Novinky Mediální výstupy

(Parlamentní listy)

Prezident Miloš Zeman opět přitvrzuje; chování premiéra Sobotky vůči Andreji Babišovi nepřímo označil za chování „svině“ a premiéra samotného opět nepřímo označil za osobu „s charismatem lahve od okurek“. Má Zeman věcně pravdu? Vyplatí se Zemanovi, že se „povozí“ na nepříliš oblíbeném Sobotkovi, nebo to bude moc i na jeho voliče? Jaký dojem z výkonů prezidenta v poslední době máte a myslíte si, že bude schopen přijít s energickým, inovativním a zajímavým finišem volební kampaně, který mu zaručí Hrad na dalších pět let?

Prezident Zeman rozhodně není defenzivním politickým hráčem, nikdy takovým nebyl. Některými svými vyjádřeními se proto snaží udávat charakter i tempo hry, byť za použití faulů. Bohužel v naší sportovní analogii není obsazena role rozhodčího a část fanoušků se tím baví. Přesto je naprosto zjevné, že největším soupeřem Miloše Zemana je Miloš Zeman samotný a také jeho zdraví. Je pořád otázkou, zda mu jeho zdraví nakonec skutečně dovolí kandidovat a nějak finišovat v kampani.

Neočekávám ale, že by něco zásadně v kampani měnil. Vždyť přece říkal, že ji nepovede… A k výrokům o premiérovi Sobotkovi? Ten skutečně nemá charisma Johnnyho Deppa či Jiřího Bartošky a trpí tak trochu „charismatovým handicapem“. Charisma se ale opravdu nedá získat, či vystudovat, a tak mi přijde neslušné se za jeho absenci někomu vysmívat. Zdravotně handicapovaným lidem se slušný člověk také nesměje.

Sabina Slonková cituje anonymního Zemanova přítele, který mluví o vážném zhoršení stavu prezidenta a jistotě, že ho čeká invalidní vozík. Prý na tom není příliš dobře, navíc je více „přátelský“ k alkoholu, který mu minulé konsilium přímo zakázalo... Jak to vidíte vy?

Nemyslím si, že materiály paní Slonkové musí být nějak směrodatné. Mírné tělesné omezení jistě není kontraindikací pro výkon funkce hlavy státu. Dokonce ani konzumace alkoholu nemusí být překážkou. Stačí vzpomenout na úspěšného britského politika, který proslul pitným režimem v podobě lahve whisky za den. Je zřejmé, že ani zdravotní stav, ani náklonnost k alkoholu nejsou v případě Miloše Zemana prvotními příčinami skutečnosti, že úřad nevykonává důstojně. Důvodem je jeho osobnostní nastavení, jak politiku provádí. A to není pro postavení České republiky ve světě nic, co by nám přinášelo body.

Věkem i nemocí se prý také mění Zemanova osobnost a z bonmoty ověnčeného člověka s brilantními odpovědmi se stává nevrlý „morous“. Nebo má pravdu mluvčí Ovčáček, když říká, že prezidentovo tempo „by mladý neudržel...“ , zvláště pak na zahraničních cestách?

Program prezidenta republiky je jistě náročný, ale bezesporu není povinností se v prezidentském úřadu nad rámec nutného přetěžovat nevhodnou životosprávou. Je otázkou, na jaké tempo je zvyklý mluvčí Ovčáček, když o tom hovoří.

Navzdory slovům politologů, že vítězem vládní krize je Sobotka, pokračuje série drtivých průzkumů preferencí, kde zhusta ČSSD padá. Bude k něčemu výměna Sobotky za Zaorálka?

Hodnocení ze strany některých politologů je poplatné principu přání otcem myšlenky. Neočekávám výrazný dopad nástupu Zaorálka do pozice lídra. Oba kandidáti jsou voličům dobře známi a v průzkumech popularity jsou hodnoceni zhruba stejně.

Svými výsledky neoslňuje ani pravice. Značné problémy dle průzkumů mají spojení lidovci a Starostové, kterým může činit problém překročit hranici 10 procent pro vstup do Sněmovny. Byla by to pro českou politiku ztráta, kdyby lidovci opustili Sněmovnu?

Menší počet stran ve Sněmovně by politiku na jednu stranu učinil čitelnější a přehlednější, na druhou stranu hrozí propadnutí velkého množství voličských hlasů, které by se pak přerozdělily zejména ve prospěch vítěze voleb. Pokud by se jím stalo hnutí ANO, jak hovoří průzkumy, mohlo by to vést i k možnosti vzniku jednobarevné vlády s premiérem, který se netají averzí k liberální demokracii, tedy systému, který nejlépe umožňuje lidem smysluplně naplňovat své životy. Babišova vláda by byl pádem na skutečné politické dno. Takže raději s Boží a starostovskou pomocí lidovci v Poslanecké sněmovně.

Valně na tom není ani TOP 09. Co dělá Kalouskova strana špatně? V pásmu 9 až 11 procent se pohybuje i ODS, kterou její zakladatel Václav Klaus kritizoval, že během vládní krize „dostala řadu nahrávek“, které však nevyužila. Co je podle vás problémem ODS?

ODS dnes ale nabízí propracovaný, praktický a silný program pro všechny aktivní lidi. Lidi, kteří se nebojí a chtějí o svém životě rozhodovat sami a suverenitu očekávají i od svého státu. Proto se ODS zvolna vrací důvěra voličů. Její výsledek bude podle mě v říjnu lepší, než se dnes říká. TOP 09 cílí na poměrně malou skupinu městských liberálů, které se snaží získat pro svůj poměrně nekritický obdiv k projektu EU. Mimo Prahu to ale voliče moc nezajímá.

Vede podle vás Andrej Babiš dobrou předvolební kampaň? Sepsal knihu o své vizi Česka, objíždí s ní republiku, lidé chodí na jeho akce. Preference má stabilně vysoké. Kdo může za to, že voliči nechtějí reflektovat Babišovy kauzy?

Myslím, že kdyby dnes Andrej Babiš přejel na chodníku kočárek s dítětem, byl by viníkem Kalousek, sedící v kavárně za rohem, a chodník zbudovaný před deseti lety starostou z ODS. Každý správný vůdce sekty má přece mít nezpochybnitelnou a neomezenou důvěru a z ní plynoucí neomezenou moc. Část voličů se rozhoduje emotivně a tíhne k tomu přimknout se k osobnosti, která je silná, nebo tak alespoň navenek působí. Bez ohledu na skutečnost, nebo dokonce jí navzdory. I když se jedná o krysaře, který s chutí využije „vlak demokracie“, aby dovezl všechny, co nalákal svojí píšťalkou do konečné stanice, kde bude rozhodovat už jen on spolu se svými loajálními podřízenými. Někteří voliči jsou nepoučitelní a za několik let budou litovat toho, že volili Babiše.

Ministerstvo vnitra přiznalo, že sleduje autory, kteří v Česku prezentují zahraničněpolitické názory stojící v rozporu s dokumentem schváleným vládou. Je jich prý 50 až 100. Je dobře, že vnitro monitoruje takové autory, kteří se dopouštějí jiného výkladu současné geopolitické situace, než je názor vlády?

Stát by měl do soukromí svých občanů zasahovat skutečně jen v krajních případech, jako je podezření ze závažné trestné činnosti. Právo lidí vyslovovat i velmi hloupé názory takové podezření ještě nezakládá. Naopak ověřuje kvalitu veřejné debaty, která si, pokud za to stojí, s nekvalitními zdroji poradí sama. Síla demokracie je v tom, že zvládne i názory, které jsou hraniční, či dokonce lživé.

Pokud ale některé názory hraničí s politickým extremismem a například vyzývají k potlačování práv jiných lidí, tak by je měl stát sledovat a v případě potřeby i zasáhnout. Vždyť se podívejte, co se stalo v Evropě – radikální islamisté šířili a dál veřejně šíří věci, které někdy končí až u teroristických útoků. Státy proti tomu nezasahovaly, teď sklízíme zkažené ovoce.

Zrazujeme my, Poláci, Maďaři či Slováci evropskou jednotu, anebo jsme vstupovali do jiné EU, než je dnes, a odmítnutí migrantů je otázkou našeho přežití a naší bezpečnosti?

Hájení národních zájmů není nic proti EU, naopak. Pojmy jako zrada přísluší k ideologickému náhledu na evropskou integraci. Je to podobné úvahám jistého rudého politika, který se rovněž domníval, že kdo nejde ve všem s námi, jde proti nám. Aby byla Evropská unie úspěšná, musí stát na citlivém přístupu, jehož cílem má být naplnění zájmů všech členských zemí, ne představy jednoho státu nebo většiny na úkor jiného. Ale současné problémy byly zaneseny už Lisabonskou, nebo dokonce Maastrichtskou smlouvou. My potřebujeme EU a EU potřebuje zásadní reformu. Musíme zásadně odmítat nelegální migraci, odmítat usídlování lidí, kteří šíří radikální názory spojené třeba s náboženstvím. Naopak migraci, která nám přinese kvalitní pracovní síly a respekt přistěhovalců k našim hodnotám a jejich postupnou asimilaci, máme podporovat, protože demografická situace hovoří proti nám.

Jak se díváte na polemiky kolem „tvrdého jádra“ EU, „dvourychlostní Evropy“ a (ne)nutnosti přijmout v co nejkratší době auro?

Flexibilní, méně regulovaná, zreformovaná EU je zřejmě jediný způsob zachování fungující Evropské unie. Současný nesoulad představ jednotlivých států nelze vyřešit ještě větší dávkou postupů, které problém spoluvytvářely. Zejména se to týká eurozóny – dnes spíše dluhové unie – nebo společné migrační a azylové politiky, která řeší rozbité okno v jedné místnosti tak, že vysype okna i v místnostech ostatních. A nemusíme rychle přijmout euro, to není pravda. Je to naše výsostné rozhodnutí, ne rozhodnutí z Bruselu.

Lumír Aschenbrenner

senátor za ODS za obvod Plzeň-město
starost městské části Plzeň-Slovany