Novinky Mediální výstupy

(EurAktiv) Jednotlivé strany si musí zodpovědět otázku, zda chtějí hrát s panem Okamurou jeho hru. Občanští demokraté to dělat nebudou, říká europoslanec a prezident Aliance konzervativců a reformistů v Evropě Jan Zahradil (ODS). Co očekává od Andreje Babiše a jak se dívá na prezidentskou kandidaturu Mirka Topolánka?

Jste spokojen s výsledkem českých parlamentních voleb?

Jsem spokojen, protože ODS ukázala, že je nejen naživu, ale že má před sebou cestu vzhůru a je schopna nabalovat další voličské skupiny. Také mě docela těší, že jednorozměrné „proevropské strany“ utrpěly krutou porážku. Kdybychom k TOP 09, Starostům a nezávislým a KDU-ČSL přihodili i ČSSD a možná Českou pirátskou stranu, tak strany, které chtějí v ČR zavést euro, mají ve dvousetčlenné Sněmovně šedesát mandátů. Na druhou stranu ta uskupení, která chtějí vystoupit z EU – jako SPD a zřejmě i KSČM – mají necelých čtyřicet mandátů. To je také dobrá zpráva. Nezvítězila žádná antievropská linie, ale mainstream jde tím směrem, který bych si přál a ze kterého může ODS do budoucna čerpat.

Takže považujete TOP 09, STAN, KDU-ČSL a ČSSD za vysloveně proevropské strany? Nevím, jestli se to tak dá úplně vnímat. Jestli zatím české parlamentní strany – možná s výjimkou TOP 09 – nebyly spíš europragmatické.

Určitě na tom něco je. Existuje výrazný rozdíl mezi názorem konzervativního elektorátu KDU-ČSL a současného vedení strany, zejména pana Bělobrádka. ČSSD teď bude určitě přehodnocovat, co bude ve vztahu k EU dělat a říkat. Politika pana Sobotky a pana Zaorálka evidentně zkrachovala. Průměrný volič ČSSD jasně ukázal, že na rozklady týmu poradců pana Špidly a lidí jako pan Prouza nebo pan Chmelař zvědavý není. U Starostů a nezávislých nevím, ale myslím si, že jsou v této otázce blízko TOP 09. Česká pirátská strana je zatím až příliš nečitelná, takže je obtížné to definovat.

Je dobře, že se rezervovanější vztah k evropské integraci stává součástí mainstreamu.

Jako proevropsky smýšlející člověk nevím, jestli je možné pana Bělobrádka nebo pana Sobotku označit za někoho, kdo by tady vysloveně tlačil nějakou proevropskou „propagandu“.

Pan Sobotka se vymknul z evropského mainstreamu v jednom jediném případě, a to byly kvóty pro přerozdělování uprchlíků. Vymknul se, protože skutečně pochopil, že jeho elektorát by ho pozřel k snídani. Jinak šel vždy s hlavním proudem a poslušně opakoval všechny poučky, že musíme do tvrdého jádra, že máme přijmout euro a že se máme více zapojit do společné obrany. Strakova akademie byla pod jeho vedením velmi prointegrační.

Hrála v těchto volbách evropská témata vůbec důležitou roli? 

Nemyslím si to. Mohla hrát negativní roli v tom smyslu, že pokud to s nimi někdo přeháněl, obrátilo se to proti němu. To mluvím opět o ČSSD. Jinak ovšem evropská témata při národních volbách nikdy moc velkou roli nehrála. Občas nějaké vybublá, jako se to stalo s migrací. Z toho samozřejmě těžil pan Okamura. Pan Babiš začal několik týdnů před volbami velmi silně opakovat náš názor, že Česko nemá přijímat euro a že euro je neúspěšný projekt. Vyhodnotili jsme to tak, že úspěšně opisuje z našeho programu. Takže v těchto dvou věcech možná apel směrem k veřejnosti šel, ale jinak se volby rozhodují na jiných tématech.

Na Babišovu evropskou politiku jsem zvědav

Když říkáte, že ANO úspěšně opsalo váš evropský program, znamená to, že se na evropskou politiku pod vedením ANO vlastně můžete těšit. 

Na to jsem velmi zvědav. Pan Babiš už několikrát ukázal, že pro něj není problém obrátit názor doslova na pětníku. Že jeden den něco řekne, druhý den sám sebe popře a jeho elektorátu to vlastně vůbec nevadí. Pokud bude pan Babiš ve vládě a bude v ní hlavní silou, jsem opravdu zvědav, jak bude koordinovat svou evropskou politiku s tím, co v europarlamentu říkají a dělají jeho vlastní europoslanci. Nemyslím teď pana Teličku, který se s panem Babišem už rozešel. Ale třeba paní Charanzová se mi od eurokritického názoru pana Babiše zdá na hony vzdálená. Je otázka, zda se budou europoslanci ANO – jejichž kandidátku sestavoval pan Telička – nějakým způsobem autonomizovat, nebo zda budou držet linii loajální vůči panu Babišovi. Zatím ale ani nevíme, koho chce pan Babiš navrhnout jako ministra zahraničí nebo zda zachová funkci státního tajemníka pro evropské záležitosti. Obecně je ale dobře, že se rezervovanější vztah k evropské integraci stává součástí mainstreamu, bez ohledu na to, kdo je zrovna jeho hlavním nositelem.

Minulý týden měl Andrej Babiš schůzku s Guyem Verhofstadtem, který v Evropském parlamentu vede liberální frakci ALDE. Do ní patří i ANO. Verhofstadt podle svých slov očekává, že Česko bude hrát nyní díky Babišovi pozitivní roli v reformě EU. Co si myslíte jako člověk, který zná Verhofstadta z Evropského parlamentu? Má představu o tom, kdo reálně Andrej Babiš je? 

 Jsou dvě možnosti. Buď tu představu nemá, nebo tu představu má a tváří se, že ji nemá. Jedinou autoritou, která byla ochotna se s Babišem ukázat před kamerami a mikrofony, byl právě pan Verhofstadt, což je v mnoha ohledech extrémní zjev i v Evropském parlamentu. Je to ten vůbec největší federalista, který prosazuje Spojené státy evropské a který se svým manévrováním stále drží v čele evropských liberálů, přestože s jeho názory řada z nich nesouhlasí. Beru to tak, že pan Babiš potřeboval odehrát, že ho v Evropě berou vážně a má vedle sebe top politika, vyjednavače Evropského parlamentu o brexitu, šéfa čtvrté nejsilnější frakce, bývalého dlouholetého premiéra a tak dále. Pan Verhofstadt zase potřeboval odehrát něco dovnitř ALDE. Určitě bude rád, když bude mít poslance ANO znovu ve své frakci i po příštích volbách a že jich třeba bude mít ještě víc než teď, protože mu to zase pomůže upevnit jeho mocenskou bázi.

Docela rád bych viděl situaci, kdy by zrovna patnáct sociálnědemokratických hlasů chybělo k přijetí ústavního zákona o obecném referendu.

Na začátku jste pozitivně hodnotil, že síly prosazující referendum o členství v EU mají v tuto chvíli malý počet mandátů. Na druhé straně je pravda, že pan Okamura, který stále dokola mluví o zákonu o obecném referendu a vystupování z EU, je teď mnohem silnější než dřív. Je po těchto volbách pravděpodobnější, že by jednou mohlo dojít k czexitu?

Pokud na to panu Okamurovi některé strany skočí a uzavřou nějakou dohodu o prosazení zákona o obecném referendu, a pokud se pro takový zákon najde ústavní většina v Poslanecké sněmovně i v Senátu, pak takové nebezpečí určitě existuje. Pak bude záležet na tom, jaký počet podpisů by byl potřebný pro vypsání referenda a zda by takové referendum mělo závazný charakter. Jednotlivé strany si musí zodpovědět otázku, zda by chtěly takovou hru s panem Okamurou hrát. Česká pirátská strana od toho začíná dávat ruce pryč. Nevíme, co udělá pan Babiš. ČSSD se bude muset rozhodnout. Jejich patnáct poslanců sice není žádná velká síla, ale sociální demokraté vždy hodně křičeli, že obecné referendum chtějí. Docela rád bych viděl tu situaci, kdy by zrovna těch patnáct sociálnědemokratických hlasů chybělo k přijetí ústavního zákona ve Sněmovně. My tuto hru hrát nebudeme. Nikdy jsme nebyli příznivci zákona o obecném referendu. Jediné, co jsme chtěli, byl jednorázový zákon o referendu pro přijetí či nepřijetí eura, nikoliv o vystoupení z EU.

Ani byste nebyli ochotni něco takového spojovat? Že by se udělalo referendum se dvěma otázkami, z nichž jedna by se týkala členství v EU a druhá eura? A vy byste říkali, že povedete kampaň za setrvání v EU a odmítnutí eura?

Ne, nebyli bychom ochotni to spojovat.

Topolánkovi dám s chutí hlas


Myslíte si, že Česko nakonec bude mít menšinovou vládu?

 Je to dost pravděpodobné a já bych kolem toho přestal vytvářet hysterickou atmosféru a trošku bych se to pokusil zklidnit. Máme tu standardní situaci, která se odehrála a odehrává a ještě se bude odehrávat v řadě evropských zemí. Že se zkrátka sestavuje nějaká vláda, která buďto projde, nebo neprojde parlamentem, pak je ještě druhý pokus a když ten druhý pokus nedopadne, tak je ještě třetí pokus. Po třetím pokusu můžou následovat předčasné volby. Jednání mohou trvat dlouho a mezitím proběhnou prezidentské volby, ale prozatím bych nepředbíhal, co se všechno může stát. Zatím jsme u prvního pokusu. Ústava popisuje postup docela přesně a vůbec bych nebyl proti tomu, aby se jednou její rámec skutečně vyzkoušel na doraz. Pan Babiš bude vyvíjet snahu opačným směrem, aby vláda vznikla a získala důvěru co nejdříve. Já v tomto ohledu nepropadám žádné panice. Otevřených možností je celá řada a je zapotřebí je všechny vyzkoušet.

Může to být problém z hlediska aktuálních jednání o budoucnosti evropské integrace? Rozhodování o budoucnosti EU teď bude dlouhodobě na agendě členských zemí. V takovou chvíli by asi Česká republika měla mít vládu s jasným mandátem.

Měla, ale pokud ji mít nebude, tak se nedá nic dělat a bude se muset pracovat s takovou vládou, která zde bude a která bude mít nějaké ústavní právo něco dojednávat. Nebral bych to nijak fatálně, nějaká vláda zde vždy bude.

Nabídli jsme z našich řad předsedu Poslanecké sněmovny, a pokud někdo mluví o integraci, kooperaci nebo společném postupu, má možnost to předvést hned 20. listopadu.

Objevuje se teď spousta rad, co by měly dělat pravicové strany. Mluví se hlavně o těch třech malých, které se málem nedostaly do Sněmovny – TOP 09, STAN a KDU-ČSL. Že by se měly spojit. Objevují se ale i úvahy, zda to ještě nepropojit s ODS a vytvořit silný pravicový blok. Jak se na to díváte Vy?

Líbila se mi teze, kterou krátce po volbách vyslovil Petr Fiala. Řekl, že tady nehovoříme o integraci pravicových stran, ale o integraci pravicových voličů nebo hlasů. Tento názor sdílím a myslím si, že ODS by se nyní se svým výsledkem měla snažit integrovat těch pravicových hlasů co nejvíc. To ale neznamená, že máme připravovat nějaké konglomeráty s ostatními stranami, které se také domnívají, že jsou pravicové. Těžko si dovedu představit, že by se taková značka jako KDU-ČSL byla ochotna rozpustit v nějakém širším konglomerátu. Je to strana, která má určitou tradici, je vyhraněná, má specifický elektorát. U Starostů a nezávislých by se našla celá řada lidí, jejichž názory by nám byly blízké. Ale také bych to viděl spíš na individuální interakci než institucionální fúzi. V případě TOP 09 by to z jejich strany byla spíše snaha najít krabičku poslední záchrany, a to je věc, na kterou bych nepřistupoval.

Pak je tu ještě otázka, zda by měly tyto strany nějak výrazněji spolupracovat v současné povolební situaci, bez výhledu na nějakou budoucí integraci.

S tím jsme my už začali. Nabídli jsme z našich řad předsedu Poslanecké sněmovny, a pokud někdo mluví o integraci, kooperaci nebo společném postupu, má možnost to předvést hned 20. listopadu tím, že našeho kandidáta podpoří. Pak se můžeme bavit o něčem dalším.

Topolánek a nový projekt pravice? Pokud by se mu povedla prezidentská volba, určitě by se nepouštěl do nějakých stranických hrátek. Pokud by nevyhrál, ale dosáhl nějakého slušného výsledku, tak je to na něm.

Co si myslíte o kandidatuře Mirka Topolánka na prezidenta?

Pokud jde o Mirka Topolánka, prodělali jsme toho společně poměrně mnoho. Dva roky jsem mu dělal prvního místopředsedu, když byl čerstvě zvoleným předsedou ODS. Mimo jiné má nehynoucí zásluhu na tom, že existuje frakce Evropských konzervativců a reformistů, protože s tím jsme začali v roce 2003 a dokončili jsme to v roce 2009, kdy byl Topolánek premiérem a předsedou Evropské rady. V té době to neměl vůbec lehké, protože na něj byl vyvíjen obrovský tlak zejména z kruhů okolo Angely Merkelové a CDU. Tlačili na něj, abychom neodcházeli z Evropské lidové strany a abychom se nepouštěli do žádného dobrodružství, které jistě špatně dopadne a tak dále. Topolánek nepovolil a frakci jsme skutečně postavili. Teď už funguje druhé volební období. Z tohoto pohledu tudíž nemám důvody říkat o něm jediného křivého slova. Samozřejmě vím, že existuje spousta jiných věcí, různých situací, kde je mu možné mnohé vyčíst. Ale toto je pro mě jedna z mnoha prioritních věcí, a pokud bude kandidovat, tak mu hlas s chutí dám.

Myslíte, že se z něj může v průběhu měsíců až let vyklubat člověk, který se pokusí na české pravici vytvořit něco nového, co tu dosud nebylo?

Nevím, zda má tyto ambice. Pokud by se mu povedla prezidentská volba, určitě by se nepouštěl do nějakých stranických hrátek. Pokud by nevyhrál, ale dosáhl nějakého slušného výsledku, tak je to na něm a může to chtít dále materializovat. To já nevím.

Ale myslíte si, že by na to jako osobnost měl.

Nevím ale, zda by o to měl zájem či zda to zapadá do jeho plánu.

Text je dostupný ZDE.

Jan Zahradil

předseda ACRE
europoslanec
expert pro zahraničí