Návrat Romů z Anglie aneb co čeká základní školy
Po vyhlášení Brexitu musí některé základní školy v sociálně vyloučených lokalitách čelit dost výraznému problému. Návratu Romů z Anglie a zařazení žáků do systému základního vzdělávání. To je problém, na který neexistuje žádná směrnice a zatím se nepodařilo zjistit, zda MŠMT chystá opatření a metodiky jednotného postupu, protože čím dál tím více ředitelů základních škol bude muset v brzké době řešit umístění navrátivších se, většinou nevzdělaných, žáků do běžných tříd.
A jaká je tedy situace? Poměrně kritická! Pokud se z Anglie vrátí třináctiletý žák, který neumí číst, pořádně psát, neovládá pravidla českého pravopisu, nezná české reálie, angličtinu ovládá pouze hovorově, stojí učitelé před vážným problémem. Co s takovým žákem, jak ho vzdělávat a hlavně, do jaké třídy ho zařadit. Mnohdy by bylo nejlepší takového žáka do školy vůbec nepřijmout, ale pokud si vyřídí trvalé bydliště na území ČR a spadá do školského obvodu dané školy, je přijat. Ptáte se, jak tedy ředitel školy postupuje? Většinou tak, že daného žáka podrobí přezkoušení, které je pouze formální a na základě výsledků testů, které jsou většinou katastrofální, je umístěn o ročník až dva níže. Umístění na první stupeň nepřipadá v úvahu, pokud do něj věkově nepatří, i když by mnohdy bylo nejlepší. Nejvíce smutná je ta skutečnost, že tito žáci ve většině případů neznají dějiny anglické literatury, neznají historii dané země. William Shakespeare je ten pán odvedle, co prodával zmrzlinu, Winston Churchill je hhhaaaammmmm, Margaret Thatcher byla ta paní, která pila čaj… je to smutné, ale je to tak. Oprávněně si klademe otázku, co v té Anglii dělali, navštěvovali vůbec místní školy? Pokud požadujeme potvrzení o průběhu vzdělávání v cizině, tak narážíme na ten největší problém. Žádné potvrzení není nebo to jsou torza, ze kterých se stejně nic kloudného nedozvíme. A na základě toho je žák přijat, protože tak hovoří zákon. Od rodičů se pomoci nedočkáme, protože jejich vzdělání nebývá právě nejlepší. Další problém, který může nastat, je úbytek žáků z majoritní společnosti, protože rodiče žáků mohou umisťování těchto dětí brát jako ohrožení či zpomalení výuky na úkor jejich dětí, protože se jim učitel nebude moci tolik věnovat. Není se čemu divit, když se musí v osmé třídě takovým dětem vysvětlovat obyčejné násobení a dělení, učivo třetí třídy. Tvorba názvosloví v chemii dělá problém i žákům, kteří prošli celým cyklem základního vzdělávání v ČR. Co potom asi zvládnou navrátilci? Odpověď si jistě najde každý sám.
Řešení těchto problémů by bylo prosté. Ředitel školy by měl mít možnost nepřijmout takového žáka, pokud zákonní zástupci nebudou schopni předložit doklady o řádném vzdělávání v cizině. Navíc, tyto doklady by měly být oficiálního charakteru. Vedení školy by z nic mělo jasně vyčíst, kde se žák v jednotlivých letech vzdělával a jaké měl školní výsledky. Zjednodušeně řečeno, měla by být k dispozici školní dokumentace, která by byla jasně čitelná. Dále by měl mít možnost nepřijmout takové žáky, pokud by jim nemohl zajistit speciálního asistenta, který by se těmto žákům minimálně půl roku věnoval, a u kterých je zřejmé, že jsou vážně zanedbané, co se vzdělání týče. Po splnění jednotlivých cílů by byl takový žák postupně zařazován do běžného vzdělávacího procesu. Ovšem na to by musela být zvláštní kategorie financování, která zatím není nastavena. Dalším řešením by byla jakási ochranná lhůta, po kterou musí daný žák do školy pravidelně docházet. Během této lhůty by se každý měsíc podrobil přezkoušení, které by prokázalo, že se zapojil do vzdělávacího procesu. Měly by být jasně nastaveny podmínky spolupráce školy s rodiči. Ti by měli školu pravidelně navštěvovat a hledat možnosti, jak řešit vzniklé problémy se zařazením svého dítěte do běžné třídy. Je nutné si uvědomit, že zákonní zástupci ručí za vzdělávání svých dětí i v cizině. Pokud tedy nemohou po návratu do ČR průběh vzdělávání svých dětí doložit, měly by být uplatněny tvrdé sankce, které opět nejsou nastaveny. Je smutné, že MŠMT na návrat těchto lidí nemyslelo, ačkoliv se dalo předpokládat, že taková situace nastane.
Jak to ale bývá, vše má svůj rub a líc. Uvádím příklad za všechny, který naznačí mnohé. V naší škole máme zkušenosti s žáky vietnamské národnosti. Před třemi lety jsme přijali dvě sestry, které zaznamenaly neuvěřitelné pokroky. Starší z nich uměla perfektně anglicky, čeština byla horší, ale zařadili jsme ji do sedmé třídy, do které věkově patřila. Brzy patřila mezi nejlepší žáky naší školy. Zpívala ve školním sboru, nádherně malovala, účastnila se různých soutěží. Během krátké doby se naučila velmi dobře česky. Dnes studuje na střední škole v Mostě. Její mladší sestra je stále naší žákyní. V páté třídě jsem byl její třídní učitel. Skoro nemluvila, češtinu neovládala. Nyní je v osmém ročníku, češtinu ovládá jako nikdo, matematika je předmět, ve kterém vyniká… patří k premiantům naší školy. K jejich cti slouží to, že se vše učily sami. Matka, se kterou žijí, neumí česky vůbec!
Můžeme se tedy ptát, kde a v kom je chyba. Odpověď je jednoduchá. Já odpověď mám, ale tu nebudu nikomu podsouvat.
autor článku je ve vedení základní školy
místopředseda oblastního sdružení ODS Most
člen regionální rady ODS Ústeckého kraje