Rozhovor pro Pravý břeh: Zbavme se závisti a budeme se mít lépe
20. dubna 2017
(Pravý břeh) Rozhovor s Petrem Fialou tom, že demokracie závisí na silné politice, nikoli na penězích. A dobrý život zas na tom, abychom si všichni navzájem přáli úspěch.
Rád bych ještě navázal na náš minulý rozhovor o penězích a zeptal se na několik příkladů. Diskutuje se teď o navýšení peněz na obranu ČR a posílení NATO. Čekám od tebe, že budeš pro, co to ale znamená prakticky?
Jistě, právě u obrany platí, že nemůže být kvalitní a účinná, pokud se do ní nedají finance. Evropské státy dlouhodobě spoléhaly na to, že se o jejich obranu starají Spojené státy. USA měly nejen odhodlání, ale byly připraveny do naší obrany dávat svoje peníze. Dnes je jasné, že to nadále nejde. USA už delší dobu – a teď s Trumpovou administrativou velmi silně – dávají najevo, že Evropa se bude muset na své obraně více podílet.
Česká republika nemá na nic čekat, je potřeba jednat. Proto jsme nedávno navrhli zákon, který by zaručil, že se rozpočet ministerstva obrany bude v příštích letech postupně navyšovat, každý rok o 0,2 % HDP, a to až do chvíle, kdy dosáhneme úrovně 2 %. To je závazek, který jsme přijali v rámci NATO a který bychom měli naplnit. ODS o to usiluje dlouhodobě, teď jsou pro to dobré ekonomické podmínky a vláda se nemá na co vymlouvat.
Svět je nebezpečný, bezpečnostní situace Evropy není dobrá, je tedy potřeba dát peníze na naši obranu. V této souvislosti si nemohu odpustit smutnou poznámku: když už nějaké peníze jsou, tak je současné ministerstvo obrany nedokáže vyčerpat. Dva roky po sobě mu zbyly na konci roku 4 miliardy korun. To je nepřijatelné. Svědčí to nejenom o špatném řízení ministerstva obrany, takový postup dokonce přímo ohrožuje naši bezpečnost.
Předvolební klání, které ODS i tebe osobně čeká, se bude z velké části týkat peněz. U nás se často hrálo na to, co se může takzvaně „přidat“ voličům, což samozřejmě mohou dělat pouze strany vládnoucí. Co může dělat opozice?
Máš pravdu, pravicová opozice to vážně nemá jednoduché. Těžko budeme konkurovat svými sliby populistům, nechceme tak zjednodušovat jako extremisté a určitě nebudeme slibovat to, co slibuje levice. Jsme seriózní politická strana a máme realistický program. Naši voliči jsou aktivní, pracovití a inteligentní lidé a jako takové je budeme oslovovat. Jsem si jist, že naše nabídka je nejen dobrá, ale je i nejlepší. Náš program také nabídne velmi konkrétní představu, pokud jde o peníze, jak říkáš. Představíme komplexní daňový balíček, kde bude zjednodušení a snížení daní a zrušení těch zbytečných.
A co z toho voliči budou konkrétně mít? To jim samozřejmě jasně ukážeme a pokusíme se jim vysvětlit, že řada opatření se dotýká přímo jejich peněženek, a to i v případě lidí, kteří nemají vysoké příjmy. Ukážu to na konkrétním příkladu: navrhujeme snížení odvodu, který platí zaměstnavatel za zaměstnance na sociální pojištění. Tento odvod patří k nejvyšším v Evropě a zdražuje cenu pracovního místa. Naše představa je jeho snížení zhruba o 3,5 procentního bodu. Když to uděláme, tak pomůžeme nejen zaměstnavatelům, kterým snížíme náklady na vytváření pracovního místa, ale pomůžeme taky zcela konkrétně zaměstnancům. Protože zaměstnavatel jím může dát vyšší mzdu, když nebude tolik peněz zbytečně odvádět státu. Mnoho zaměstnavatelů by to rádo udělalo, ale současné podmínky jím to neumožní.
Nabídku pro voliče tedy máme, řekneme jim jednoduše a jasně, co pro ně chceme udělat a jsem si jist, že jí budou rozumět. ODS chce mít nejlepší program, silný program pro silné Česko, tedy pro Čechy, Moravu i Slezsko, aby bylo úplně jasno.
Je důležité, aby politika garantovala naše svobody, aby určovala, co se v této zemi děje. Ne oligarchové, ne peníze, ne nevládní organizace, ne média, ale politika. Je to možná nepopulární, ale je to pravda.
Volební kampaň, jak jsi řekl, nelze dělat bez peněz. I nezasvěcenec jako já si všimne, že se se v politice výrazněji než dříve objevují bohatí lidé. Je to jen můj dojem, nebo je to nějaký současný trend – mísení velkých peněz a politiky?
Být bohatý není nic negativního. Ale velké bohatství samo o sobě nemusí znamenat nějaký výkon a nemusí být ani jen pozitivní. Mnoho lidí vydělá velké peníze svou prací, nápady, tím, co umí lépe než ostatní. Ale ne všichni. Někdo může velký majetek zdědit, jiný k němu přišel za zvláštních okolností během historických zlomů, revolucí, válek a jinak by se k němu vlastními schopnostmi nedostal, a tak bych mohl pokračovat. Bylo to tak vždy, a nejspíš tomu tak vždy bude. Na bohatství pohlížejme s chladnou hlavou. Může sloužit dobrému a často taky slouží. Může být výsledkem mimořádných schopností, ale taky nemusí. Adorace bohatých, jen proto že mají hodně peněz, je stejně podivná, jako třídní nenávist vůči nim.
Navíc platí, že spousta z nás se rozhodla nepodnikat, ale dělat něco jiného. Protože chceme, ne proto, že nemůžeme. Někdo se rozhodne být lékařem, další učitelem, jiný vědcem, někdo chce celý život pracoval ve státní správě, protože ho to baví a vidí v tom smysl, někdo chce být třeba hasič nebo policista. Tito lidé, i když budou patřit třeba k platově lepší části střední třídy, nikdy nebudou mezi těmi nejbohatšími. Protože se tak rozhodli. Kdyby podnikali, mohli by shromáždit obrovské majetky, ale oni si zvolili jinou cestu. Tohle musíme mít na paměti. Bohatství je hodnota a může být dobré, ale není to všechno.
Možná jsem měl namísto „bohatí lidé“ použít dnes oblíbené slovo oligarchové…
Ano máš pravdu, najednou jako by si část politiky kupovali oligarchové. A to problém je. Politika, demokratická politika, se má dělat demokratickými prostředky, ve kterých má mít každý rovnou šanci.
Když si někdo ale koupí média, může dát do volební kampaně ve svůj prospěch libovolné množství finančních prostředků, násobně víc než jeho soupeři, pak už to přestává být legrace. Oligarchové si pak mohou rozparcelovat stát – a je po demokracii. Tomu je potřeba se bránit. Jediná obrana je demokratická politika, silné politické strany, silný parlament a silná vláda. Politika, která zohledňuje ekonomické zájmy, ale nepodléhá jim. Pokud začnou ekonomické zájmy dominovat nad politikou, potom nebudeme mít politiku ve prospěch lidí, ale pouze v osobní prospěch konkrétních osob a jejich ekonomických zájmů. A to je s demokracií vlastně neslučitelné.
Peníze roli hrají, a jak jsem už říkal minule, jsou pro politiku potřeba. Ale je to jak s byrokracii, o níž jsme tu mluvili nedávno, a se vším. Ekonomika nesmí mít primát nad politikou, byrokracie nesmí mít primát nad politikou a nemůžeme žít ani ve společnosti, kterou ovládají právníci. Je důležité, aby politika garantovala naše svobody, aby určovala, co se v této zemi děje. Ne oligarchové, ne peníze, ne nevládní organizace, ne média, ale politika. Je to možná nepopulární, ale je to pravda.
Když někdo vyniká, tak ho pro jistotu sejmeme. Máme rádi, když jsme všichni jak rovně sestřižený trávník. Jak někdo povyroste nad ty ostatní, už letí srp a hned ho setne.
Peníze má asi každý rád, respektive nemá rád, když mu scházejí. V souvislosti s bohatstvím se u nás často diskutuje o závisti. Považuješ ji za celospolečenský problém?
Ano, považuji. Závist a nedůvěru. Pokud chceme s Českou republikou uspět, pokud chceme, aby se tady dlouhodobě dobře žilo, tak si navzájem musíme přát úspěch. Musíme přát těm talentovaným, vytvářet pro ně podmínky. Musíme vytvářet podmínky pro ty, kteří chtějí něco dělat, kteří umí víc než ostatní, kteří něčeho dosahují. V zahraničí jsem často viděl, jak lidé dobře chápou, že když někdo z nich na jejich pracovišti vyniká, dosahuje mezinárodních úspěchů, nebo patří k nejlepším na národní úrovni, že z toho mají prospěch oni všichni. A dělají všechno proto, aby se mu dařilo. U nás je to někdy naopak tak, že když někdo vyniká, tak ho pro jistotu sejmeme. Když je někdo moc dobrý, tak ho raději zpochybníme. Nemáme rádi schopné, úspěšné, výjimečné. Leda tak sportovce a celebrity, ale jenom chvíli. Pak je odhodíme jak zmačkaný papír. Mají moc peněz, slávy, obdivu, baráků, tak pryč s nimi.
Máme rádi, když jsme všichni jak rovně sestřižený trávník. Jak někdo povyroste nad ty ostatní, už letí srp a hned ho setne. Ano, srp ho setne a kladivo ho ubije. To je dobrý obraz: Srp a kladivo nás přece vedly k tomu rovnostářství, k třídní závisti a nenávisti a k tomu, s čím se musíme dodnes potýkat. Zbavme se závisti, přejme si, navzájem si věřme – a bude se nám žít lépe.
(Autor: Jiří Hanuš)
Petr Fiala
předseda strany