Trump si zjednal respekt, který Obama poztrácel
14. dubna 2017
(www.parlamentnilisty.cz) „Moskva a Teherán si zvykly, že si v blízkovýchodním regionu mohou dělat, co chtějí, teď vidí, že nemohou. A nebudou mít jistotu, co Trump udělá příště,“ konstatuje jeden z nejdéle sloužících českých europoslanců, Jan Zahradil (ODS). Svoje úvahy pak ještě dále rozvíjí: „Takže z tohoto pohledu zabil Trump několik much jednou ranou. Navíc tento raketový útok má skutečně spíše symbolickou než vojenskou hodnotu, protože důležití aktéři byli dopředu varováni, aby se minimalizovaly škody a nedošlo k eskalaci konfliktu na vyšší úroveň. Skoro to vypadá, že v podstatě neškodný, ale symbolicky nesmírně významný úder je součástí vyjednávací taktiky,“ dodává.
Jak se dá popsat současné nastavení poměrů, vztahů mezi USA a Ruskem s ohledem na dění v Sýrii? Co se změnilo, co nezměnilo ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa k Rusku a naopak? Do jaké míry bylo těch 59 střel Tomahawk jen politickým signálem dovnitř USA a do jaké míry to Donald Trump myslel jako výhrůžku Putinovi? Nebo se rakety staly spíše demonstrací síly vůči Íránu či Severní Koreji?
Já to beru především jako demonstraci síly, jako snahu vytyčit nová geopolitická pravidla a jako snahu nového amerického prezidenta zjednat ve světě obnovený respekt vůči roli Spojených států, který za Obamova prezidentování do značné míry poztrácely.
Jak hodnotíte schůzku Lavrova s Tillersonem a poslední prohlášení Trumpa, že válku se Sýrií určitě nechce? Podle posledních zpráv horké hlavy už vychladly a obě velmoci jednají znovu o bezletové zóně nad Sýrií...
Rozhovory o budoucím uspořádání poměrů v Sýrii někde začít musejí a je jasné, že bez Ruska a Spojených států se to neobejde. Situaci komplikuje fakt, že Rusové de facto zaštiťují fanaticky protizápadní zájmovou koalici (Írán, Asad, Hizballáh), jejíž posílení v oblasti Středního východu je to poslední, co bychom si měli přát. Tillerson zjevně odjel do Moskvy, aby se pokusil Rusy přesvědčit, že jsou jiné cesty než pokračování v této koalici.
Experti si lámou hlavu nad tím, co vlastně ten útok v Sýrii a odvetný americký úder znamenají, protože americká odveta následovala jen krátce poté, co Washington oznámil, že už netrvá na pádu Asada, a dnes se tentýž Washington vrací ke slovům o tom, že Asad musí skončit. Nebyl vyloučen další americký úder, naopak Rusko a Írán pohrozily reakcí silou, pokud opět Amerika překročí „červenou linii“. Co bude dál? Jaký je váš předpoklad?
Moskva a Teherán si zvykly, že si v regionu mohou dělat, co chtějí. Teď vidí, že nemohou. A nebudou mít jistotu, co Trump udělá příště. Takže z tohoto pohledu zabil Trump několik much jednou ranou. Navíc tento raketový útok má skutečně spíše symbolickou než vojenskou hodnotu, protože důležití aktéři byli dopředu varováni, aby se minimalizovaly škody a nedošlo k eskalaci konfliktu na vyšší úroveň.
Milan Syruček říká, že na pozadí událostí, které sleduje celý svět, mohou probíhat zásadní jednání a vždycky nějaká viditelná silová akce byla náznakem toho, že v zákulisí se děje něco jiného. „Pokud je Trump rozhodnut po šesti letech mlčení Bílého domu znovu navázat na tradici osobních schůzek hlav států obou zemí, akce v Sýrii či kdekoliv jinde, navíc ještě prezentovaná jako odveta, tomu nemůže zabránit,“ uvedl novinářský nestor. Co si o tom myslíte?
Přál bych si pochopitelně, aby takové rozhovory probíhaly, a doufám, že se to děje. Mezinárodní politika má s obchodem společného víc, než si byla idealistická generace Trumpových předchůdců ochotná a schopná připustit. Skoro to vypadá, že v podstatě neškodný, ale symbolicky nesmírně významný úder na syrskou leteckou základnu je součástí vyjednávací taktiky. Potvrzovalo by to, že Trump bude s Rusy vyjednávat tvrdě, což je také jediná možnost, jak v tomto případě něčeho dosáhnout.
Zajímavá úvaha zazněla od bezpečnostního experta Lukáše Visingra o tom, že Trump může Putinovi předložit „big deal“ o rozdělení sfér vlivu, v němž se budou respektovat zájmy Ruska na Ukrajině a v Sýrii, třeba s tím, že Ukrajina bude takový neutrální „nárazník“ a sám Bašár Asad odejde do bezpečného exilu. Samozřejmě je však otázka, co za to může Putin nabídnout, respektive co bude Trump žádat pro USA. Co by mohlo být předmětem tohoto obchodu? Co by mohl nabídnout Putin a co Trump? Může to být reálný scénář?
Nějaký „big deal“ by asi nedával smysl žádné ze stran. Státní média v Rusku od nástupu prezidenta Putina líčí Spojené státy jako nepřítele, který ovládá svět skrze NATO, takže obhájit podobné uspořádání doma by mohlo být složité. Současný svět je navíc příliš dynamický na nějaké dlouhodobé uspořádání poměrů sjednané mezi dvěma zeměmi. Putin by si také omezil možnosti zasahovat do událostí mimo Rusko, což by bylo v přímém rozporu s aktuálně platnou – a velice intervencionistickou – bezpečnostní strategií Ruské federace.
Do jaké míry je v současné době důležitý postoj Íránu? Lze předpokládat, že Amerika bude chtít posílit svůj vliv v této zemi a nějakým způsobem dostat Írán do sféry svého vlivu?
To, že by se Írán chtěl nechat v nejbližší budoucnosti vmanévrovat do něčí sféry vlivu, nota bene americké, je naprosto nepředstavitelné. Jsou to naopak Íránci, kdo se snaží svůj vliv v regionu rozšiřovat, a minulá americká administrativa v součinnosti s Evropskou unií mu k tomu svou pasivitou vytvořily ideální prostředí. Říkám bohužel, protože Írán je v současnosti asi ta nejstrašnější teokratická diktatura, jakou si lze představit. A nezapomínejme, že Írán dále pracuje na jaderných zbraních a nikdy se nezřekl své nenávistné rétoriky směrem k Západu a Izraeli.
Jaký postoj zaujímá k tomuto incidentu Evropská unie? Stojí skálopevně za USA, anebo také zastává názor jako někteří politici, že je tento smutný incident nutné nejprve důkladně prošetřit?
EU hraje jako obvykle chytrou horákyni. Odsoudila sice použití chemických zbraní, trvá ale na důkladném prošetření a na mírovém řešení. Nahlas vyslovenou podporu našim spojencům bych z úst paní Mogherini slyšel rád, ale vím, že to není reálné.
Nehrozí nyní v Asii vznik jaderného konfliktu? Americký generál Jack Keane, který se měl stát Trumpovým ministrem obrany, prohlásil v Timesech i jiných médiích, že pokud Čína neudělá pořádek se Severní Koreou a nezastaví její neustálé jaderné pokusy, budou to muset udělat silou USA. Hovořil o bombardování a raketovém útoku na korejské podzemní sklady jaderných zbraní a podobně. Máme se obávat jaderného konfliktu, zvláště potom, co USA změnily bleskurychle svůj postoj k Asadově Sýrii a vybombardovaly jeho základnu, ze které se prý měl vést útok chemickými zbraněmi?
Jakákoli preventivní vojenská akce vůči severokorejskému režimu je dost obtížně představitelná. Severokorejci mají jaderné zbraně a nepochybně by je neváhali v případě napadení použít. V tomto případě je zřejmě nejméně špatným řešením jaderná rovnováha jako v případě studené války a na naší straně dostatečná jaderná kapacita sloužící k odstrašení. Je jen obrovská škoda, že americká administrativa odpískala projekt protiraketového deštníku v Evropě.
Jan Zahradil
předseda ACRE
europoslanec
expert pro zahraničí