Genderová analýza písní Visacího zámku? Známka punku!
(www.idnes.cz) Pokud má náš svět zůstat normálním místem k životu, nesmíme ztratit schopnost smát se – a to čemukoli bez omezení.
Na českém Facebooku se jako lavina šíří vtipný mem. Ke všeobecnému obveselení na něm koluje bakalářská práce Andrey Chudobové s názvem Gender v textech punkové skupiny Visací zámek. Ta práce je sice už skoro pět let stará (na Katedře genderových studií Fakulty humanitních studií byla obhájena v září 2012), ale teď ji prostě někdo objevil a poslal do virtuálního světa. A je to skutečně neuvěřitelné čtení!
V textech Visacího zámku nachází autorka práce naprosto neuvěřitelné věci. “Ženy se v nich nejčastěji objevují jako mající pohlavní styk s cizím mužem, což odkazuje k promiskuitě,” píše třeba. “Je zde výrazná klasická představa žen, které se hádají a neví co chtějí či pláčou.” Andrea Chudobová dále kritizuje údajné “sexistické stereotypy” a uzavírá: “Musím bohužel konstatovat, že jsou konstrukce maskulinity a femininity v rámci kohorty Visacího zámku do velké míry v zajetí konstrukcí mainstreamové společnosti a nenabízí tedy výraznější alternativu.”
Abych pochopil, co tím chce autorka práce říct, musel jsem si to přečíst dvakrát – a to jsem formálním vzděláním sociální vědec a dvacet let se živím v reklamě. Andrea Chudobová vědeckým jazykem rozebírá texty kapely, která se nikdy nebrala vážně. Visací zámek je od svého vzniku v roce 1982 dodnes postaven na nadsázce, humoru, perzifláži a odstupu od reality. Kdo texty a hudbu “Visáčů” zná, ten potvrdí, že je to prostě je velká parodie. Viz třeba slavná píseň Známka punku o fanouškovi, který bral příliš vážně i samotný punk. A teď přijde nějaká studentka, která to chce vážně analyzovat a kritizovat humor za to, že je to humor?
Jenže nejlepší humor se vždy pohybuje “na hraně”. Provokuje, nastavuje zrcadlo, pobuřuje, šokuje... Zážitek smíchu je totiž často založen na zdánlivě absurdním překračování hranic. Televizní pořad Česká soda, časopis Sorry, facebooková stránka Martyho frky, britská skupina Monty Python a další skutečně vtipné věci nás osvěžujícím způsobem “vyhazují z konceptu”. Nutí nás zasmát se i smutným, tragickým a citlivým tématům, jako jsou třeba postižení, vztahy Čechů s Němci, smrt nebo diskriminace menšin. Znamená to snad, že se jim vysmíváme? Vůbec ne – humor má hluboce poznávací funkci. Často díky němu lépe chápeme tragiku reality a nacházíme sílu se s ní vnitřně vyrovnat. Kdo se nedokáže pořádně zasmát, je prostě divný pavouk.
Humor dnes ale začíná ohrožovat politická korektnost, což dokazuje třeba autocenzura slavného britského komika Johna Cleeseho. Člen legendární skupiny Monty Python nedávno oznámil, že končí se svými vystoupeními na britských školách. Byl prý kritizován, že jeho suchý a černý humor některé studenty uráží. Nechce už poslouchat, že je rasista a sexista. To je přece tragédie.
A stejně tragický je i pokus Andrey Chudobové vážně analyzovat humor Visacího zámku a kritizovat jeho texty jako “sexistické”. Je to smutná zpráva o české akademické půdě. Copak na Fakultě humanitních studií UK opravdu nikomu nedošlo, že kritizovat humor je už z principou nesmysl? Pokud má náš svět zůstat normálním místem k životu, nesmíme ztratit schopnost smát se – a to čemukoli bez omezení.
Napadá mne ale ještě jedno možné vysvětlení: ta podivná bakalářská práce je známka punku.
Zdroj: http://filiphumplik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=601056
