(Lidové noviny) Až budete po 1. lednu potřebovat odpoledne recept, nejspíše vám nezbyde než vyrazit do nemocnice, jinde vám ho asi nenapíší. Nebudou moci. Od začátku příštího roku platí povinnost psát recepty elektronicky. Dostanete anginu na chatě nebo na horách? Doktor od vedle už vám penicilin nenapíše. Vyrazíte hezky na pohotovost (pokud nějakou najdete) nebo si rovnou zavoláte záchranku a ta vás do nemocnice odveze. Tam se vám podívají do krku a elektronický recept s certifikátem a elektronickým podpisem vám (po internetovém schválení v centrálním úložišti SÚKLu) napíší. Jinak to nepůjde. Snad se přitom nepřekliknou. Na receptu totiž možná nepřečtete, co vám doktor napsal, uvidíte jen kód.
Přijde vám to komplikované a zbytečné? Mně taky. Co šlo dosud jednoduše, bude složité. Svět se jistě nezboří, ale bude zase komplikovanější. Náklady na psaní receptů stoupnou, času na pacienty ubude. Ale někdo na pozadí vydělá peníze. Nikoli proto, že si jeho službu elektronického receptu někdo dobrovolně koupí, ale proto, že to stát pod pokutou až dvou milionů korun nařídí. Takový typický státně regulatorní kšeft pro vybrané. Nejen pár set milionů korun na vznik, ale především pár kapek navíc z každého e-receptu; perpetuum mobile na státní příkaz. Pro někoho skvělé, ale zbytečné. Dřív jsem v nemocnici napsal recept rukou za 30 vteřin, dnes na PC mi to trvá minutu až dvě, s e-receptem to odhaduji na tři až pět minut. Při 40 receptech denně o dvě hodiny méně času na pacienty. Snad se přitom všem internet či PC nezasekne. Zákon je nepraktický, vrchnostenský a hlavně zbytečný. Všechny potřebné údaje z receptů lze získat i dnes (ostatně farmaceutické firmy je vždy mají), v lékárnách se při výdeji vše potřebné elektronicky zadává a údaje o předepisování existují. Jen je chtít a pracovat s nimi k obecnému prospěchu.
Zbytečný a drahý
Představa, že násilná elektronizace sama vyřeší některý z chronických problémů českého zdravotnictví, je lichá. To, co je lidem k užitku v elektronické podobě, již funguje. Například většina rentgenových pracovišť je digitálních a obrázky či lékařské zprávy a výsledky si zašifrovaně vyměňují s kolegy po internetu. Žádný zákon na to třeba nebyl. A trend elektronizace bude logicky pokračovat. Ale dobrovolně na vzájemně výhodném principu. Ne násilně podle nařízení vrchnosti. Pokuta až dva miliony korun za nedodržení elektrické preskripce působí jako ze středověku nebo z filmové parodie na diktaturu někde v latinské Americe. A to ani nemluvím o tom, že i dnes můžete e-recept napsat, ale nemusíte. Také cítíte ten zásadní rozdíl? Navíc na e-receptu nemusí být název a síla léku, velikost a počet balení, ale jen kód, takže snáze dojde k omylu překliknutím a pacient si nic nezkontroluje, odnese jen kód do lékárny. Snad to nebylo cílem předkladatelů?
Pár starších kolegů lékařů to po Novém roce zabalí. Ani se jim nedivím.
E-recept je prostě jen nařízený státní kšeft a la Internet do škol, Registr vozidel nebo sKarta.
Ne samotná elektronizace, ale právě ona bigotní povinnost s drakonickými sankcemi z něj dělají medicínské EET. Zbytečné, drahé, na zrušení.
Když se zákon v roce 2012, resp. 2013 narychlo schvaloval, protestoval jsem proti němu u tehdejšího premiéra Nečase a dalších kolegů z ODS marně. Někteří se zdrželi, ale zákon i díky ODS prošel. Byla to chyba. Budeme-li mít po volbách možnost, napravíme ji.
