(www.parlamentnilisty.cz) „Západní společnost opravdu někdy působí sebezničujícím dojmem. Namísto aby policistům byla vyjádřená podpora za to, jak se snažili zasáhnout proti aktivistům, vlastně zločincům, jsou naopak ještě kritizovaní. Je to jeden ze symptomů toho, jak Západ sám sebe vraždí," říká k násilnostem v ulicích Hamburku během summitu G20 poslanec Jan Zahradník, volební lídr ODS v Jihočeském kraji. ParlamentnímListům.cz také vysvětluje, proč se mu nelíbí Pařížská dohoda. "Není to správná věc a nepovede k dobré budoucnosti," myslí si.
Jako obvykle při summitech G20 jsme byli minulý víkend svědky masových násilných protestů. Jak velká je míra pokrytectví demonstrantů, když ve značkovém oblečení protestují zapalováním barikád proti kapitalismu?
Je to velká míra pokrytectví.
Islámský stát se může s klidem rozpustit, k tomu abychom zapálili a zničili naše města, stačí naši vlastní fanatici, píše ironicky k událostem v Hamburku v MfD Milan Vodička. O čem svědčí fakt, že policie byla okamžitě zkoumána, jestli si náhodou proti ničitelům v ulicích nedovolila příliš, či jestli těžkooděnci nepůsobili příliš provokativně a útoky vlastně nevyprovokovali? Není to názorná ukázka neschopnosti Západu bránit a hájit své zájmy?
Je. Islámský stát se ale samozřejmě sám nerozpustí a dokud nebude poražen, nepřestane napadat západní hodnoty, snažit se je zlikvidovat a ovládnout Západ. Otázkou je, jak se to podaří teď, když se zdá, že by mohla koalice vítězit. Není to ale tak jednoznačné. Neboť jak víme, Islámský stát má svoje síly také v zemích západní Evropy i jinde. Co jste řekl je naprostá pravda. Západní společnost opravdu někdy působí sebezničujícím dojmem. Namísto aby policistům byla vyjádřená podpora za to, jak se snažili zasáhnout proti těm aktivistům, vlastně zločincům, jsou naopak ještě kritizovaní stylem, který jste ve své otázce popsal. Je to jeden ze symptomů toho, jak Západ sám sebe vraždí.
Na setkání v Hamburku komentátoři soudili, že Evropa jde do konfrontace s USA a že účastníci se neshodli zvláště v oblasti klimatických změn. Vy ale, předpokládám, jste v tomto naopak na Trumpově straně...
Ano. Myslím si, že rozhodnutí prezidenta Trumpa je správné a rozumné. Plánovat některé věci na sto let je podle mě nesprávná cesta. Možná bychom se měli zabývat krátkodobějšími projekty a snažit se věci napravovat tak, že začneme sami u sebe. Co Trump udělal, že odvolal svůj podpis k Pařížské dohodě, neznamená, že by Amerika rezignovala na přecházení na obnovitelné zdroje, když to bude výhodné. Dotování všech těchto aktivit přináší velké problémy. My jsme přešli na obnovitelné zdroje před deseti lety a vidíme, jaké trpké ovoce sklízíme. Podpora obnovitelných zdrojů stojí naše občany 45 miliard korun každý rok. Tohle je třeba vnímat a rozhodnutí dělat s určitou vizí. A ne, jak je argumentováno, že jsme jedni z posledních, kteří jsme Pařížskou dohodu neschválili, tak to proboha už schvalme a připojme se k ní ratifikací. Je to argument, na který bychom neměli slyšet. Ale suma sumárum k té Pařížské dohodě. V úterý proběhlo první čtení. To znamená, že je všechno připraveno k tomu, aby v září na závěrečné sněmovní schůzi proběhlo o ní hlasování. Vzhledem k tomu, jaká je atmosféra ve sněmovně, myslím, že dohoda bude ratifikovaná a staneme se jejími právoplatnými signatáři. Co bude dál? Dohoda byla připravovaná v roce 2015 s tím, že by měla být opravdu závazná a donutit snižovat produkci skleníkových plynů nejenom země Evropské unie, nejenom země vyspělé - Ameriku, Japonsko a další, ale měla donutit snižovat produkci skleníkových plynů i země rozvojové. Postupně se ukazuje, že závaznost se vytrácí. Dokonce jsem slyšel v pondělí v televizi od jednoho vědce z Ústavu pro klimatickou změnu z Brna, že je to jakási platforma, kde se budou každých pět let vyměňovat názory, jak se nám daří s tou klimatickou změnou bojovat. To určitě tvůrci, kteří ji v Paříži schválili, v úmyslu neměli. Tohle je potřeba zvažovat, jak se celá snaha rozplývá. Ale tak je tomu u aktivistických projektů vždycky. Sto miliard dolarů budou muset vyspělé státy dát dohromady, aby podpořily boj se změnou klimatu v méně vyspělých zemích. Amerika ale už je pryč a s ní i třetina peněz, které měly být od nich. Není to podle mě správná věc a nepovede k dobré budoucnosti. Ale dnes je názor těch asi 150 ratifikantů a 196 signatářů celkem jasný. Chtějí se takto sdružovat. Ať se to tak děje, ale musí si být vědomí následků. Já budu hlasovat proti ratifikaci. Podle mě by zastánci Pařížské dohody, kteří budou hlasovat pro, tedy i vláda ČR prosazující ji jako svoji prioritu, měli říci občanům, co to bude znamenat.
Co to tedy bude znamenat?
Že v nějaké dohledné době dvaceti až třiceti let bude výrazně omezeno - dokonce až na nulu - spalování fosilních paliv - tedy uhlí, nafty, plynu. Co je u nás nahradí? V zemi, kde není pořád sluníčko. Kde bývá zima. Lidé se ptají - topíme uhlím, nemáme jiné zdroje paliva. Čím tedy budeme topit? Já to nevím, a podle mě to neví ani naše vláda. Obnovitelné zdroje - solární či větrné elektrárny, případně biomasa nenahradí tuto energii.
Napadají mě jaderné elektrárny?
Ty jsou podle mě jedinou zárukou toho, že bychom mohli být energeticky nezávislí. Souhlasím s tím, aby se vytvářela decentralizovaná energetika, kdy by si každý občan, pokud bude chtít, mohl dát za dobrých podmínek na svoji střechu solární články, které bude používat a v případě přebytku energie s ní i obchodovat. K tomu je potřeba mít velmi sofistikované ukládací zařízení, tedy baterie. Články, které by mohly tuto vyrobenou energii ukládat v daném slunečném dni pro případ dne, kdy bude zataženo. Avšak mohou být dny, kdy bude zataženo dlouhodobě a zároveň nebude foukat vítr a bude zima. Což se stalo na začátku roku v Německu. U těchto decentralizovaných systémů je třeba mít nějaký další zdroj a tím by podle mě měla být jaderná energetika. Spíše bychom měli jít cestou rozvoje jaderných zdrojů. Jadernou energetiku pořád využíváme ve tvaru, v jakém byla před čtyřiceti, padesáti lety zavedena. Pořád tím jádrem topíme pod kotlem a vzniklou páru proháníme turbínou. Zkusme vytvářet jaderné systémy, které budou šetrné a spolehlivé.
Pokud se vrátím k domácí politice proč podle vás pohořel premiér Sobotka, který kvůli klesajícím preferencím ČSSD opustil post volebního lídra své strany? Nebo je to přirozený úděl premiérů, že se prostě po čase okoukají, opotřebují a ztratí drajv?
Premiér Sobotka je podle mě slušný, pracovitý, vzdělaný člověk. Ale stál proti člověku úplně jiného typu, panu Babišovi. Dravci, tvrdému podnikateli, který naprosto spontánně postupuje a říká věci, které se lidem líbí. S čím má pan Sobotka velkou práci zformulovat a sdělit, tak Babiš řekne velmi stručně. V tomto střetu bohužel podle mě premiér Sobotka neobstál. Tím pádem učinil krok, který jsme sledovali v přímém přenosu při vládní krizi i výměně lídrů. Stál tváří tvář Andreji Babišovi jako úplně novému typu v naší politice, který má velkou podporu voličů. Vždycky jsem si však pana Sobotky osobně vážil a je pro mne symbolem kamenné strany s dlouhou tradicí, která se bohužel v současné době otřásá v základech. V době malých ostrých politických směrů jako je třeba hnutí ANO.
Čím si vysvětlujete vysoké voličské preference Andreje Babiše a hnutí ANO? Má tak skvělou kampaň?
Umí spontánně oslovit lidi, voliče. Navzdory tomu, co o něm vychází najevo. Je jim to jedno, jako by ty věci nebyly z tohoto světa. Přitom u jiných politiků by znamenaly jejich konec. Dluhopisy, Čapí hnízdo. Třeba se vyjadřoval pohrdlivě o poslancích, kteří mají čtyřicetiprocentní účast, říkal, že za něj to tak nebude. On sám má 39procentní účast na jednání sněmovny. Je to nový fenomén, se kterým se politická scéna bude muset v budoucnosti vypořádat.
Babiš sepsal knihu O čem sním, když náhodou spím? V ní prezentuje návrhy (vizi do roku 2035), které by změnily českou politiku. Uvažuje o zrušení Senátu, ale i krajů. Poslanci by podle něj měli být voleni přímo, stejně jako starostové. Horuje pro posílení pravomocí měst a obcí, přičemž starosta by rozhodoval sám například o rozpočtu a na radnici by byl jen s úředníky. Tedy bez zastupitelstva. Co si o těchto nápadech myslíte?
To jsou věci, které mu jeho poradci poradili, protože by se to mnohým lidem, které on oslovuje, mohlo líbit. Tak je prostě navrhuje. Jsou to samozřejmě blbosti. Tu jeho knížku jsem si prolistoval a našel tam věci úsměvné. Například píše, že bychom měli jezdit všude po dálnicích. Že je ostuda, že dávno po dálnicích nejezdíme a on že to napraví. Zároveň jeho poslanci prosadili zákon o EiA, který umožňuje ekologickým aktivistům jakoukoliv stavbu dálnice blokovat. Upozorňovali jsme na to, protestovali, nic platné. Babiš to prosadil. Je možné, že jde o nějaký obchod. Že on dá ekologickým aktivistům na hraní Šumavu a EiA, a na oplátku mu oni dají pokoj v jeho chemičkách, bioplynkách. Je to jenom domněnka, nicméně možná. To jedna věc z jeho knihy. Když ji lidi čtou, tak si řeknou - no já bych to líp neřekl, všude jezdit po dálnicích, že máme právo mít vysoké důchody, nebo vysoké platy, a ne 20 tisíc. Tohle všechno napíše, akorát neuvádí, jak toho dosáhnout. Ale už o Babišovi dost, už bych o něm mluvit nechtěl. Ať si dělá kampaň on sám.
(Autor: Oldřich Szaban)
Jan Zahradník
člen vedení poslaneckého klubu PČR
expert pro životní prostředí
lídr kandidátky ODS v Jihočeském kraji