Novinky Mediální výstupy

(Týden) Při pohledu na jeho bývalý úřad je mu prý ale smutno. Ne steskem. „Myslím, že za mě se podařilo mnoho dobrých věcí nastartovat, ať už zlevňování služeb operátorů, nebo změnu ve vedení ČTÚ. Za ministra Mládka se to celé zastavilo a jeho postoje, to bylo drásající poslouchat," říká exministr průmyslu a obchodu Martin Kuba.

Před pár týdny začala platit regulace roamingu, jinak ale náš telekomunikační trh nepůsobí příliš vábně. Co mu říkáte?

Nejsme na tom dobře, a to z jednoduchého důvodu. Za poslední roky se s telekomunikačním trhem nic nedělalo. Tedy pokud nepočítám zákon, kterým současná vládní koalice zhoršila postavení zákazníků. Telekomunikační trh bude fungovat jen v momentě, kdy zákazníkovi vytvoříte maximální svobodu. Při nákupu housek máte výhodu, že nejste-li spokojeni u jednoho pekaře, jdete do pekařství, které je vedle. U telekomunikací to tak jednoduše nejde, protože fungují na velmi drahé infrastruktuře. Konkurence tam tedy není taková, a regulace je proto nutná. Povinností státu tudíž je vytvořit takové prostředí, ve kterém by se spotřebitel dokázal účinně bránit. To znamená vzít svou SIM kartu a jít k jinému operátorovi, aniž to stojí velké peníze nebo nutnost čtyřicet dní čekat a podobně.

A co s tím může udělat ministr průmyslu a obchodu?

Ministr musí telekomunikační trh aktivně tvořit. K tomu má nástroj, jímž je Český telekomunikační úřad. Za ním musí stát a nenechat se ovlivňovat operátory. To tak prostě je. Ale bohužel nic z toho se za ministra Mládka (Jan Mládek, ČSSD, skončil k březnu 2017, pozn. red.) nedělo.

Jak velký je tlak mobilních operátorů na ministra?

Je to zvládnutelné. Není to nic, z čeho by si měl člověk sednout na zadek. Samozřejmě za vámi běhají různí lobbisté, kteří chtějí prosadit model, který by ekonomicky vyhovoval právě jim. Ale od toho je tam ministr, jenž musí mít jasnou vizi a všechny tlaky zvládat. Myslím, že se mi to celkem dařilo, a koneckonců změny, které jsem v ČTÚ provedl, jsou důkazem.

Na to navazuje energetika. Za vás byla přijata energetická koncepce. Současná vláda přijala svou. Liší se v něčem od té vaší?

Prakticky vůbec. Když řeknu, že tu naši jen zkopírovala, nebudu daleko od pravdy. Což nutně neznamená, že je to špatně.

Vy i současná vláda v koncepcích kladete velký důraz na jadernou energii.

Ano. Myslím, že i v té aktualizované energetické koncepci je role jaderné energetiky popsána celkem racionálně. Pokud chceme postupovat bezemisní cestou, tak v českých klimatických podmínkách ani moc jiných možností než se opřít o jadernou energetiku nemáme. Frustrující ale je, že je to všechno stále jen napsané na papíře a v reálu se nic neděje.

Většina politických stran jadernou energetiku více či méně podporuje. Jaký je tedy důvod oné nečinnosti?

V souvislosti s jadernou energií jde především o politickou odvahu. Tahle vláda má pocit, že otázku výstavby dalších jaderných bloků má vyřešit ČEZ, a to sám bez nějaké účasti státu. Vláda se k tomu staví tak, že „my jsme to napsali do koncepce a vy to postavte“. Jenže ČEZ není jen státní firma, má také své minoritní vlastníky. Stát zapomíná, že nejdražší na jaderné elektrárně jsou finance na její výstavbu. Pokud by ji měl stavět čistě ČEZ, pak do toho bude muset vkládat svůj kapitál nebo si jej půjčit na kapitálovém trhu. Pak to vyjde dráž, než když se výstavby finančně zúčastní stát. A bude drahá i následně vyrobená energie. Právě proto, že budou výrazně vyšší investiční náklady, než pokud do toho půjde stát, který je schopen finance sehnat levněji než ČEZ.

Jak konkrétně si tedy výstavbu jaderných bloků představujete?

Podle mě by se z ČEZ měla vyčlenit část čistě pro jadernou energetiku, která bude stoprocentně vlastněna státem. Dokonce myslím, že by se měl přijmout zvláštní zákon, který výstavbu jaderných bloků bude řešit. To by urychlilo všechny potřebné procesy. Pokud se k tomu nenajde politická odvaha, bude to v té koncepci napsáno ještě čtyřicet let, ale nic se nezačne dít. Dalším krokem by mělo být zřízení ministerstva hospodářství.

K čemu?

Výrazně by to zjednodušilo řízení ČEZ. Ten je na jedné straně řízen fakticky ministerstvem financí, na straně druhé má energetiku pod palcem ministerstvo průmyslu a obchodu. Takže se tyto dva úřady handrkují, jestli se má, nebo nemá stavět jaderná elektrárna. Podívejte se na okolní země, tam je energetika jasně v gesci ministerstva hospodářství.

Přesto, proč by to neměl financovat ČEZ sám? Vždyť neustále slyšíme, že jaderná energie je nejefektivnější, takže ať si na sebe přece vydělá sama.

Problém je v tom, že trh dnes v energetice prakticky neexistuje. Dáváme čtyřicet miliard ročně na podporu obnovitelných zdrojů, čímž se vytvořila falešná konkurence jádru, takže ani to jádro se bez státních garancí neobejde.

Není ale budoucnost energetiky právě v obnovitelných zdrojích? Domácnosti jsou už dnes schopny si vyrobit elektřinu samy. Na střeše mají solární panel, v domě baterii…

To je sice pravda, ale tady se bavíme o průmyslových podnicích. Ty žádnou energií z fotovoltaiky ani větrníků nenasytíte. Uvědomte si, že česká ekonomika je z jedné třetiny tvořena průmyslem a tam se bez velkých spolehlivých energetických zdrojů neobejde.

Bavili jsme se o ministerstvu. Jaké jsou vaše politické ambice? Chtěl byste se na resort průmyslu a obchodu vrátit?

Svými osobními ambicemi v politice se vůbec nezabývám. Mám ve svých firmách rozjeté asi tři zajímavé projekty, které mě baví. Jasně, jsem předsedou jihočeské ODS, členem volebního štábu, soustředím se na to, abych ODS pomohl k co nejlepšímu výsledku, ale vůbec nepřemýšlím, že by se měl můj život kvůli politice nějak měnit.

Nedávno to byly čtyři roky, co na Úřadu vlády zasahovaly speciální jednotky a prakticky shodily vládu Petra Nečase. Jak na to vzpomínáte?

Pro mě osobně to byla velmi složitá doba. Byl jsem prvním místopředsedou ODS, Petr Nečas odstoupil a já se ocitl v čele strany. Ta sedm let vládla, byla zjevně ve složité situaci, po Úřadu vlády chodili policisté a vyprávěli, kolik kde našli zlata, což se dosud nevysvětlilo. Při tom všem je vám jasné, že strana, kterou vedete, musí odejít do opozice. Bylo krátce před předčasnými volbami a do toho všeho jsem chodil na rozhovory, kde mně novináři kladli otázky, co s tím budu dělat. A mně bylo jasné, že s tím v tu chvíli nic dělat nejde. Nevzpomínám na to rád, lidsky to bylo takové protivné. Když se navíc ohlédnu za tím, jaký humbuk se kolem Petra Nečase strhl, že se vlastně doposud nic neprokázalo, že se změnila politická mapa a celkově se společnost posunula úplně někam jinam, je mi z toho zároveň smutno. Ale to není fňukání, nýbrž pouhé konstatování faktu.

Je to trochu paradox. Před čtyřmi roky akcí na Úřadu vlády vyvrcholilo protikorupční tažení a výsledkem je, že příštím premiérem bude téměř jistě člověk v totálním střetu zájmů.

Nedovedu si vůbec představit, že by se kterémukoli z našich tehdejších ministrů stalo to, co Andreji Babišovi běžně, když byl ještě v ministerské funkci. Společnost tenkrát byla v určité tenzi, takže některé věci vnímala citlivěji. Ale ono to rovněž souvisí s ekonomickou situací. Vzpomeňte si, že Evropou i Českou republikou zmítala ekonomická krize. To s sebou většinou přináší potřebu hledat viníka a pojmenovat, kdo za to může. Dnes se společnosti zjevně daří dobře, je mnohem klidnější než za naší vlády. Tenkrát když jsme kamkoli přijeli, padaly na nás dotazy: „Co uděláte s tímhle?" „Co uděláte s tamhletím?" To dnes prakticky neslyšíte. Ekonomice se daří, lidé mají práci, vydělávají, a tím pádem mají menší potřebu řešit politiku.

(Autor: Petr Musil, Ondřej Fér)

Martin Kuba

expert pro průmysl a obchod
předseda regionálního sdružení