Novinky Mediální výstupy

Přestože silně podporuji zrušení vízové povinnosti pro naše občany cestující do Kanady, "finální tažení", resp. hrátky s ohněm, kolegy Pavla Poce a dalších dvou europoslanců z Rumunska a Bulharska nepodpořím, protože je nerozumné, neuvážené a nelogické. Tito tři poslanci totiž upozornili kanadskou vládu, že pokud nezruší vízovou povinnost pro všechny občany EU, jejich skupina zablokuje připravovanou evropsko-kanadskou Dohodu o volném obchodu. K zablokování jim podle nich stačí 40 hlasů a europoslanci jejich zemí mají dohromady hlasů 70. 

 

Vysvětlení tohoto nerozumného kroku tří europoslanců je poměrně jednoduché. Se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se rozšířily kompetence Evropského parlamentu také v oblasti mezinárodních dohod. Nově je k uzavření smluv vyžadován souhlas Parlamentu; hlasuje se přitom jediným hlasováním a rozhoduje většina odevzdaných hlasů. Kupříkladu pro uzavření smlouvy mezi Evropskou unií a Koreou tak letos v únoru stačilo pouze 495 hlasů z celkových 736. Představa, že 40 nebo 70 poslanců dokáže dohodu zablokovat, jak o tom informuje média Pavel Poc, je proto nejenom nereálná, ale i nesmyslná.

 

Kolega tak zřejmě špatně interpretoval Jednací řád Evropského parlamentu, kde mezinárodní dohody upravuje článek 90. Podle odstavce 2 tohoto článku může Parlament na návrh příslušného výboru, politické skupiny nebo nejméně čtyřiceti poslanců požádat Radu, aby neschválila zahájení vyjednávání, dokud Parlament nezaujme postoj k navrhovanému mandátu k vyjednávání na základě zprávy příslušného výboru. To je nejenom úplně něco jiného, než čím Pavel Poc vyhrožuje kanadskému premiérovi, ale hlavně toto dílčí zdržení není ani v současné době uplatnitelné, protože jednání o CETA a FTA s Kanadou již v rámci Výboru pro obchodní politiku (A04) Rady dávno probíhají. Parlament svůj postoj k této problematice navíc naposledy přijal aklamací 8. června letošního roku, kdy byla schválena resoluce k obchodním vztahům mezi EU a Kanadou (RSP/2011/2623).

 

Pokud někdo vyhrožuje „ohněm“, měl by se v první řadě naučit, jak se oheň rozdělává. Při budování mezinárodních vztahů je navíc vyhrožování tou poslední technikou, kterou je vhodné použít, až když vše ostatní selže. Zástupci naší frakce v čele s Janem Zahradilem, který je na rozdíl od Pavla Poce členem gesčně příslušného výboru pro mezinárodní obchod INTA a má tak nějakou možnost toto téma při vyjednáváních akcentovat, proto trpělivě s kanadskými partnery jednají a snaží se je přesvědčit o tom, že zrušení víz je oboustranně žádoucí. Já osobně jsem se také zasazoval za přijetí písemného prohlášení, které k tomuto tématu předložili mimo jiných také moji kolegové Miroslav Ouzký a Zuzana Roithová. Zmíněné prohlášení získalo podporu 375 poslanců a vyslalo tak jasný signál Evropského parlamentu kanadské vládě, že stávající nerovnost je třeba změnit a víza zrušit.

 

Je mi líto, že někteří kolegové nevědí, co činí, a že jsou ve snaze dostat se alespoň na sekundu na mediální výsluní ochotni cokoliv udělat.