnívat se, že ruské tajné služby na našem území neoperují, na což zprávy BIS pravidelně upozorňují, a že zájmem Ruska není oslabit Severoatlantickou alianci a její vnitřní soudržnost. Jakým způsobem se tato situace bude nadále vyvíjet a jaký vliv na další směřování České republiky bude mít nové rozložení politických sil, to ukáže čas a svou roli v tom budou hrát i lednové prezidentské volby. Za ODS mohu říct, že z požadavku na setrvání v NATO a na našem aktivním členství v této organizaci neslevíme a že budeme i nadále prosazovat prozápadní orientaci naší země.