Novinky Mediální výstupy

 

 

Tady platí moje rovnice, kdy Z rovná se O na druhou. Přeloženo: zklamání z čehokoliv se rovná druhé odmocnině z očekávání. Očekávání je vždy obrovské – a zklamání ještě větší. Často nemá racionální základ, máme se velmi dobře, ale na povrch vyplouvají negativní věci a negace je nad pozitivní myšlení. To je u nás normální, Češi obzvláště rádi nadávají, není důvod se tím zvlášť vzrušovat. Jdeme až do extrémních pohledů, jako kam jsme to dopracovali, ale ptát bychom se spíše měli, kam to dopracovává svět.

 

Teď jsme v pozici, kdy vše funguje, a nejsme připraveni na to, že to nebude věčně. Jediná Šichtařová o tom mluví nahlas, že musí přijít náraz a situace nemůže být pořád tak dobrá. Například výjimečně souhlasím s odbory, že dovážení zahraničních pracovníků je špatné, protože až přijde krize, zůstanou u nás, dostanou dávky a nebudou chtít domů. Zaměstnavatele to nezajímá, protože cizinci pak zůstanou na krku městům.

 

Hypotéky by měly být zpřísněny ještě mnohem více, než tvrdí Šichtařová, protože na hypotéku neexistuje právní nárok. Když si rodiny našetří polovičku, tak mohou dostat hypotéku, ale ne nějakých devadesát procent. To bude vlna bezdomovců, až zkrachují. Kolikrát mají vanu s bateriemi za osm tisíc, italské dlaždičky… stejně jako auto s koženými sedačkami, které si pořídí a myslí si, že to zvedne prodejní cenu, až se z něj stane ojetina. Tak to ale nefunguje. Až přijde krize a jeden z partnerů bude nezaměstnaný, tak druhý nebude schopen hypotéku platit. Nájemní bydlení se neosvědčilo, investoři nemají zájem, protože se pochopitelně bojí. Nájemníci někde platili jen dva tři měsíce, pak přestali a nebylo možné je z bytu vyhodit. Správný postup je družstevní nebo nájemní byt, ale pětadvacetiletý nemůže mít rodinný domek. Pokud se nejedná o podnikatele, který vymyslel Facebook, tak je to riskantní.

 

 

To se stoprocentně máme nejlépe. Ale je tu jeden problém a znechucení a frustrace pramení z něj. Dám jednoduchý příklad na spolužácích ze základní školy. Jeden měl čtyřky, pětky a druhý jedničky. Oba začali pracovat v továrně, ale ten první se rozhodl podnikat. Z podnikatele se stal úspěšný miliardář; a jeho kamarád s jedničkami stále pracuje v továrně a ptá se, jak je možné, že se první tak vypracoval, když byl ve škole blbej, a proč zrovna on měl tu smůlu. Těch příběhů je spousta, je to o náhodě, štěstí, odvaze, protože tehdy hrozilo, že opustí zaměstnání, ale nikdo už ho nevezme zpět. Soukromí lékaři trnuli hrůzou, zubaři, kdyby nepřišli pacienti, nezaplatí půjčky na zubařské křeslo. Stále jsou navenek dávány negativní případy, ale jsou tu statisíce podnikatelů, kterým se daří, a nebýt neustálého státního vandrování do nich, měli by se ještě lépe.

To vidím jako nejhorší kromě vzniku krajů. Velká chyba byla, že pokus o menší byrokracii ztroskotal. Babiš tvrdil, jak s tou byrokracií zatočí, a zase to bude stejné. Nejde o to, kdo vládne, u nás je stát zvláštní těleso, nikomu se nezodpovídá a ani žádný ministr není schopen ministerstvo zvládnout. Úředníci si dělají, co chtějí, a není to v lidských silách. Jestliže někdo viní ministra za podpisy smluv, tak se zbláznil. Pokusil jsem se spočítat, kolik podpisů jsem dal za posledních dvacet pět let a pohybovalo by se to snad kolem milionu. Dennodenně jde o stovky podpisů. Já třeba podepisuji finanční uzávěrku úřadu, která má na výšku deset centimetrů. Kdybych to měl celé prostudovat, nepotřeboval bych finanční odbor. To samé se týká starostů a místostarostů kolem projektů. Nejsou to experti a musejí se spoléhat na právníky.

 

 

To je právě ono, že chceme vědět, jak by to mělo dopadnout, a stále nechápeme, jak dlouho v zavedených demokraciích trvá sestavení vlády. Německo stále nemá vládu a volby byly v září. Zvláště v Holandsku, Belgii a dalších zemích to trvá měsíce a mají v parlamentu méně subjektů než devět. Vyjednávání je složité. Babiš koná chytře, když sestaví program preparovaný z programu jednotlivých stran. Teď rozjel tvrzení, že zdaní církevní restituce, ale ani k tomu nedojde, nicméně hra je to úžasná. Tím rozložil soupeře, Kalousek křičel, co je to za blbost zdaňovat náhrady, akorát že sám Kalousek kdysi zdanil poslancům náhrady a marně jsme mu tehdy vysvětlovali, že náhrady se zdanit nedají. Chtěl být populární. Až ho potkám, tak mu to připomenu. Zatím se nic dramatického neděje. Jediné, co považuji za Babišovu fatální chybu, že začal mluvit o menšinové vládě příliš brzy. Menšinová vláda je ale konečný stav, když se vyčerpají legální možnosti, nikoliv výchozí. On to dopředu vzdal a začal mluvit o menšinové vládě či předčasných volbách.

 

 

Není jasné, kdo by je vyvolal a jakým způsobem. Já jsem autorem zákona o možnosti rozpustit Sněmovnu. Tehdy se Sněmovna zalekla většiny 101 hlasů, že by to bylo příliš jednoduché. A tak změnili počet na rozpuštění na 120 a přidali navíc kouzelné slůvko, že prezident může a nemusí. Když Zeman Sněmovnu rozpustí, tak se budou patlat v tom, kdo je vyvolá, a když poslanci včetně těch z hnutí ANO nemají jistotu, že je znovu zvolí, budou raději vládnout v menšině čtyři roky. Bližší košile než kabát.

 

 

V žádném případě. Proč? Nabízí se spousta možností. Někdo dá vládě tichou podporu a ona si bude vycucávat ze všech programů, co bude potřebovat. Babiše netrápí, zda je něco v programovém prohlášení, změna mu projde a vždycky si pro ni najde důvod. K čemu by vedlo a oni na to ani nemají, aby vyslovili nedůvěru.

 

 

Média rozehrála hru. Viděl jsem autora komentářů, človíčka, který před nimi utíkal, a jde přesně o případ, kdy se z hovínka udělá kauza. Jen ten, kdo nezná poměry v Teplicích, může takové věci psát. Šlo o standardní situaci, kdy Deník měl fotit děti v první třídě. Tato třída je ve čtvrti, kde žije hodně cizinců, a tato škola jim přísluší. V ní mají jednu třídu smíšenou i kvůli jazykovým bariérám, v normálních třídách by pro ně bylo těžké komunikovat, každá učitelka neumí arabsky, vietnamsky a zrovna se to takto sešlo. Na Facebooku píší frustrovaní blbové a někdo se toho chytil včetně veřejnoprávních médií, což je děsivé. Nikdo z autorů komentářů není z Teplic, ale jde o vandráky z vnitrozemí, kteří nemají ponětí o místní situaci. Kdyby se český národ posuzoval podle Facebooku, tak je to na likvidaci. Sociální síť však není představitel národu Čechů, Moravanů a Slezanů.

 

 

…já měl náhradníka, Topolánka. Ten den, kdy jsem řekl, že kandidovat nebudu, on kandidaturu potvrdil. Teď úředníci na chodníku přemýšlí, jestli Topolánek dostane pokutu, nebo nikoliv. Typický důkaz, jak se v Česku dělají zákony. Ujme se bohulibá myšlenka, ale že by někdo domyslel, co to bude znamenat, to ne. Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí se radí na chodníku, to je chaos a dientsbierovina. Ten kam šlápnul, deset let tráva neroste. Topolánek však v diskuzi vyčníval o dva metry vysoko nad ostatními a už zase média vytahují, že jeho tatínek byl předsedou závodního výboru KSČM, že Fischer měl něco společného s pražskými jízdenkami, na Horáčka jeho hraní… Proto mě těší, že jsem se na kandidaturu vykašlal, je to špinavá hra. Myslím si, že to Zeman vyhraje, ale nebude dlouho prezidentem. V druhém pololetí řekne, že ze zdravotních důvodů končí, a jemu všichni uvěří. Kolem toho žádné spekulace nebudou.

 

 

Nepotřebujeme veřejnoprávní televizi. S nadsázkou jsem čekal, že politologové půjdou do výroby. Vždy mne dojme, jak se nadhodí téma, pak se k němu někdo vyjádří a najednou máme plejádu stále se opakujících politologů – i kdy nyní se v televizi obměňují. Politologů máme více, než odpovídá počtu obyvatel České republiky, a ještě za to berou prachy. Já tam chodím zadarmo, politik přeci musí být potěšen, že ho pozvou, ale oni dostanou šest stovek, to bych bral také, šest stovek není málo peněz. Já jsem si teď koupil televizi do auta. Mám zapnutou ČT24 a i oni se opakují, protože není v lidských silách dvacet čtyři hodin denně dávat novinky. Žena se mi kvůli tomu smála, že mám televizi v autě a policie to zakazuje. Ale já se na ni nedívám, jen poslouchám, znám už hlasy politiků, obraz nepotřebuji.

 

 

Koupil jsem si navigaci s televizí. Ať jedu, kam jedu, všude ji mám.

 

 

To je přesně událost, do které člověk vůbec nevidí, protože je odkázán na média různého druhu. Znáte fígle, jak televize umí natočit demonstraci třiceti lidí a udělat z ní třítisícovou a obráceně. Z velké demonstrace jde udělat malá, což platí i o reportážích televizních stanic, které se dají zmanipulovat – pozitivní na negativní a naopak. V obrovském množství milionů informací je těžké se v tom vyznat. Ruská povaha není česká povaha. Kdyby měli uvalit sankce na nás a benzín by stál osmdesát korun litr, tak se Češi zblázní. Rusové ne, ti už si takové věci prožili a stačí jim málo, hlavně když je vodka. Jim tato situace naopak pomůže, protože budou soběstační. Zemana ale musí štvát, že německé firmy vesele dodávají do Ruska a na Krym. Když jsme my od roku 1989 ztratili tamní trhy, tak je obsadili jiní.

 

 

Byznys si tu cestu vždycky najde. Nedělal bych ze Zemanovy cesty závěry. Stejné je to i s Čínou, kde nechali Trumpa večeřet v zakázaném městě a uvítali ho se všemi poctami. U nás by se zbláznili, kdyby měl u nich Zeman podobné výhody. Je kolem toho moc nenávisti a závisti, které mě příliš nepotkaly, a tak s tím mám trochu problém. Mám výhrady vůči Babišovi, Kalouskovi, Zemanovi, ale nejsem ten, kdo by nenáviděl. To samé si prožíval Václav Klaus i Václav Havel, ale už se o tom nemluví. Podobně i u umělců, spisovatelů a dalších, kteří jsou ocenění až in memoriam. U nás je to jako ve fotbale, když vyhrává mužstvo, tak ho nosíme na rukách, ale když jednou prohraje, vypískáme je.

 

 

Byla pro mne velká čest, že jsem byl pozván jako „noname“, i když jako místopředseda Senátu, ale to tam moc neznamená. Byl pozván i Václav Klaus starší. Senátoři a kongresmani ve Spojených státech v rámci stoletého výročí bolševické revoluce rozebírali historii ze všech konců a my s Klausem jsme se na věc dívali současným pohledem. Moje vystoupení říkalo, že bolševické myšlení přetrvalo bolševickou revoluci. Revoluce je za námi, ale myšlení spočívá v tom, že se bourají sochy, probíhají akce jako Me Too, zákazy kouření až za hrob, zákaz pití na veřejnosti – tedy pít se může, ale hlavně mít lahev v sáčku. To je bolševické myšlení; regulace a Evropská unie je přímo představitelem takového myšlení. Mluvit lidem do života, řídit je, to přetrvalo věky, nepoučili jsme se a je to čím dál horší. Jestli to nezastavíme, tak skončíme na gilotině. Už dnes je člověk vyobcován za nekorektní výrok – teď nemyslím vulgární výroky. Příkladem je i Letiště Václava Havla. Kabinka pro čtyři kuřáky, dalších pět stojí venku. To jsem nikde neviděl. Kamkoliv přiletím, mají na letištích prostorné kuřárny vybavené odsáváním a je to normální. Typicky česky jsme nejdříve zmagořili z infarktů.