Novinky Mediální výstupy

 

Pokud ve volbách uspějete, jakým oblastem se chcete ve Sněmovně věnovat? Znovu to má být bezpečnost a obrana?
 

Ano, to jsou témata, která dnes rezonují nejen v Praze a České republice, ale i v celé Evropě. A máme v nich stále co dohánět, například v přípravách krizových scénářů. Našim obyvatelům chybí informovanost, co dělat nejen v případě teroristických útoků, ale i živelních pohrom.

 

A otázka obrany?
 

I v této oblasti se spousta věcí dosud nestihla dokončit, byť se některé podařilo nastartovat. Jde třeba o systém náborů do aktivních záloh. Když spojím celostátní téma s komunálním, tak bych si přála, abychom měli v rámci Prahy více aktivních záloh. Je potřeba tuto službu mladým lidem žijícím v hlavním městě více zatraktivnit.

 

Otázka bezpečnosti je i jedním z hlavních témat volebního programu ODS. Jak ji chcete zvýšit?
 

Jde o to mít u policie dostatek lidí, kteří mají schopnosti, dobré vybavení a v neposlední řadě dostatečnou odměnu. Jenže za plat 18 tisíc korun nepřijdou, obzvlášť ne do Prahy, která se s personálním nedostatkem potýká dlouhodobě. Víc než přidávat každému po pár stokorunách bych preferovala adresné oceňování policistů. Princip odměňování je v celé republice stejný, to by se mělo změnit stabilizačním a rizikovým příplatkem. Ten nemůže být stejný například na Kvildě na Šumavě a v centru metropole, kde jsou policisté vystaveni mnohem většímu riziku.

 

Jak hodnotíte nedávnou instalaci černožlutých bezpečnostních zátarasů na Staroměstském náměstí? Mají smysl?
 

Ve mně vyvolávají úsměv, stejně jako dřívější umístění zátarasů na Václavském náměstí, u kterých se pak nechal pan ministr vnitra (Milan Chovanec, pozn. red.) vyfotit. Je to naoko pro diváky. Přišlo mi také absurdní, když jsem se dočetla, že někdo vjel autobusem na Karlův most. Z toho bychom se měli poučit. Neříkám, že by tam měly stát zátarasy, ale musí se posílit hlídková činnost. Kromě toho je nutné rozšiřovat kamerový systém a celkově promyslet zabezpečení Prahy. Nedělat jen opatření ad hoc.

 

Jako poslankyně jste členkou sněmovního podvýboru pro válečné veterány. Jak se Česko stará o ně a také o svá pietní místa?
 

Obecně se situace lepší, což pozorujeme v Praze 2, kde pravidelně pořádáme akce věnované veteránům. A co se týká pietních míst, tak mi nejvíce vadí neustálá debata o odstranění sochy okřídleného lva na Malostranské, který je věnován československým letcům ve službách RAF. Jestli si paní Eliška Kaplický (předsedkyně výboru pro kulturu v zastupitelstvu Prahy, pozn. red.) myslí, že by bylo lepší ji přesunout do Letňan, tak to opravdu ne. Sochu nám věnovali Britové a současné umístění je důstojné. Na umění mohou být různé názory, ale stavět se k tomu takto mi připadá absurdní.

 

Jsou to témata týkající se Prahy, která chcete ve Sněmovně prosazovat?
 

Na radnici v Praze 2 mám na starosti oblast školství a díky tomu jsem získala přímou zkušenost s tím, co pro ředitele škol znamená změna školské legislativy, která na ně dopadla. Je to hrůza a děs. Nejde jen o inkluzi, ale také o to, že stát vlastně krade děti rodičům a dává je povinně v pěti letech do školských zařízení. Jim musíte držet místo ve školkách a mnohé z nich tam ani nenastoupí. Naopak se tam pak nedostanou děti rodičů, kteří o to opravdu stojí. Stejně tak je úplný nesmysl nástup dětí do mateřinek ve dvou letech. To jsou ještě miminka a každý odborník vám řekne, že potřebují úplně jinou péči, než kterou jim může poskytovat běžná mateřská škola.

 

Chcete bojovat i za některé problémy, které trápí výhradně metropoli?
 

Velmi důležitá je pro všechny Pražany doprava. Hlavní město dosud financovalo velké dopravní projekty ze svého rozpočtu. Myslím si, že by bylo na místě, aby se do toho zapojil i stát.

 

 

Stoprocentně ano, protože jde o infrastrukturu zvláštního významu. Dokonce si myslím, že by se tak mohlo stát i bez dotací z fondů Evropské unie. Praha je naší metropolí a stát by se měl na výstavbě podílet.

 

 

Mám velkou výhodu, že jsem v Praze. Do Sněmovny dojedu z radnice tramvají za dvacet minut. Nadprůměrnou účast mám ve Sněmovně a na radnici jsem za posledních osmnáct let nechyběla ani jednou na zastupitelstvu. Je to náročné a je to na úkor mého soukromého života a rodiny, ale zvládnout se to dá.

 

 

Upřímně, Prahu 2 miluji a vnímám ji už jako součást své rodiny. Na druhou stranu současná politická situace v České republice mi natolik vadí, že mi to dává sílu znovu bojovat jako lídr kandidátky, aby slovo ODS bylo více slyšet.

 

 

O tom zatím vůbec nepřemýšlím. Teď řeším, jak co nejlépe obstát v nadcházejících volbách. Jaká bude komunální kandidátka, budeme s kolegy rozhodovat až příští rok na jaře.

 

 

Připravena je, ale nikoliv za každou cenu. V naší vyšehradské deklaraci máme několik jasných bodů, za jakých okolností bychom šli do koalice, a to je pro nás nepřekročitelné.