Novinky Mediální výstupy

 

 

Považuji minulý týden za naprosto tragický ve vztahu k úrovni demokracie a politiky v České republice. Myslím si, že na tom mají vinu tři aktéři: Velkou vinu nese předseda vlády, protože neměl promyšleno, zda chce odvolat pouze ministra financí nebo chce podat demisi celé vlády. Potom modifikoval své jednání. Ale pravou příčinou je postoj Andreje Babiše, který nedokázal vysvětlit nejen kauzu Čapí hnízdo ani korunové dluhopisy, ale nyní se objevuje, jakým způsobem ovlivňoval justici, policii a média, což je potvrzení fundamentálního střetu zájmů, který Andrej Babiš při vstupu do politiky nesl. Bohužel tehdy to Bohuslav Sobotka přehlížel a nyní na to takhle doplácí celá země. A tím třetím viníkem je prezident republiky, který se zachoval nejen nedůstojně a ostudně, ale vyloženě jde proti Ústavě. To se stalo již v roce 2013, kdy Miloš Zeman obešel Ústavu a Parlament a jmenoval takovou trucovládu ze svých příznivců, kterým potřeboval splatit nějaké dluhy, a nyní předvedl naprosto ostudné divadlo s demisí, která mu nebyla ani podána. To už je samotné dno politiky.

K tomu přispívá naprosto neskutečná, lživá hra o výklad Ústavy. Ale tady o žádný výklad nejde, Ústava jasně stanoví, že premiér podá návrh na odvolání ministra a prezident jej odvolá. Žádná koaliční smlouva v Ústavě nefiguruje, tento krok prezidenta není ničím podmíněn, naopak Ústava jasně stanoví kroky, které má prezident udělat. A z toho, že si prezident takto svévolně vykládá Ústavu, když říká, že existuje koaliční smlouva, a proto nemůže premiér ministra odvolat, pak dodává, že premiér uvedl nějaké datum, ke kterému mu nevyhoví, když premiérovi předtím v sedmi předchozích případech takto formulovanému požadavku s konkrétním datem vyhověl, je vidět, že prezident hraje bez ohledu na Ústavu, bez ohledu na stav politiky a její kultury v České republice svoji a Babišovu hru. Tohle bratrství trhá Ústavu na cár papíru a podmílá křehké demokratické uspořádání v naší zemi. To jsou největší viníci – prezident a Andrej Babiš.

 

 

Určitě. Nejsem advokát sociální demokracie ani Bohuslava Sobotky, byť se to obrátilo proti nim. Jejich postoj, který zaujali v roce 2013, bych charakterizovala takto: Ať se děje, co se děje, je nám jedno, jaké nástroje kdo použil, hlavně ať nás to vynese k moci. Byli hluší a slepí a teď sklízejí, co tehdy zaseli. Jsem ráda, že ODS se nechová jako tehdy sociální demokracie, když přehlížela všechny přešlapy prezidenta, nevymezovala se proti nim, nekritizovala je, přestože stejným způsobem zpochybňoval Ústavu a demokratické zřízení naší země. Nyní, když jde o ně, vidí to mnohem ostřeji, každý ze sociálních demokratů je kritický k prezidentovi, ale v roce 2013 neřekli ani půl slova. Teď se jim to vrátilo, ale já z toho nejásám, protože si myslím, že Česká republika si zaslouží, aby tady ústavní instituce, zákonodárné sbory, justice, média, které jsou důležité pro demokratický život, fungovaly na jiné úrovni.

 

 

Myslím, že prezident republiky nemá žádné zábrany. Když před čtyřmi pěti lety něco řekne, dnes to naprosto obrátí, je mu úplně jedno, že z normálně myslících lidí dělá hlupáky. Ale těžko říci, co je za spojenectvím s Andrejem Babišem. Určitě tam jsou mocenské zájmy, obě postavy spojuje bezbřehá touha po moci a naprostá totální bezohlednost. U Andreje Babiše se projevuje jak ve vztahu k podnikání, známe všechny ty kauzy, kdy bezohledným, bezskrupulózním způsobem likvidoval své konkurenty v byznysu, tento rys nese do jisté míry i Miloš Zeman. Sice nikdy nepodnikal, ale ta bezohlednost a bezskrupulóznost ve vztahu k politickým konkurentům a k ústavnímu pořádku je spojuje. Podle mne hraje roli i zájem prezidenta mít nějakou voličskou skupinu na své straně, domnívá se, že může ztratit část sociálních demokratů, ale že vzhledem k průzkumům daleko větší voličskou silou disponuje Andrej Babiš a že mu jeho voliči nasypou voličské hlasy. Teď drží Andreje Babiše a jistě je mezi nimi dohoda, že po volbách jmenuje takovou vládu, která bude Babišovi nejvíce vyhovovat, tedy vládu s premiérem Babišem. Bez ohledu na to, jestli to bude sloužit České republice.

 

 

Je to jednoznačně účelové jednání ze strany Andreje Babiše v každé situaci. Ta účelovost a licoměrnost je v kontrastu s tím, co je a není veřejným zájmem. Tehdy odposlechy premiéra a jeho přítelkyně žádný atribut veřejného zájmu v sobě neměly, přesto se na nich Babišova média pásla a jako seriál je zveřejňovala. Nyní, když stejnou metodu jiná média uplatní, Andrej Babiš křičí, že to jsou estébácké metody, přičemž je tady zřejmý veřejný zájem, protože nahrávky dokládají, jaké dělal zásahy v oblasti justice, kdy v jedné nahrávce mluví o státní zástupkyni Dagmar Máchové, které se obával a neměl ji pod kontrolou, nebo zásahy do policie v kauze Beretta, která hrála klíčovou roli v boji o policejní reformu. Jde o živý spis.

Na té nahrávce se novinář MF Dnes chlubí, že sehnal výslechy a prozrazuje své zdroje z bývalého ÚOOZ. Je tu tedy vážné podezření, že ze Šlachtova okolí unikaly nezákonně informace do Babišových médií. A Babiš je cílevědomě přijímal, protože je hodlal uplatnit v boji proti svým politickým konkurentům. Kdyby mu to bylo proti srsti, tak by to přece šel oznámit policii a neříkal by až teď, že jsou to estébácké metody. Pak je tu další problém – ovlivňování Hospodářské komory. Podle nahrávky mu měl Vladimír Dlouhý slíbit, že odvolá Radka Pokorného, což byl člověk v předsednictvu Rozhodčího soudu. Jednoznačně z toho vyplývá, že to Babiš požadoval, když říká, že ho Dlouhý podrazil, protože Pokorného neodvolal. Tyto zásahy do justice, policie a médií jednoznačně ukazují, že Andrej Babiš je naprosto dramatickým ohrožením demokratického vývoje v naší zemi.

 

 

Když budu mluvit například o neziskové organizaci typu Rekonstrukce státu, je vidět, že o žádnou organizaci, která měla vést k nápravě v naší zemi, nemůže jít. Jsem pyšná, že jsem žádná její ultimáta ještě před parlamentními volbami nepodepisovala jako někteří jiní poslanci, kteří se báli, že budou očerňováni, když to nepodepíší, což jsme také my, kteří jsme to odmítli, byli. Ale neupsala jsem se jim, protože jsem se držela toho, že se mám podle Ústavy řídit vlastním svědomím a vědomím, a ne že se před volbami upíšu ke krokům, které budu povinně po volbách dělat. Tyto organizace jsou dnes slepé a hluché, protože by musely samy přiznat, že vsadily na koně, který je nejhorší ze všech, kteří se tu po listopadu 89 objevili, a takovou sebereflexi od nich nemůžeme čekat.

Jiná věc je mlčení státního zastupitelství v čele s nejvyšším státním zástupcem, protože do Babišových novin přece pronikaly živé spisy už od roku 2013. Ať už to byla kauza Beretta nebo kauza Čapího hnízda, kdy prý byli odposloucháváni vyšetřovatelé, kteří se možným dotačním podvodem zabývali. Ten důvod se neodvažuji nastínit. Je to naprosto nepochopitelné, ale jejich nečinnost přispěla k té hrůze, v které teď jsme.

 

 

Těžko říci, co je nejhorší. Andrej Babiš už nemá vůbec co dělat v politice, ať už bude nebo nebude odvolán z Ministerstva financí. Odvolán být musí. Ale musí odejít z politiky úplně, kvůli všemu, co tenhle člověk předvedl, kdy podváděl a lhal, kudy chodil, už se nikdy nemůže objevit v politice. Ale policie a státní zástupci by se ještě měli vrhnout na to, jestli se mu skutečně do rukou dostaly živé svazky a on to neoznámil policii, což by byl jistě trestný čin. A měly by se zkoumat i všechny ty úniky do jeho médií od roku 2013, kdy noviny vlastnil. Protože tato média přinášela řadu kauz, kdy bylo zřejmé, že operují s živými svazky.

Další problém je to, co Babiš předvádí v oblasti justice a policie, kdy říká, koho kde si přeje mít, nebo jak si nechává vzkazovat od Roberta Šlachty, že chce být policejním prezidentem. Proč vzkazuje Robert Šlachta ministru financí, že chce být policejním prezidentem? Je to proto, že Andrej Babiš má takové nitky ze své bezpečnostní agentury, což je paralelní bezpečnostní struktura, čímž ohrožuje bezpečnost státu, že je vlastně v pozadí tím, kdo vládne, a proto všichni, kdo chtějí něčeho dosáhnout, i pochybnými cestami, chodí za Andrejem Babišem? A najednou se o trafikách nemluví, najednou je ticho. To jsou důvody, proč nemůže být v politice.

 

Prezident má na stole žádost o odvolání Andreje Babiše, ale vymlouvá se na koaliční smlouvu. Co by mělo nastat, když v dohledné době, ani po svém návratu z Číny, prezident Zeman ministra financí Babiše neodvolá? Může dojít až na žalobu k Ústavnímu soudu, že prezident nedodržuje Ústavu, na kterou přísahal, jak už pohrozili někteří senátoři?
 

Jsem přesvědčena, že prezident by neměl s odvoláním ministra financí otálet. Před tím, než odjel do Liberce a než odjede do Číny, měl konat. Jakékoli odklady jsou neúnosné a neodůvodnitelné. Ale nečekám, že to udělá. Už jsme to poznali v kauze Ferdinanda Peroutky, že není schopen se omluvit, není schopen přiznat svoji chybu. V té urputnosti bude pokračovat. Pak přichází na řadu Poslanecká sněmovna a Senát, aby konaly. Máme možnost pohnat prezidenta před Ústavní soud, pokud poruší Ústavu tím, že nevyhoví návrhu premiéra Sobotky. Věřím, že jako zákonodárný sbor neselžeme, jako selhal ministr financí nebo prezident a do jisté míry i premiér Sobotka, když už si Andreje Babiše do vlády vzal a on mu přerostl přes hlavu.

Zároveň očekávám, že se premiér pochlapí a bez ohledu na to, co si přeje prezident, z koaliční smlouvy vystoupí, odvolá všechny ministry za hnutí ANO a nepřistoupí na žádný diktát ze strany Andreje Babiše, kdo na jakou židli po něm má usednout. Pokud se premiér tomuto diktátu podvolí, znamenalo by to, že nejen Ministerstvo financí zůstává i nadále v rukou nějakých struktur Agrofertu, kterým velí Andrej Babiš, a přes svá média a spřátelené lidi v policii dokonává dílo zkázy nad českou demokracií. To bych udělala ve funkci premiéra. Jako zákonodárce jsem přesvědčena, že nesmíme připustit protiústavní jednání prezidenta a musíme se proti němu tvrdě vymezit.

 

 

Myslím, že komunikace je správná, ale v nesprávnou dobu. Pan prezident nemusel svolávat schůzku, mohl odvolat Andreje Babiše a poté mohl klidně odletět do Číny. Po svém návratu mohl jednat s premiérem o tom, jak bude rekonstruována vláda. Ale z tohoto gesta, že svolává šéfy koaličních stran v době, kdy ví, že tady není premiér Sobotka, navíc v době, kdy jedná Poslanecká sněmovna, takže se dalo očekávat, že přijme nějaké usnesení, týkající se také prezidenta, je jasné, že prezident chce přerušit akceschopnost Poslanecké sněmovny. Je to pokračující útok proti institucím demokratického státu, kdy Miloš Zeman chce jakýmkoli způsobem omezit a marginalizovat jejich vliv ve společnosti.

Doufám, že naše usnesení, které vyzývá prezidenta, aby konal a naplňoval Ústavu, mluví z duše všem našim občanům, kteří jsou přesvědčeni, že pilíř naší společnosti, který byl postaven, nemá nikdo okopávat a dělat si z něj patník pro psy. A druhé usnesení konstatuje, že Andrej Babiš ve svých veřejných vystoupeních opakovaně lhal a zneužívá svá média ke kompromitaci politických konkurentů. Tím pádem podkopává to, na co přísahal, když se stal poslancem: Že bude dodržovat ústavu a všechny zákony, které z ní vyplývají, a že bude konat podle svého vědomí a svědomí. Podle svého vědomí asi koná tím, že chce být za každou cenu u moci, a svědomí vůbec nemá.

 

 

Myslím, že to, co věděli někteří dávno, že Andrej Babiš do politiky nepatří, už pochopili i další. Těm, kteří si záměrně nasazovali růžové brýle, protože jim to momentálně přinášelo nějakou moc a politické zisky, nutně musely ty růžové brýle spadnout. Není vůbec možné, aby nějaká demokratická státotvorná strana mohla uvažovat o tom, že by mohla vstoupit do jakékoli koalice, i kdyby jí, přestože je méně silná, nechal předsedu vlády a hrál by zase jakoby druhé housle. Myslím, že po tomto týdnu není žádná spolupráce s Andrejem Babišem možná v jakémkoli vládním uspořádání po volbách, ať už budou předčasné nebo řádné. Andrej Babiš ztělesňuje destrukci demokratického zřízení, na které jsme všichni přísahali, když jsme skládali slib jako zákonodárci a proti této přísaze se nemůžeme postavit. Jestliže nepatří do politiky, znamená to, že s ním nikdo v budoucnu nemůže spolupracovat.