Kdybych nebyla v politice, vstoupila bych do aktivní zálohy
17. října 2017
(www.parlamentnilisty.cz) Představa vlády Andreje Babiše a Vojtěcha Filipa v mixu s panem Okamurou je noční můra, míní v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz poslankyně Jana Černochová. Prozradila, proč neočekává oteplení vztahů mezi Ruskem a Západem a z jakého důvodu shledává velkou hrozbu v působení některých mezinárodních organizací a EU. Ohlédli jsme se také za jejím dosavadním působením v politice, zhodnotila krizi, kterou si ODS prošla, a ostře odsoudila jednání policistů vůči řidiči automobilu na plzeňské křižovatce.
Někteří bývalí voliči ODS si dnes možná kladou otázku, zda se ODS ponaučila ze svých předchozích chyb a zda již nastala ta správná doba dát jí svůj hlas. Čím byste jejich obavy rozptýlila?
Stačí se ohlédnout za uplynulými čtyřmi lety, kdy současná vláda zaváděla jednu regulaci za druhou, omezovala svobodu nás všech, posilovala státní šikanu a šmírování, kde v těchto momentech stála a co dělala ODS. Dělali jsme vše pro to, abychom tyto nesmysly zastavili. To je jasný důkaz, že stojíme neochvějně za principy, na kterých ODS vznikla. A jsme odhodláni je bez kompromisů prosazovat i v dalším volebním období. ODS si prošla údolím smrti, zažila pád, jaký zde žádná jiná demokratická strana po revoluci nezažila, bylo to pro nás velké ponaučení. V čele máme důvěryhodné a charakterní osobnosti, počínaje naším předsedou. Chceme dělat slušnou politiku založenou na hodnotách svobody a demokracie, bez populismu a bez krvavých kompromisů. Ve Vyšehradské deklaraci jsme definovali 12 konkrétních podmínek, které musí splňovat vláda, do níž půjdeme, mimo jiné zrušení EET, snížení daní, zvýšení prostředků na obranu a bezpečnost. To je jasný závazek, který je pro nás nepřekročitelný a na nějž se naši voliči mohou spolehnout.
Jak také ukazují průzkumy, prvovoliči upřednostňují antisystémové strany. Čím si to vysvětlujete a zejména, co s tím? Jak se snažíte mladé voliče přesvědčit o správnosti volby ODS?
Ono to asi zdaleka neplatí jen pro prvovoliče, protože obecně zažíváme pokles podpory tradičních politických stran a růst popularity populistů a protestních stran. Částečně si za to mohou strany samy, částečně je to způsobeno mylným obrazem, kterým politiku vykreslují média, tedy že se jedná o něco nekalého a špinavého, kde poctivého člověka nenajdete.
Ale máte pravdu v tom, že mladí lidé volí ještě trochu jinak než jen proti tradičním stranám, hledají alternativy a obecně volí nekonformní životní styl. A zdá se mi, že to platí víc než dřív. Je to také věc způsobu komunikace a jejích forem, kdy je nutné mluvit tak, aby nám prvovoliči porozuměli, nefrázovitě, hledat nové komunikační kanály atd.
Snažíme se v tom dělat maximum, využíváme sociálních sítí a jejich nástrojů, vyhledáváme i příležitosti, kde se s mladými lidmi lze setkat či diskutovat osobně. A věřím, že i náš volební program obsahuje celou řadu priorit, které prvovoliče zaujmou.
Co byste vzkázala těm lidem, kteří politiku považují za zbytečnou a nechtějí nebo zvažují jít k volbám?
Asi bych parafrázovala slova Platóna: odplatou za neúčast na politice a politickém procesu je to, že nakonec budou vládnout ti nejneschopnější. Politika je samozřejmě důležitá a její důsledky lze vidět všude. Tyto volby jsou navíc nadmíru důležité v tom, že skutečně hrozí vláda populistů a extremistů, kteří mohou náš politický systém od základu zcela překopat. Představa vlády Andreje Babiše a Vojtěcha Filipa v mixu s panem Okamurou je noční můra. A je povinností každého člověka, kterému je svoboda drahá, jít k volbám a této vizi zabránit.
Podíl žen na kandidátkách rekordně vzrostl. Ani letos ale nedosahuje kritické hranice jedné třetiny všech kandidujících. Nejmenší podíl žen na kandidátkách nabízejí pravicové strany. ODS vedou například do voleb jen dvě ženy. Jak posílit zastoupení žen v politice a stojí o to ženy vůbec?
Nejsem příznivcem zavádění jakýchkoliv nepřirozených nástrojů pro to, aby bylo žen v politice více. Jsem přesvědčena, že jakékoliv kvóty by ženám nebyly ku prospěchu, jejich pozici by naopak oslabovaly a pro ně samotné by byly potupné. Já jsem jako žena v politice nikdy neměla problém, necítila jsem se nikdy utlačována a nikdo mi ani náznakem nevytkl to, že nenosím kalhoty.
Prostor pro to, aby bylo více žen v politice, zde určitě je, ale nevidím jediný důvod pro to kohokoliv nutit, aby se angažoval. Podle mého je tento stav způsoben spíše tím, že prostředí politiky je poněkud drsné a ženy spíše nepřitahuje. Zároveň však tvrdím, že o kvalitě politika nerozhoduje to, jestli je žena, nebo muž, starý, nebo mladý, velký, či malý, ale pouze a jedině jeho schopnosti, hodnoty a vytrvalost v jejich prosazování.
Co považujete za svůj největší úspěch, kterého jste během let působení v politice dosáhla?
Největší radost a hrdost cítím vždy, když se procházím ulicemi a parky naší krásné městské části, Prahy 2, kde v pozici místostarostky a starostky působím s krátkou přestávkou už bezmála dvacet let. Bezpochyby to není jen mou zásluhou, že tato čtvrť patří mezi „výkladní skříně“ Prahy, mám štěstí na skvělý tým svých kolegů. Můžeme se tedy pochlubit třeba tím, jak se povedla revitalizace Grébovky, nebo bohatým kulturním životem.
Na parlamentní úrovni mě pak těší, že jsem se mohla významně podílet na tvorbě zákona o vojácích v záloze, který bezpochyby pozvedl podmínky služby záložáků, a také to, že se nám daří obracet pozornost veřejnosti k válečným veteránům a hrdinům, jejich památce a péči o ně. O to usiluji mimochodem i v pozici starostky, kde jsem iniciovala vznik tradice oslavy Dne válečných veteránů na náměstí Míru.
Oblasti bezpečnosti se věnujete intenzivně již řadu let. Troufla byste si řídit resort obrany? Přece jen obě ženy, které stály v čele ministerstva obrany ČR, se netěší příliš dobré pověsti. A jaké první kroky byste eventuálně učinila?
Chtěla bych zdůraznit, že otázkám obrany a bezpečnosti se nevěnuji kvůli tomu, že by mým cílem bylo usednout do ministerské sesle, ale především proto, že tyto oblasti považuji za nadmíru důležité a že chci, aby naše země byla obranyschopná a připravená na potenciální krize. Mnoho lidí to podceňuje, což mě ještě více motivuje k tomu, abych v této oblasti něco dělala. Příliš nepřemýšlím o tom, z jaké pozice to bude, protože i z poslanecké lavice se dá prosadit mnoho. A kdybych nebyla v politice, myslím, že bych alespoň vstoupila do aktivní zálohy, v čemž mi nyní brání to, že jsem starostka a poslankyně. Neusínám a neprobouzím se s pocitem touhy sedět v ministerském křesle.
Kde chcete vzít finance na navyšování výdajů na armádu ve výši 2 % HDP nejpozději do šesti let, jak slibujete v programu?
Nelze jistě jen tak po špidlovsku říci, že „zdroje jsou“. Přesto jsem přesvědčena, že ve státním rozpočtu je mnoho rezerv. Máme v plánu například pokrátit až o 20 % dotace z národních zdrojů, nelze opomenout, že díky růstu je každoročně v rozpočtu až o 50 miliard korun navíc, prostředky lze ušetřit jistě i v oblasti sociálních dávek tam, kde jsou vynakládány neefektivně. Je to zkrátka i o nastavení priorit, obrana byla dlouho otloukánkem a je zde velký vnitřní deficit, který je nezbytné dorovnat. Dlužíme to sami sobě i našim spojencům, a pokud to jde v jiných zemích, proč by to nemělo jít i u nás.
Jan Farský ve svém nedávném komentáři označil Putina a jeho způsoby vedení války jako největší ohrožení demokracie v Evropě. Souhlasíte? Případně odkud nám podle vás hrozí největší nebezpečí?
Pro zájmovou sféru Ruska, tedy zejména evropské země, které byly dříve součástí Sovětského svazu, putinovský režim bezpochyby hrozbou je. V těchto zemích je patrná snaha o destabilizaci, ať už jde o skrytou vojenskou intervenci na východní Ukrajině nebo rozmach různých propagandistických či dezinformačních serverů. Ty pak vznikají například i u nás. Jejich vliv nepodceňuji, ani nepřeceňuji. Neočekávám, že by v dohledné době propukla válka mezi Ruskem a Evropou, ale nedojde ani k žádnému zásadnímu uvolnění ve vztazích. Prezident Putin pro své voliče potřebuje vytvářet a posilovat iluzi velkého silného Ruska, a proto bude napětí ve vztazích se Západem chtít udržovat. Za velikou hrozbu vidím rovněž snahu některých mezinárodních organizací, ale i bohužel Evropské unie, oslabovat našeho jediného spojence na Blízkém východě, a tím je Izrael. Naše země je s touto zemí historicky spojená a budu vždy stát na straně těch, kteří budou Izrael podporovat. Na jeden samotný rozhovor by bylo popisování dalších hrozeb spojených s tzv. Islámským státem.
Když to odlehčím, největší hrozbou můžeme být sobě my sami, pokud nebudeme správným způsobem reagovat na všechny hrozby, kterým v současnosti čelíme, pokud nebudeme klást důraz na preventivní opatření, budeme i nadále podceňovat naši obranu, nedokážeme zastavit nelegální migraci, stabilizovat některé regiony atd.
Pokud by došlo v nějaké formě na ozbrojený konflikt, kterého bychom byli součástí, domníváte se, že bychom dokázali adekvátně reagovat? Hodně se hovoří o obnovení základní vojenské služby. ODS však podporuje profesionální armádu a aktivní zálohy. Jak je ještě více posílit? Přece jen z 10 milionů občanů tvoří aktivní zálohy zhruba jen 2 000 lidí.
Je nezbytné si uvědomit, že v takové situaci bychom nezůstali sami. Naše obrana je v dnešní době opřena o silné spojenectví v rámci NATO a o systém kolektivní obrany. A my jako ODS říkáme, že to je nezpochybnitelné a že jednoznačně chceme i nadále tuto spolupráci rozvíjet. Pomoc ze strany našich partnerů je ale samozřejmě podmíněna tím, že budeme i my plnit své spojenecké závazky, proto chceme navýšit výdaje na obranu, proto tlačíme na modernizaci armády, která za současné vlády a ministra Stropnického bohužel stagnuje, proto chceme, aby se naši vojáci účastnili misí a více cvičili se spojeneckými armádami. Jak jsem již uvedla, klíčový krok pro posílení aktivní zálohy se nám v uplynulém volebním období podařil, tedy schválení legislativního rámce. A já bych chtěla velmi poděkovat všem, kdo se na tomto zákoně podíleli. Počet záložáků pomalu, ale jistě roste, ale je třeba na tomto i nadále pracovat. Chce to více osvěty a náborových kampaní, chce to i více společného výcviku s profesionálními vojáky, chce to do spolupráce s armádou zapojit i různé dobrovolné spolky, které mají pro obranu využitelné dovednosti, protože i z nich se mohou rekrutovat noví příslušníci AZ či profesionální armády.
Téměř všichni političtí představitelé se shodují, že kvóty problém s uprchlíky neřeší. Máte ale představu, jak uprchlickou krizi účinně zastavit? Hodně se hovoří o tom, že je třeba stabilizovat situaci v místech, odkud uprchlíci utíkají. Jak by se podle vás mělo v tomto směru angažovat Česko? A nepodněcuje právě zainteresovanost západních států na BV agresi bojovníků IS?
Předně je třeba si upřímně přiznat, že příčina uprchlické krize a jejího propuknutí tkví v tom, že se nedodržovala pravidla a že ti, kteří měli hlídat vnější hranici schengenského prostoru a dostávali na to prostředky ze společného rozpočtu, tak nečinili. Zároveň je nutné nastavit politiku nulové tolerance k nelegální migraci a důsledně dbát o to, aby fungovaly i návratové mechanismy tak, jak mají. Dokud v Evropské unii nebudeme respektovat pravidla, která jsme si stanovili, tak migrační krize bude pokračovat. Spolupráce se třetími zeměmi, s tranzitními zeměmi, humanitární pomoc, různé osvětové kampaně mezi potenciálními imigranty, budování i rozvoj tzv. hotspotů, to vše je samozřejmě také velmi důležité a Česká republika by k tomu měla finančně, materiálně i jinak přispívat. Tyto preventivní kroky jsou pro nás zcela jistě levnější než řešení následků uprchlické krize. Ráda bych připomenula, že ODS toto říká již bezmála čtyři roky.
Otázka na závěr. Jak vnímáte agresivní jednání policie, které zachytil napadaný řidič na své kameře a které nyní prověřuje krajské ředitelství plzeňské policie? Neměli by být dotyční postaveni mimo službu?
Podle informací, které jsou o tomto případu veřejně dostupné, byl postup policistů skutečně nepřiměřený, arogantní a zbytečně agresivní. Když to řeknu úplně na plnou pusu, policisté se chovali jako namachrovaní pitomci. Dotyčný řidič policisty nijak neohrožoval. Jak uvádíte, případ je nyní prověřován, pokud vím, zabývá se jím i Generální inspekce bezpečnostních sborů. Je správné tedy počkat na závěry těchto šetření, které by zcela jistě měla znát veřejnost, aby byly vyvráceny veškeré pochybnosti. Je to i v zájmu dobrého jména policie.
(Autor: Kateřina Synková)
Jana Černochová
1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
expertka pro obranu
členka sněmovních výborů pro bezpečnost a obranu
starostka MČ Praha 2