Novinky Mediální výstupy

(Parlamentní listy) ROZHOVOR: Znalec o tom, co znamenají zbraně zakotvené v Ústavě. Vědecký pracovník v oboru přírodních věd a kandidát do Poslanecké sněmovny za ODS Tomáš Vaněk, který se zabývá otázkou držení zbraní, přivítal hlasování Poslanecké sněmovny na podporu ústavního práva občanů držet zbraň. Varuje, že směrnice EU obsahuje princip, který časem umožní zakázat všechny zbraně. „Kriminalita páchaná legálními zbraněmi stále klesá (přestože zbraní je víc), v roce 2016 bylo pouze 0,06 procenta trestných činů spácháno legálně drženou střelnou zbraní,“ říká.

Poslanci schválili změnu Ústavy zaručující držení zbraní. Co tomu říkáte?

Mám radost a všem jim děkuji. I když,na druhou stranu, jde jen o první, i když velice důležitý, krok správným směrem. Před patnácti lety, 6. února 2002, byl Poslaneckou sněmovnou schválen dnešní zákon č.119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, kterým bylo v České republice de facto uzákoněno právo na držení a nošení zbraní. To, co bylo schváleno ve středu (zatím jen v Poslanecké sněmovně), přesně řečeno „Novela ústavního zákona o bezpečnosti České republiky“, je logickým pokračováním tohoto trendu.

Jaký to bude mít podle vás konkrétní dopad?

Tato novela toto právo povýší na právo zakotvené v Ústavě, tedy v nejvyšším zákonu státu, což samo o sobě má velký význam symbolický. Je to totéž právo, které v českých zemích existovalo nepřetržitě od roku 1852 až doposud pouze s dvěma výjimkami: dobou nacistické okupace a dobou komunistické diktatury.

V neposlední řadě zahrnutím tohoto práva do „Ústavního zákona o bezpečnosti České republiky“ umožní toto právo minimálně částečně chránit i proti současné „zbraňové směrnici“ EU, protože oblast vnitřní bezpečnosti spadá do výlučné pravomoci členského státu.

Očekáváte, že to Senát a prezident potvrdí?

Proti této novele hlasovaly v Poslanecké sněmovně většinově vlastně jen dvě strany – TOP 09 a KDU-ČSL, ať již tím, že jejich poslanci byli proti, nebo (což má stejný důsledek) se zdrželi. Situace v Senátu je méně přehledná, a to ze dvou důvodů – je personálně více roztříštěný a senátory nečekají na podzim volby. Přesto pokládám za pravděpodobné, že Senát nakonec novelu potvrdí. Pokud jde o prezidenta republiky, očekávám vzhledem k jeho četným prohlášením podporujícím právo občanů na držení zbraní, že s podpisem novely nebude mít větší problém.

„Ochrání“ nás ta novela Ústavy před Bruselem?

Pokud tím myslíte ochranu před dopady „zbraňové směrnice“ v plném rozsahu, tak neuchrání. To, co umožní, je jen a jen zmírnění jejího dopadu v oblastech, kde lze argumentovat bezpečností státu. Zřejmě nepostihne to, na co má směrnice, pokud jde o počet dotčených osob, vlastně nejnesmyslnější dopad, zbraně u nás řazené do kategorie D, tedy zbraně, které jsou volně prodejné a na které nepotřebujete žádné povolení. Jde o zbraně zcela znehodnocené, zbraně signální, repliky zbraní, jedno a dvouranné zbraně perkusní.

Podle směrnice by měly být všechny tyto zbraně registrovány a jejich majitelé by měli na ně získat zbrojní průkaz. Podle odhadu Ministerstva vnitra jde přitom o statisíce zbraní. Něco takového není samozřejmě reálné ani finančně, ani technicky... a vznikne další problém s tím, že řada občanů to prostě neudělá… Bude je stát za neregistrovaný poplašňák sankcionovat nebo trestně stíhat? Kdo to všechno zaplatí?

Měla by tedy Česká republika odmítnout směrnici i za cenu případných sankcí ze strany EU?

Podle mého názoru ano. Důvodů je několik. Jednak, jak již bylo mnohokrát řečeno, směrnice je věcně nesmyslná, protože povede ve svých důsledcích jen a jen k šikaně legálních držitelů zbraní, aniž jakkoliv sníží dostupnost zbraní potenciálním teroristům. Naopak lze reálně předpokládat, že v případě její implementace se část zbraní prostě „ztratí“ a to rozhodně nepřinese zvýšení bezpečnosti, spíše naopak.

Druhý důvod je finanční. Náklady způsobené nutností registrovat zbraně D, masivní nárůst nových zbrojních průkazů (na poplašňák) a náklady spojené s vyvlastněním některých typů zbraní budou enormní… A je otázkou, zda nakonec nebudou vyšší než případné sankce za neimplementaci.

A v neposlední řadě, právní stát je povinnen chránit práva a svobody svých občanů, a pokud je omezí, měl by k tomu mít opravdu pádný důvod. A ten v tomto případě chybí. A úplně nakonec. Směrnice obsahuje i článek, který Komisi dává právo zakázat co pět let další a další kategorie či typy zbraní pouhou úpravou přílohy „zakázaných zbraní“, a to již bez jakéhokoliv schvalování kýmkoliv. Při našich zkušenostech s „úřady“ si každý jistě snadno představí situaci, kdy bude salámovou metodou zakázáno všechno.

Jaký je vlastně zatím vývoj v EU a jak se ke směrnici staví další státy?

Pokud jde o situaci v ostatních státech, je na tomto případě krásně vidět nesmyslnost snahy o harmonizaci. V řadě zemí EU došlo již v předchozím období občas i k zcela absurdnímu omezení „zbraní“. Ten termín dávám do úvozovek, protože u nás třeba pepřový sprej či kuchyňský nůž nikdo za zbraň nepokládá. Je potom zcela logické, že pro tyto země bylo zcela neakceptovatelné, aby „společná“ směrnice šla nad rámec jejich zákonů. Finové a Švýcaři si situaci ošetřili pomocí výjimek. Z toho hlediska je velice poučný příklad Švýcarska, pro které měla směrnice také platit a kde, jak známo, má díky systému obrany kdekdo doma ne poloautomatickou, ale automatickou zbraň. Podle kuloárových informací stačila zmínka o tom, že vyhlásí referendum…

Má Česká republika šanci uspět se svou žalobou?

To nejsem schopen posoudit, ale obávám se, že nikoliv, protože takové rozhodnutí Evropského soudu by bylo proti zájmům současné Evropské komise… A tomu moc nevěřím. Nicméně je to krok, který je třeba podniknout.

Když dám takovou provokující otázku – avšak je to věc, která zaznívá – není to tak, že sem Brusel nejprve pustí muslimské migranty, mezi nimiž je dost násilníků a teroristů, a pak občanům sebere i možnost, aby se mohli sami bránit?

Ale jistě. Toto vysvětlení je nasnadě… A není sporu o tom, že pokud jde o dopady směrnice, tomu tak vlastně je. Ale nemyslím si, že by to byl primární důvod. Snahy Evropské komise omezit legální vlastnictví zbraní jsou již staršího data a již v rámci minulé Komise se o něco takového pokoušela v roce 2012 komisařka Cecilia Malmström. Ozbrojený občan je pro evropské elity prostě něco obtížně akceptovatelného, protože zbraně má mít přece pouze policie a armáda. Je paradoxem, že tímto názorem se velice blíží různým direktivním režimům v minulosti.

Co ale říkáte argumentům, že to zde bude s ústavní novelou jako na Divokém západě?

Ano, tyto argumenty znám a svědčí buď o naprosté neznalosti toho, kdo je používá, nebo naopak o snaze o naprostou demagogii. Jednak – ale to spíše na okraj – Divoký západ nebyl zdaleka tak „divoký“, pokud šlo o zbraně a jejich používání... Stačí si o tom přečíst něco jiného než kovbojky. Hlavně ale tento argument svědčí o naprosté neznalosti obsahu novely – ta nikomu zbraně ani nenabízí, ani nerozdává, ani nesnižuje požadavky na jejich získání.

A držení zbraní ve společnosti snižuje, nebo zvyšuje kriminalitu? Jaké jsou statistiky a zkušenosti z jiných států?

Mohl bych zde uvést řadu příkladů, statistik a odkazů… A kdo si je nalézt chce, najde si je také… Ale asi bude jednodušší navrhnout čtenářům, aby sami posoudili, kde je bezpečněji – zda v evropských zemích, kde jsou občané tak či onak ozbrojeni – Švýcarsko, Česká republika, nebo v zemích, kde je tomu naopak – Velká Británie, Francie.

A pro ty, co se přece jen bez statistik neobejdou, jeden údaj z České republiky: kriminalita páchaná legálními zbraněmi stále klesá (přestože zbraní je víc), v roce 2016 bylo pouze 0,06 procenta trestných činů spácháno legálně drženou střelnou zbraní.

Tomáš Vaněk