Novinky Mediální výstupy

 

 

Dny jsou velmi různé, navíc musím rozdělovat čas na ty chvíle, kdy se věnuji kandidatuře na jižní Moravě, kde jsem lídr kandidátky a kde žiji, a na ty, kdy vystupuji jako celostátní lídr strany. Musím se tak pohybovat po regionech a odpovídat na dotazy novinářů a dělat rozhovory, jako teď tady s vámi. Dny jsou různé, já osobně se hodně věnuji kontaktní kampani, věřím tomu, že je třeba se s lidmi setkávat a mluvit s nimi, vysvětlovat jim věci. Děláme také speciální akce, například talk show s Martinem Dejdarem, která je velmi zábavná a kde se bavíme o politice, mých názorech na cokoliv od alkoholu přes hospody až po Evropu.

 

 

To, co se dnes děje s politikou, je v mnoha směrech špatné. To, že skutečný program může nahradit marketingové heslo a že kompetenci může nahradit vulgarita nebo bavičství, to považuji za naprosto nesprávné. Říkám, že je třeba vrátit politice smysl. Tím mám na mysli to, abychom se bavili o řešeních, které strany nabízí, abychom se bavili i o tom, co osobně dokázali a jakou garanci naplnění programu představují. Tady nejde o to, aby politik odhaloval detaily svého soukromí, ale voliči mají právo poznat celek osobnosti politika, aby mohli mít důvěru v to, že to, co říká, se splní. Podle mě je výhoda, když jsou v politice lidé, kteří něčeho dosáhli v jiných oblastech života a mohou ty zkušenosti přenést do politiky.

 

 

Z politických lídrů jsem zřejmě nejkratší dobu v té vrcholné politice a v čele strany. Pro mě jsou tak nové v tom, že vedu Občanskou demokratickou stranu do sněmovních voleb. Volby jsou důležité pro Českou republiku jako celek. Bude se rozhodovat o tom, zda v této zemi bude jednobarevná vláda Andreje Babiše s podporou KSČM nebo něčeho podobného. Zda se po těchto volbách dostanou komunisté ať už přímo či nepřímo k moci, kam je zve nejenom Andrej Babiš, ale i sociální demokracie. Je otázkou, zda se nedočkáme pádu na politické dno 28 let po roce 1989. To jsou věci, kterým bychom měli zabránit. Proto říkám, že zabránit se jim dá hlavně tak, že ODS bude mít silný mandát. Ve volbách se rozhoduje také o tom, zda Česká republika dokáže využít období ekonomického růstu, možností a potenciálu, který má, nebo zda to projíme a obětujeme budoucnost. Lidem říkám, že v těchto volbách jde i o jejich představu, jak má vypadat Česká republika a jejich budoucnost. Aby měli více svobody a méně byrokracie, aby měli vyšší platy a nižší daně, aby se zajistila vnější a vnitřní bezpečnost státu a vzdělání aby bylo prioritou. Oni akorát musí dát silný mandát OSN.

 

 

Nevím, kdo zvítězí, ještě je dlouho do voleb, spousta lidí se ještě bude rozhodovat. Nevím, kdo zvítězí, zajímá mě hlavně to, abychom my byli co nejsilnější, a přesvědčuji lidi, odmítám se smířit s tím, že jsou nějaké průzkumy, které, a to víme z minulých voleb, vůbec nevycházejí. Přesvědčuji lidi, že pokud nechtějí vládu oligarchy nebo komunistů a pokud chtějí vyšší mzdy a nižší daně, tak nám mají dát podporu. Po dobu samostatné České republiky vládly stejnou dobu ODS a sociální demokracie, a když se na to podíváme zpětně, tak vlády, kde byla ODS, se chovaly ekonomicky zodpovědně a měly dobré recepty na to, jak využít možnosti České republiky. Když byla u vlády ČSSD, tak se to projedlo a nevyužilo. Vlády ODS také zemi vedly do NATO a EU. Chci tím říct, že lidé by si měli uvědomit, že v tradiční straně, jako je ODS, mají i záruku, že určité principy a hodnoty, které jsou důležité, zůstanou zachovány. Zatímco když se rozhodují pro stranu nebo hnutí, které ráno říká něco jiného než večer, tak žádnou záruku nemají. My jsme poučeni z minulosti, a to nemyslím jako frázi. I z těch věcí, které se nepovedly. Pro lidi jsme připravili Vyšehradskou deklaraci, což je 12 bodů, ve kterých říkáme, jaké jsou pro nás podmínky pro vstup do vlády.

 

 

Mluvím opakovaně o tom, že nabízíme poctivou politiku a vracíme ji smysl. Nechci, aby se lidé rozhodovali na základě hypotetických úvah o tom, co bude po volbách ani na základě nějakého koblihového marketingu. Lidé se mají rozhodovat podle programu a podle toho, co chtějí. Já pokorně počkám, jak voliči rozdají karty a pak se budu bavit o tom, s kým můžeme do koalice a s kým můžeme uskutečnit náš program. Dodal bych k tomu ještě to, že jsem velmi silně přesvědčen, že stavět koalici pouze na tom, že je proti někomu, že to je málo. To lidem nezajistí lepší život, nesníží jim to daně. Budeme hledat programovou shodu, musíme mít ale dostatečně silný mandát.

 

 

Není to běžná věc, ale říkali jsme si, že sice máme expertní zázemí, ale že je možné, že všechno nevidíme a něco přehlížíme. Objížděl jsem proto Českou republiku a zjišťovali podněty od lidí, stejně tak jsme je hledali na internetu a sociálních sítích. Nakonec jsem přesvědčen o tom, že v programu řešení pro věci, které lidi skutečně trápí. Tvorba programu mi potvrdila, že nejsme odtrženi od reality a že většinu toho, co jsme my považovali za problém, tak za problém považovali i lidé. Příkladem může být zjednodušení daňového systému a snížení daní, vadí i velmi silná byrokratizace a složitá administrativa.

 

 

Je to častá a dobrá otázka. Tím, že chceme zavést rovnou daň 15 procent z hrubé, nikoliv superhrubé mzdy, navýšíme všem bez rozdílu čistý příjem o 7 procent. Pokud snížíme o 2 procenta odvod, který platí zaměstnavatel za zaměstnance, jednak umožní zaměstnavateli zvýšit platy svým zaměstnancům a zlevní vytváření pracovního místa. To bude velmi cenné v době, kdy ekonomický růst země nebude tak velký jak je teď. A kde na to vezmeme? Každý rok díky ekonomickému růstu je v průměru navíc ve státním rozpočtu 50 miliard korun. Stačilo by je nerozházet a použít je na to, že se lidem nechá víc peněz v peněženkách. Chceme také zlepšit adresnost sociálních dávek. To je jediná kontrola, která by se dle mého měla posílit. Tam se dá ušetřit až 10 miliard korun. Další částku bychom chtěli získat snížením národních dotací, tam se zbytečně vyhazují peníze. Snížit by se měly asi o 20 procent, což podle mě nikdo nepozná, zajistí to peníze do státního rozpočtu. Kdy jindy snižovat daně, než v době ekonomického růstu? Pokud mají lidé víc peněz v peněženkách, následně se to může projevit na dalších příjmech států, zejména z DPH.

 

 

Počítá. Veřejnost snad ani nevěří tomu, co říká vláda o sestavování státního rozpočtu. My v období růstu máme stále rozpočet s výrazným deficitem. Co se týče penzí, tak na důchodovém účtu je téměř každý rok deficit. A sociální demokracie nám bude tvrdit, že myslí na důstojné stáří. Podíváme-li se na závěry vládní důchodové komise, tak ta nám říká, že se nemusí nic dělat a že to vyjde. Jak to vyjde? My jsme udělali seriózní pokus, abychom zavedli druhý důchodový pilíř. Chápu, že se to levici nelíbilo, tak to zrušila. Co ale skutečně nechápu je to, že nepřišli s jiným řešením, což je neodpovědné. ODS chce zodpovědnou politiku, nebudeme tedy prosazovat důchodovou reformu tak, že pro ni získáme tři hlasy navíc, to nebude fungovat. Po volbách se musí iniciovat schůzka klíčových parlamentních stran, kde se zkusíme domluvit na parametrech důchodové reformy do budoucna, aby měli lidé jistotu, že se to pak neshodí pod stůl. Jsme však připraveni hned zavést to, že člověk, který pracuje, může 1 procento toho, co odvádí na sociálním pojištění, odkázat přímo na penzi svým rodičům nebo prarodičům. Senioři to poznají, pomáhá to mezigenerační solidaritě, rodinné politice a je to řešení, které chce učinit rychle a snadno.

 

 

EET není dlouhodobou záležitostí. Prokazatelně se ukázalo, že jde o nástroj, který poškozuje zejména drobné podnikatele, živnostníky. Jezdím po České republice, mluvím se starosty a vím, že tam, kde měli dva obchody, je najednou jeden, tam, kde byla hospoda, je najednou zavřená budova. Skutečně chceme zrušit EET a kontrolní hlášení. Kdyby se s námi někdo bavil, jelikož jsme konstruktivní opozic, ale nikdo nás nepřizval k žádné debatě o tomto problému. Namísto EET bychom chtěli zavést tzv. paušální daň, já říkám podnikatelskou licenci, pro drobné živnostníky. Došlo by tak k domluvě se státem na určité částce, kterou zaplatí. Pak už stát nezajímá, zda je zisk vyšší nebo nižší. Na částce se domluvíme, stát má své peníze a podnikatel má svůj klid. Tato věc funguje v zahraničí, funguje a je dobrá. Nástroj lze lehce zavést pro neplátce DPH, což jsou drobní živnostníci, na které byrokratická opatření typu EET dopadají nejvíc.

 

 

V tuto chvíli je bezpečnou zemí určitě. Nemůžeme však jedním dechem říkat, že jsme součástí jednoho prostoru Evropské unie, což jsme, a druhým dechem že se nás netýká, co se děje kolem. Pokud se v hlavních městech okolních států odehrávají teroristické útoky, tak se nás to týká. Jezdí tam naše děti. Aby byla Česká republika bezpečnou zemí i do budoucna, musíme trvat na tom, aby se v EU udělala určitá opatření, jako je například důsledná ochrana vnější schengenské hranice, jako je přísnější migrační a návratová politika. Důležitý je i boj, včetně kybernetické války, s radikály, kteří se organizují na sociálních sítích. To jsou známé věci. Česko by si také mělo vyjednat výjimku z evropské migrační a azylové politiky a důsledně odmítat takové nápady, jako jsou kvóty. V Česku například nemáme radikální muslimské komunity, tak jak jsou dnes v řadě západoevropských zemí. Neznám jediný rozumný důvod, proč bychom si toto riziko měli do země přinášet. Abychom byli bezpeční do budoucna, musíme učinit i tato opatření.

 

 

Řada zemí má nějakou výjimku, vzpomeňme na Dánsko, a to je celkem malá země. Teď jsme však ve specifické situaci, teď se otevírá debata o EU. Reforma musí přijít, to připouští i ti největší „evropští integracionalisté“. Česká republika se na ní musí podílet, nesmí jít o reformu, která se udělá někde v Bruselu a Paříži. Musí jít o reformu, kde my víme, co chceme. Platí zde jednoduchá věc, pokud chci něco prosadit, musím vědět, co chci. To vyčítám Sobotkově vládě, že neví, co chce prosazovat a neví jak to prosazovat. Navrhoval jsem vládě, abychom se shodli na minimálním národním konsenzu, řekněme si minimum národních zájmů, na kterých se shodneme a ty budeme prosazovat. Když si to neřekneme, tak je nemůžeme prosazovat. Platí, že v zahraničí budeme tak silní, jak jsme doma jednotní. Pokud se toto změní, tak bych se nebál, že nedokážeme nějakou výjimku nebo zájem prosadit.

 

 

Kdyby mě pan premiér poslouchal, tak bychom se do této situaci nedostali. Říkal jsem: „Pozor, můžeme být přehlasováni“. Premiér mi na výboru pro evropské záležitosti tvrdil, že nebudeme přehlasováni a že se bude hlasovat jinde. Ministr vnitra neměl stejné informace, jako premiér a ministr zahraničních věcí, to svědčí o nekoordinaci v této věci. Navíc jsem říkal, ať postupujeme jako ostatní státy všemi prostředky, i právními. Ani to se nestalo. Teď jsme ve složité situaci, i přesto jsem přesvědčen, že na kvóty nesmíme přistoupit. A není to pouze o tom, že jsou nefunkční. Ať se každý podívá na čísla. Podle kvót se mělo přemístit na 160 tisíc lidí, ale kde jsou? Je to navíc nástroj nehumánní. Nemůžeme přesouvat lidi, kteří k nám nechtějí, nutit je, aby u nás byli a současně nutit stát, aby tyto lidi přijal. Jsem proti kvótám v každé podobě. Nejsem proti migrantům, Česká republika přijímá migranty, žije tady půl milionu cizinců. Nejsme zemí, která nikoho nepřijímá.

 

 

To není můj poznatek, to je poznatek každé bezpečnostní služby, tak to prostě je. Musíme vycházet z toho, že když přichází obrovská migrační vlna, tak bezpečnostní riziko roste. My víme, že mezi příchozími jsou i stoupenci radikálního islámu či islamismu. Představují bezpečnostní riziko a nejsme schopni je zkontrolovat. Za správnější bych považoval politiku, která by pomáhala uprchlíkům v místech konfliktu nebo v sousedních státech a někteří by po bezpečnostním prověření odtud mohli přijít do Evropy. Abychom si pak četli články, že přijímáme do Evropy lidi, kteří utíkají před válkou a pak jezdí na dovolenou do země, z níž utekli, to je důkaz toho, jak je evropská migrační politika absurdní. Nechci, abychom takovouto migrační politiku nadále dělali.

 

 

Nepodpoříme Miloše Zemana a nechceme, aby pokračoval ve funkci. Nechceme prezidenta, který rozděluje společnost a vnáší kontroverzní témata místo toho, aby společnost spojoval, který rehabilituje komunistický režim třeba tím, že vyznamenává nomenklaturní funkcionáře komunismu, který znejišťuje naši zahraniční politiku. Naší strategii sdělíme po parlamentních volbách, konec konců ani žádná jiná politická strana jinak nepostupuje. Zvažujeme dvě strategie. Buď postavíme vlastního kandidáta, který bude mít šanci na zvolení anebo podpořit někoho jiného, ale ne s tím cílem, aby se ODS za každou cenu objevila v prezidentských volbách, ale spíše pro to, aby Česká republika měla dobrého prezidenta. Prezidenta, za kterého se nemusíme stydět a který hájí naše zájmy. Obě ty verze jsou reálné, není vyloučené, že postavíme vlastního kandidáta. Pečlivě zvážíme to, co povede k tomu cíli, abychom měli dobrého prezidenta.