Trump prohrává. Válečnice Clintonová a Albrightová. Napětí poroste a přijde třaskavé řešení. A Le Penová…
(Parlamentní listy) Rozhovor bývalého poslance EP Ivo Strejčka pro server www.parlamentnilisty.cz
ROZHOVOR Bývalý europoslanec ODS a člen správní rady Institutu Václava Klause Ivo Strejček se domnívá, že Francouzi zvolí „blátivého, rozplizlého kryptosocialistu“ Macrona. Trump dle něho souboj ve Washingtonu nejspíš prohrává a zázraky od něj neočekává. „Evropské elity si nejprve zhluboka vydechnou, že to přežily a pak, stejně jako kdysi českoslovenští komunisté, vyvodí ‚evropské poučení z krizového vývoje‘ a řádně přitáhnou šrouby,“ předvídá.
Před prvním kolem francouzských voleb jste uvedl: „Klíčovou otázkou však je, nakolik jsou již i francouzští voliči otrlí vůči prefabrikovaným a ohavným antikampaním médií a elit, a nakolik i ve Francii nazrála atmosféra „vzpoury“. Odvaha Francouzů rozhodnout se svobodně pro zásadní politickou změnu by se tak podobala vůli Britů i Američanů svobodně hlasovat pro změnu. Podobný otřes ve Francii by byl pozitivním signálem – pro Francii samotnou i pro možnou naději na lepší budoucnost kontinentální Evropy.“ Takže po prvním kole, jakou budou mít tedy Francouzi tu odvahu?
Myslím, že Francouzi ve druhém kole zvolí blátivého, rozplizlého kryptosocialistu s minulostí v Hollandově vládě, člověka, který „hluchým slibuje, že uslyší a slepým, že uvidí“, beztvarého francouzského euročlověka Emmanuela Macrona. Myslím, že první kolo ukázalo, že atmosféra ve Francii k zásadní změně zralá nebyla a není. A volba Macrona to potvrdí.
Co říkáte tomu, že téměř všichni, včetně Fillona, podpořili do druhého kola Macrona? Zatímco Mélechon nepodpořil nikoho. O čem to vypovídá? A není to například u Fillona zklamání? A u Meléchona naopak pozitivní překvapení?
Fillon s Hamonem, tedy kandidáti tradičních stran, které po šedesát let tvořily páteř Páté republiky, nejenže Macrona podpořili, oni jej podpořili v první možné minutě. Spěchali se tak rychle poklonit budoucí modle, že si ani neuvědomili, jak krystalicky tím demonstrují slabost, bezmoc a bezvýznamnost svých stran. A Mélenchon? Je důstojným zakončením jeho prezidentské kampaně, že své voliče vyzval k použití jejich vlastního rozumu, že se jim nesnažil „nalít“ do hlavy svoji pravdu. To od Mélenchona považuji za férové ke všemu, co on obhajoval ve své kampani, i čestné k těm, kteří jej podpořili.
Anketa
Co říkáte na příběh Emmanuela Macrona a jeho o 24 let starší ženy?
2%
Je to divné a nenormální, nelíbí se mi to
27%
Je to úplně jedno, ve Francii jde o mnohem vážnější věci
71%
hlasovalo: 4660 lidí
I kdyby Le Penová zvítězila a stala se prezidentkou, měla by šanci vůbec něco změnit?
Marine Le Penová se prezidentkou nestane.
A co si myslíte o Marine Le Penové? Bývá označována za populistku, fašistku...
Co dnes znamená být považován za populistu, xenofoba, nesnášenlivého člověka či fašistu? Dnešní doba je tak charakteristická inflací nesmyslného a primitivního nálepkování, že namísto toho, aby se lidé zdráhali takové příměry používat, naopak se k nim hlásí. Znám mnoho lidí, kteří mi s jistou hrdostí říkají, že „oni jsou populisté a xenofobové a že se za to nestydí“. Přitom jsou to pouze lidé, kteří používají zdravý rozum opřený o vlastní zkušenosti a snad i předsudky, které ovšem bez zkušeností nikdy nemohou vzniknout.
Marine Le Penová a její názory jsou odrazem nálad ve francouzské společnosti a Francouze lze pouze obtížně považovat za fašisty. Le Penová mluví jazykem těch, kteří ji chtějí, kteří jí rozumějí a kteří s ní spojují své naděje. A jestli tomu hlasatelé budoucích pořádků v nejrůznějších agenturách na sledování pravdy říkají populismus, to je vcelku jedno.
Psali jsme:
Vždyť je to zrádce. Emánek. Docent Jan Eichler zásadně promlouvá k volbám ve Francii
Když ona by ta Le Penová mohla vyhrát... Zásadní informace z vystrašených světových médií
Pozor, nic není jasné: Marine Le Penová má v 2. kole naději. Fakta, která v Česku neznáme
Teď jiné téma. Co říkáte útoku Trumpa na syrskou armádu Bašára Asada?
Považuji jej za ukvapený, neopřený o prokazatelné důkazy o tom, kdo skutečně použil chemické zbraně, za útok, který s rozpaky, překvapením i zklamáním sledovalo mnoho z těch, kteří si s nástupem Trumpa spojovali umírněnost a zdrženlivost při řešení zahraničně-politických problémů. Stačí si projít stovky tweetů a vzkazů na amerických webech. Dají se shrnout slovy: „Proto jsme Trumpa nevolili“. A to už nekomentuji nepochopitelně bojovná vystoupení Trumpovy vyslankyně Nikky Haleyové v OSN, které by dvojice válečnic Clintonová – Albrightová snad neřekla lépe.
Trumpovo zdůvodnění útoku bylo, že Asad použil chemické zbraně. Myslíte si, že by Asad použil chemické zbraně v tomto stádiu konfliktu, kdy ho několik dní před tím americká administrativa de facto uznala?
Tyto úvahy jsou zbytečné. Neproběhlo nic, co by nám nabídlo materiál k posouzení.
Ale že mi do sebe nezapadá použití chemických zbraní Asadem v době, kdy jeho jednotky úspěšně postupovaly vpřed, kdy mezinárodní společenství již Asada jistým způsobem akceptovalo, kdy se o Sýrii už přestávalo mluvit a kdy si Asad musel být vědom toho, že eventuální použití chemických zbraní jeho armádou by proti němu s jistotou obrátilo světové mínění, tak to mi tedy nezapadá. Myslím, že ten, kdo mohl mít zájem na rozjitření situace a stržení pozornosti i podpory na svoji stranu byli lidé z teroristické Al-Nusrá, kteří daný prostor v té době kontrolovali a dodnes kontrolují. Ale to vše považujte pouze za moje spekulace.
Co stálo za Trumpovým rozhodnutím? Chtěl ukázat veřejnosti a neoconům, že není agentem Putina? Byl to taktický ústupek neoconům? Nebo je Trump nyní kontrolován takzvaným hlubokým státem (deep state)? Nebo byl podveden tajnými službami? Co za tím tedy je? John Laughland říká, že se zdá,že Trump otáčí ve více otázkách: ve vztahu k NATO, k Číně, k Rusku, slibované politice neintervenování v zahraničí… Vrátí se Trump do starých kolejí a bude „ochočen“, nebo ho ještě nemáme odepisovat?
Donald Trump má za sebou prvních sto dnů ve funkci, takže definitivní názory si ještě nedělám, ale osobně považuji Trumpovy „obraty“ za projevy hluboké vnitřní krize americké politiky, za důkazy „vnitřní války“, kterou Trump ve Washingtonu vede, a kterou asi stále víc prohrává. Jak to všechno dopadne nevím, ale zázraky se asi konat nebudou.
Co říkáte myšlence, že nyní politická scéna již není založena na dělení „levice versus pravice“ na ekonomických základech, ale rozdělení je nyní patrioté a antiglobalisté versus globalisté a neomarxisté? Protože nyní vidíme, že vlastenečtí pravicoví politici opouští koncept volného obchodu a podporují protekcionismus a ekonomický nacionalismus (Trump, Le Penová, Orbán. „Agent KGB“ Putin je víceméně podporován patriotickou pravicí i národní levicí)
O tom, zda je politika štěpena zrovna takto, lze diskutovat. Ale jedna věc k přemýšlení je podstatná. Co se to ve společnosti i politice stalo, že si „staří“ konzervativci rozumí podstatně lépe se „starými“ socialisty, než s „mladými“ konzervativci, respektive „mladými“ socialisty? Tento štěp je patrný uvnitř tradičních stran v Evropě i u nás. Není to třeba i tím, že ti „staří“ berou boj za svobodu jako vážný úkol a v obhajobě hodnotového, v podstatě levicového liberalismu „mladými“ vidí přímý útok na svobodu? Zatímco pro „staré“ je obhajoba národní existence prioritní, „mladí“ se identifikují s „moderním“ evropským prostorem snadno a „starým“ jejich zkostnatělost vyčítají. Jinými slovy myslím, že dnešní politické pukliny jsou vymezeny hodnotově, spor o výši daňových sazeb ustupuje do pozadí.
Pokud bychom se podívali obecněji, nevypadá to tak, že se takzvané politické elity po šoku, který pro ně znamenal Brexit, Trump, vzestup preferencí Hofera, AfD, Wilderse a Le Penové, začínají znovu konsolidovat svou moc a tuto „rebélii“ nespokojených patriotů „zvládnou“?
Ano, tak to zřejmě bude. Evropské elity si nejprve zhluboka vydechnou, že to přežily a pak, stejně jako kdysi českoslovenští komunisté, vyvodí „evropské poučení z krizového vývoje“ a řádně přitáhnou šrouby.
V kontinentální části Evropy, bez Britů a se slabou Francií, posílí dominance Německa. Budou sice probíhat „uspávací stínové tance“ kolem různorychlostních integrací a „reforem“, ale fakticky se bude realizovat politika stále tužší Evropy pod ekonomickou i politickou taktovkou Berlína. To neznamená, že z jednotlivých států zmizí náznaky nálad a tužeb po svobodě a samostatnosti. Vnitřní napětí poroste a vše bude směřovat k třaskavému řešení. I kdybych chtěl, optimistou nejsem.
