Podávat by se měla jedna žádost, úředník ať oběhá potřebné věci
13. září 2017
Štítky:
rozhovor v médiích
evropská unie
zahraniční politika
vláda Bohuslava Sobotky
imigrační strategie
daně a veřejné finance
vzdělání věda a výzkum
životní prostředí
elektronická evidence tržeb
práce a sociální věci
zdravotnictví
přijetí eura
Volby do Poslanecké sněmovny 2017
(Český rozhlas) Stanice Českého rozhlasu Radiožurnál a Plus představují jednotlivé lídry a lídryně všech stran a hnutí, které se přihlásily do říjnových sněmovních voleb. Je jich celkem 31 a Český rozhlas chce voličům pomoci vyznat se v jejich programech. Jako sedmá je podle losu na řadě Občanská demokratická strana. Zastupuje ji předseda Petr Fiala.
Začneme ekonomikou. Ta teď vykazuje velmi dobré tempo růstu. Co bychom v takové době, kdy se nám hospodářsky daří, měli dělat především?
Za prvé bych chtěl říct, že je dobře, že máme ekonomický růst. A můžeme z toho mít všichni radost. Není to zásluha současné vlády, která si to ráda připisuje, ale je to záležitost lidí, kteří pracují, podnikatelů, kteří riskují, těch, kteří se podílejí na tom, že ekonomický růst máme. A když máme ekonomický růst, tak je to ideální příležitost udělat všechno to, co Sobotkova vláda neudělala. My říkáme, že je potřeba snížit daně, nechat lidem více peněz v peněženkách, aby oni měli něco z toho ekonomického růstu. Tady máme naprosto konkrétní návrh, kdy chceme zavést rovnou daň z příjmu ve výši 15 procent z hrubé mzdy, což bude znamenat, že všem se zvedne to, co mají. Tedy jejich čistá mzda o sedm procent. A to je, myslím si, velmi slušná nabídka.
Proč právě 15 procent?
Protože to je rozumná částka. Máme teď 15 procent ze superhrubé mzdy. A ve chvíli, kdy uděláme 15 procent z hrubé mzdy, tak je to právě navýšení o sedm procent, které si můžeme dovolit. Ale to samozřejmě není všechno. Jsme také přesvědčeni, že v době ekonomického růstu je potřeba investovat. A investovat právě do infrastrukturních věcí, které zajistí naši budoucnost.
Aby bylo úplně jasné, o čem mluvím. Každý víme, po jakých jezdíme dálnicích a silnicích. Je neodpovědné, že v době ekonomického růstu vláda do toho nedává větší peníze. A nevyužíváme evropské prostředky. Další věc, do které musíme investovat, je vzdělání a výzkum. Podívejme se, jakou tady máme dneska situaci. Vysoké školy doteď nevědí, kolik dostanou. Jak máme po nich chtít špičkovou kvalitu a excelentní výzkum, když nemají ani takové peníze, jaké měly před několika lety v době ekonomické krize. Málem tu stávkují učitelé nebo hrozí stávkou učitelské odbory, přitom je tu sociálnědemokratická vláda nebo levicová vláda v čele se sociální demokracií. Platy učitelů se měly dávno zvyšovat. To jsou věci, které vyčítám této vládě velmi silně. Protože jestliže mám k dispozici ekonomický růst a nedokážu ho využít, nedokážu udělat věci, které nám zajistí dobrou budoucnost, tak je to podle mě velké selhání.
A co bychom tedy rozhodně dělat neměli?
Rozhodně bychom neměli v době ekonomického růstu peníze projíst. A to se také stalo. Máme tady o 30 tisíc státních zaměstnanců víc, je tu spousta nových úředníků. Stát se neuvěřitelně rozrostl. A já se ptám vždycky lidí, když se s nimi setkávám, a to dělám každý den, máte pocit, že služby státu jsou lepší? A odpověď je jednoznačná. Ne, jsou spíš horší. A to je přece závažná věc. Takže rozhodně všechny peníze neprojíst, neutratit je, ale naopak je investovat do budoucnosti. Nechat je lidem v peněženkách.
Podívejme se, co tu máme nových kontrol, předpisů, pravidel, regulací. Tohle přece není něco, co zajistí naši dobrou budoucnost. To je úplný nesmysl. Takže my říkáme, nechme lidem více peněz, více jim důvěřujme, zjednodušme to, zlepšeme služby státu. A investujme do infrastruktury. Ne, abychom tady dělali investiční pobídky pro velké zahraniční firmy, které peníze nepotřebují, a místo toho tady Sobotkova vláda vede málem třídní boj proti drobným a středním podnikatelům, na kterých vlastně naše ekonomická prosperita a zaměstnanost hlavně stojí.
Co bychom měli dělat pro zlepšení úrovně českého zdravotnictví? Zvýšit lékařům a sestrám mzdy?
Je potřeba toho udělat mnohem víc. Jsme pro otevřený systém, který bude respektovat svobodnou volbu i konkurenci. A kde pacient bude mít možnost si vybírat. A bude mít možnost ale za to, že si vybírá, si taky připlatit. Abych to řekl jednoduše. My mluvíme o tom, že ve zdravotnictví je potřeba jasně říct, co bude standard, na který mají nárok všichni. A co jsou třeba nadstandardní služby, jako když chci speciálního lékaře, když nechci čekat na zákrok, které bychom si měli mít možnost připlatit. Tím dostaneme do toho systému více peněz, aniž bychom komukoliv snížili kvalitu zdravotní péče, ale zajistíme, že systém bude udržitelný.
Pak je potřeba samozřejmě se vypořádat s nadbytečnou byrokracií. Aby se nám lékaři a sestry mohli opravdu věnovat. A ne aby tam vyplňovali nesmyslné spousty papírů. Je to zase otázka důvěry, o které často mluvím. Nedávno jsem třeba měl setkání se zástupci praktických lékařů, kteří si stěžovali na podmínky, které mají. A třeba na to, že řadu věcí, které by mohli dělat, a tím ušetřili v systému peníze a ulehčili to pacientům, třeba předepisovat některé recepty a další věci, že to dělat nesmějí. To mně připadá jako na hlavu postavené. Protože pak jenom utrácíme peníze, které bychom mohli použít na lepší věci.
Na druhou stranu spousta praktických lékařů chybí v regionech. Jak je tam dostat, jak je motivovat?
I o tom jsme mluvili. Nedávno jsem byl na takové večerní akci v jednom šestitisícovém městě, přišel za mnou starosta a říká mně, neobracím se na vás ani jako na předsedu strany, ale spíš jako na bývalého rektora, chybí nám dětská lékařka, dětský lékař. Neznáte někoho? Nemám ho sem jak dostat. Nejde o peníze. Jde o to, aby k nám někdo přišel. A to si myslím, že signalizuje vážný problém, že máme kvalitní lékaře, máme dobrý zdravotnický systém, máme peníze, jenom to prostě nefunguje. A to je otázka motivace.
Ale mimochodem toto je třeba i záležitost zdravotních pojišťoven. Musíme vytvořit, a to je povinnost státu, zdravotním pojišťovnám podmínky, ale vytvořit na ně taky tlak, aby se staraly, že v šestitisícovém městě je dětský lékař. Jinak to nemůže ani přece být.
Když se krátce dotkneme školství. Co tam chybí? Je to třeba více učňů? A na pracovním trhu pak více řemeslníků?
Kdyby to bylo jenom toto, tak můžeme být spokojeni. Ale dlouhodobě říkám, na školství vlastně závisí naše dobrá budoucnost a prosperita naší země. Jak se máme dobře, je založeno na tom, že máme vzdělané lidi, kvalifikovanou pracovní sílu. A máme problémy. Jaké? Například naše děti mají špatné znalosti nebo zhoršující se znalosti v matematice, přírodních vědách, dokonce i ve čtenářské gramotnosti.
Lidé nechtějí dělat řemesla, máme problémy se získáváním dětí, aby studovaly technické a přírodovědné obory. A velkou bolestí našeho školství je nedostatek kvalitních učitelů. Mladí lidé se nechtějí stát učiteli. Co s tím musíme udělat? Některé změny. Ne žádné překotné, žádné dramatické reformy. Dát větší důvěru ředitelům škol. Aby mohli rozhodovat o platech pedagogů. Jsem velice pro to, ať se zvedají platy pedagogů. Ale ne, jak to dělá sociálnědemokratická vláda, všem zvedneme. A pak vlastně nikdo z toho nic moc nemá. Říkáme, dejme pravomoc ředitelům, aby mohli zvyšovat platy kvalitním učitelům víc než těm ostatním. A uvidíte, jak to bude fungovat.
Pokud jde o učně a učňovské školství, tady je jeden jediný recept. A ten se jmenuje duální vzdělávání. To znamená, že děti získávají řemeslné dovednosti, technologie přímo ve firmách. A teoretické znalosti ve školách. Říkám, že je to jediná možnost. A to říkám jako bývalý ministr školství proto, že vím, že to zavedli v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Slovensku, Polsku, všude kolem nás. Protože jinak nezajistí řemeslné vzdělání, jinak lidi do učňovského systému nepůjdou. A mě hrozně mrzí, a musím to říct, že jsme v době, kdy jsem byl ve vládě, připravili projekt duálního systému, zkoušelo se to. A sociálnědemokratická vláda nebo sociálnědemokratičtí ministři školství v tom nepokračovali. A to je podle mě velká chyba.
Řeknu poslední věc. Je pravda, která je velmi jednoduchá. Dobré školy dělají dobří učitelé. Opakuji to řadu let. A pokud nezlepšíme atraktivitu, ne prestiž - učitelské povolání je prestižní - ale atraktivitu učitelského povolání, to znamená zvýšit platy učitelům a vytvořit jim podmínky pro práci, tak se školstvím nemůže pohnout.
Dotkněme se další oblasti. Proč se podle vás nedaří výrazně zlepšit poměry v oblastech, kde žijí takzvaně sociálně nepřizpůsobiví občané?
To je těžká otázka. Ale nedá se na ni odpovědět řešeními, které v současnosti vidíme. A to je, že se všem neměří stejně. Lidé se nemotivují k práci, místo toho dostávají dávky a mohou s tím být spokojení.
Je několik věcí, které je potřeba udělat. Za prvé, a to musí platit, všem měřme stejně. Pokud neplní někdo povinnosti vůči státu, musí být vystaven sankcím. Není možné, aby někdo bral dávky, neposílal děti do školy, dělal jeden přestupek za druhým, vysmíval se státu, a přitom nebyl krácen na tom, co dostává od všech ostatních. To je jedna věc. Další věc, je potřeba vytvářet motivaci pro práci. Není možné, aby se pracovat nevyplatilo, aby se lidé na dávkách smáli těm, kteří chodí do práce, protože si nakonec vydělají někde načerno s dávkami dohromady mnohem více. Tohle je taky nepřijatelné. Tady slyšíme návrhy paní ministryně Marksové (ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová z ČSSD – pozn. red.) o sociálním bydlení. Jak mají obce zřizovat a rozdělovat byty, to je přece velmi krátkozraké řešení. Přece cesta musí jít postupně. Bydlení je až jakýmsi vrcholem. Musí být od nějaké sociální služby a vést lidi až k normálnímu bydlení.
Těch opatření, která je potřeba udělat, je celá řada. Ale musí platit základní věc. Pokud od státu něco dostáváš, musíš to nějakým způsobem vracet. A musíš mít na to nárok. Mluvíme o tom, že, to je důležité i z ekonomického hlediska, že ten, kdo dostává dávky, má být kontrolován. ODS říká, snižme počet kontrol. Ale jediná oblast, kde si myslíme, že je naopak potřeba víc kontrolovat a dokonce individuálně kontrolovat, je tam, kde někdo dostává od státu dávky. A nemůže se dít to, co se děje, že to je třeba spousta matek samoživitelek, které fakticky žijí s partnerem a jenom před státem předstírají, že to tak není. Sousední Německo, velmi sociální stát, si s tím dokáže poradit. A my musíme taky.
Co považujete tedy za nejzávažnější problém České republiky v roce 2017?
Začnu něčím pozitivním. Abychom si pořád nestěžovali. Česká republika je úžasné místo k životu. Zažíváme velký ekonomický rozvoj, úroveň řady věcí, i když říkám, že by se měla zlepšit, tak v mezinárodním srovnání je pořád dobrá.
Náš největší problém je, že neděláme dost, abychom pozitivní vývoj, kvalitu života udrželi i do budoucna. Takže když se dnes zeptáte na největší problém České republiky, řeknu vám jich několik. Každý se může podívat, po čem jezdíme. Že nemáme kvalitní silnice, to neznamená jenom, že něco trvá déle. To má dramatický dopad dlouhodobě na rozvoj ekonomiky a naší prosperity. To je jeden problém.
Podívejme se na vzdělání. Ano, můžeme být hrdí na náš systém školství z minulosti. Ale dneska vidíme, že nestačí. Že máme problémy. I tohle musíme spravit. A tak bych mohl pokračovat. Myslím si, že potenciál České republiky je obrovský. Máme jedinečné možnosti. Ale musíme je využívat. A pokud vláda nevěří lidem a zavádí tady jednu kontrolu za druhou, šikanuje ty, kteří jsou aktivní a pracují, tak pak se nemůžeme dočkat v budoucnosti dobrého výsledku. A to nechci. ODS bude dělat všechno pro to, aby se situace změnila.
Teď je na řadě váš volební program. Mimochodem, jak vznikal?
Náš program vznikl možná trošku netypicky. Hlavně jsem hrdý na to, že jsme byli první parlamentní strana, která předložila volební program ve 190 konkrétních krocích. Vznikal tak, že jsme se ptali lidí, co je trápí. A na to jsme jim nabízeli řešení. Projel jsem celou Českou republiku, ve všech regionech jsem měl diskuse s lidmi, lidé nám mohli posílat podněty prostřednictvím internetu. Samozřejmě to není tak, že bychom nevěděli, co chceme. Ale nemůžeme si myslet, že rozumíme všemu. Tak jsme se ptali lidí, co je trápí. A jejich starosti nebo odpovědi na jejich starosti jsou v našem volebním programu.
Chcete zrušit elektronickou evidenci tržeb a kontrolní hlášení. Proč?
My od počátku kritizujeme tento nástroj. A vidíme, že to není něco, co by zvýšilo daně. A co by zvýšilo výběr daní a co by bylo potřebné a narovnávalo podmínky pro podnikání. Je to naopak. To je vlastně šikana a zatěžování podnikání těch poctivých. Aby mně bylo dobře rozuměno. Připomeňme si, co nám tady říkal bývalý ministr financí Andrej Babiš (ANO) o tom, když se zavede do pohostinství a restaurací EET. Říkal, tržby se zvednou o 100 procent. Ať se každý podívá, o kolik se zvedly tržby. Děje se totéž, co v Chorvatsku. Nezvyšuje se příjem daní do státního rozpočtu, jenom se likvidují některé živnosti.
A jakými konkrétními mechanismy byste to nahradili? Přece jenom kontrola potřebná je.
To jsem chtěl říct, že kontrola potřebná je. A kdyby se s námi jako s opozicí někdo bavil, tak jsme řešení měli. A to řešení je na rozdíl od EET standardní. Jmenuje se paušální daň. Neboli takzvaná podnikatelská licence. Je to úplně jednoduché. Určitě v podmínkách České republiky by se to muselo týkat pouze těch, kteří nejsou plátci DPH. Ale právě na ty dopadá EET nejvíc. A to řešení je takové. Zaplať příslušnou částku a stát už tě nekontroluje, ani s tím nemáš žádnou byrokracii, ale stát má přitom zaručený příjem. To je solidní, poctivé. V řadě zemí to funguje. A nezatěžuje to podnikatele.
Kdybychom mluvili o přátelské veřejné správě a digitální společnosti, což je jeden z bodů vašeho programu, co myslíte systémem jedněch dveří?
Systém jedněch dveří je úplně jednoduchá věc. Jestliže chci něco vyřídit na úřadu, ať už je to stavební povolení nebo cokoliv jiného, tak dneska musím obíhat spoustu úředníků, spoustu státních orgánů. A vlastně ani kolikrát nevím, v jakých lhůtách, kdy co, jeden mi říká, až budete mít to od toho druhého úřadu, tak přijďte za mnou. Takhle to nemůže být. My říkáme systém jedněch dveří. Přijdu za jedním úředníkem, podám mu žádost, on si vyběhá, vyřídí u svých kolegů všechna povolení, která jsou potřeba. A mně jako občanovi zpátky ve stejných dveřích vydá rozhodnutí, ano - ne. V některých zemích to funguje, je to jednoduché.
Víte, když jsme se bavili o tom, jak je na tom Česká republika dobře, jednu věc považuju za neuvěřitelně ostudnou. Jsme na 122. místě na světě v komplikovanosti daňového systému. To si naši lidi nezaslouží. A jestli jsme na 130. místě na světě, pokud jde o vyřízení stavebního povolení, u nás to trvá neskutečně dlouho, často lidi ani nedohlédnou konce, tak to je ostuda, jakou si nemůžeme dovolit. Systém jedněch dveří vlastně i toto řeší. My jsme dali obrovské peníze v posledních letech do rozvoje státu a státní správy. Tak ať funguje, ať to slouží občanům, ne ať to občany buzeruje, nebo, promiňte za to slovo, nějakým způsobem komplikuje život.
Pane Fialo, vy byste rádi zavedli odpovědnou a důslednou přistěhovaleckou politiku. V čem by tedy měla spočívat?
Odpovědnou a důslednou přistěhovaleckou politiku musíme zavést v celé Evropě. Protože dnes je Evropa propojená. My jsme přišli s řadou návrhů, jakým způsobem to dělat. Samozřejmě v této souvislosti si nemohu neodpustit říct, že Občanská demokratická strana v žádném případě nesouhlasí s kvótami. To je podle nás neodpovědná politika. Protože jestli sem budou nuceni jít lidé, kteří sem jít nechtějí, a Česká republika bude nucena přijímat lidi, které přijímat nechce, tak to je přesně příklad toho, jak to tady nemůže být.
Po té odpovědnosti.
Ano. Jsme země, která si dlouhodobě umí poradit s přistěhovalci a s migrací. Není pravda, že jsme šovinističtí a nacionalističtí. U nás žije a pracuje půl milionu cizinců. Ale ve chvíli, kdy existuje tak obrovská migrační vlna a tak velký tlak na Evropu, tak je naší povinností, abychom si sem nepřenesli problémy, které mají jiné země. Takže buďme opatrní při přijímání a rozšiřování muslimských komunit. Přijímání radikálů. Je tady potřeba důkladná bezpečnostní prověrka. Je potřeba nepřipustit, abychom se dostali do situace, ve které jsou některé západoevropské země, které si neví rady s radikálními muslimskými komunitami. To v České republice nemáme. Buďme za to rádi a dělejme všechno pro to, abychom si to sem nepřenesli.
Když mluvíme o Evropě, vy chcete zrušit povinnost přijmout euro. Píšete, že Česká republika se musí sama rozhodnout, zda a kdy euro přijme. To už ale fakticky tak je, ne?
To tak není. Bohužel. My jsme se při vstupu do Evropské unie zavázali, že až splníme určitá kritéria, tak euro de facto automaticky přijmeme. A my s touto situací nejsme spokojeni. My si myslíme, že Česká republika by si měla vyjednat výjimku. Že bychom, a to neznamená, a jsem rád, že se mě na to ptáte, že říkáme nikdy nepřijmout euro. My chceme, abychom se sami jako občané České republiky mohli rozhodnout, zda euro chceme, nebo nechceme. A kdy je to pro nás výhodné. Já třeba považuji přijetí eura v době, kdy eurozóna vypadá tak, jak vypadá, kdy se tam chovají rozpočtově neukázněně některé země, kdy vidíme problémy Řecka, nově Itálie a dalších jižních zemí, za nerozumné. A já ani nejsem přesvědčen, že eurozóna v této podobě může fungovat. Vyjednejme si výjimku z azylové a migrační politiky, výjimku z automatického přijetí eura a rozhodujme o tom sami, kdy my chceme. A buďme plnoprávným členem Evropské unie, který prosazuje v rámci Evropy svoje zájmy. To mi připadá jako rozumná politika.
A co to znamená ten plnoprávný člen? Ptám se i ve světle současného brexitu. Měla by se Česká republika snažit být v tom tvrdém jádru, nebo jaksi na okraji? Víc se přibližovat Evropské unii, nebo spíš vzdalovat?
Mě ta debata o tvrdém jádru připadá vlastně trošku ze strany některých mých politických kolegů nepoctivá. Co to je to tvrdé jádro? Co to vlastně znamená? Když si to domyslíme, tak jsou to země, které mají euro. A pak jsou země, které nemají euro. Nic jiného to v praxi neznamená. Jinak je to nějaká hypotetická věc. My euro nemáme, v blízké době ho mít nebudeme. A naším zájmem, a tady mluvím o těch rovnoprávných členech, musí být to, aby země, které mají a nemají euro, byly v Evropě brány stejně vážně a mohly se podílet na řadě rozhodnutí stejnou měrou. Druhá věc je, že já dlouhodobě tvrdím, že Česká republika neprosazuje svoje zájmy v Evropské unii dostatečným způsobem. To znamená mít kompetentní politiky, kompetentní úředníky, mít zformulováno, co vlastně chceme, co je naše národní pozice, co chceme prosazovat. A pak budeme v Evropě mnohem úspěšnější. A nebudou mít lidé ten pocit, který mají teď, že jim vlastně Evropská unie nic nepřináší.
A co by měla být tedy naše národní česká pozice?
Já jsem opakovaně vybízel předsedu vlády, aby svolal jednání představitelů klíčových politických stran, abychom se domluvili na minimálním národním konsenzu.
A co byste tam vy jako ODS prosazovali?
Podle mě jsou tady věci, které musíme prosazovat v oblasti migrační a azylové politiky. Už jsme o tom mluvili. A některá opatření, která Evropská unie udělala, a která chystá, jsou pro Českou republiku nepřijatelné. Je potřeba prosadit, aby se nespojovala kohezní politika, tedy peníze, které jdou v rámci fondů, aby se nespojovala s tím, jak se kdo chová v rámci migrační politiky. Je tu řada otázek pro Českou republiku klíčových, jako je třeba bezpečnost a spolupráce v oblasti bezpečnosti, kde my máme celou řadu dalších zájmů. A pak jsou tu věci, které každý z nás prostě může pocítit dlouhodobě. Podívejme se, jak se některé země chovají k našim zaměstnancům. Podívejte se, co po nás chtějí některé země. Například po našich zaměstnavatelích ve vztahu k takzvané minimální mzdě řidičů, když projíždějí Francií. To jsou všechno věci, kde má Česká republika chránit zájmy svých občanů. A když by to dělala, tak to není nic protievropského, není to nic, že bychom se vydělovali z Evropy. To je normální chování. Tak se chovají ty ostatní země. Tak se tak chovejme taky.
Vysvětlete, co to je konzervativní ekologická politika.
To je důležitá věc. My jako konzervativní strana klademe na životní prostředí, ve kterém člověk žije, poměrně velký důraz. Není to tak, že pravicová strana je proti životnímu prostředí a podobné nesmysly, které občas slyším. Ale jde nám o to, aby prostředí, ve kterém se pohybujeme, bylo primárně vytvářeno pro člověka. Abychom žili v kvalitním životním prostředí, byli jsme obklopeni přírodou, měli jsme dobrý rozvoj venkova. Nemělo by to být děláno na úkor člověka. Já, když tady slyším různé ekologické nesmysly, že se nepostaví silnice, protože tam někde přeskakují žáby, tak to přece není správný přístup k tomu, jak má vypadat péče o životní prostředí. Znovu bych tady chtěl vyvrátit mýty, které občas slyším, „ti pravičáci, oni se vůbec o to životní prostředí nestarají“. Naopak. Pro konzervativního člověka je životní prostředí péče o krajinu a péče o hezké okolí, aby tam byla příroda, to je něco naprosto přirozeného.
Co budete považovat za úspěch v těchto parlamentních volbách?
Když dostaneme silný mandát. A když budeme moci ovlivňovat politiku v této zemi. Já rozumím vaší otázce a nepochybně byste se mě třeba za chvíli zeptal na nějaká čísla. Ale já takto odpovědět, a je to poctivá odpověď, vlastně nemohu. Protože nějaká procenta budou důležitá i podle toho, jaký volební úspěch, nebo neúspěch budou mít naši političtí konkurenti. Pro mě je důležité, aby ODS měla co nejsilnější mandát v těchto volbách. Říkám lidem, pokud chcete mít nižší daně a vyšší příjmy, chcete více svobody, méně byrokracie, chcete mít kompetentní politiku v oblasti vnitřní a vnější bezpečnosti, chcete, aby vaše děti měly kvalitní vzdělání, máte tu nabídku strany, kde váš hlas nebude ztracen a kde bude mít smysl. A to je Občanská demokratická strana.
Petr Fiala
předseda strany