Novinky Mediální výstupy

 

 

To je hodně složitá otázka. My jsme prošli prapodivným obdobím nejprve antikorupční revoluce a pak revoluce státních zástupců, kdy jsme byli svědky i vyvádění premiéra za policejního doprovodu v přímém přenosu. Také jsme si zažili mediální revoluci s rozpadem tradičního prostoru pro sdělovací prostředky, a to díky komerčnímu tlaku internetu a sociálních sítí, ale také kvůli jejich nákupu některými oligarchy. A do toho ještě přišla krize evropské identity, v čemž se veřejnost dost špatně orientuje, takže je nervózní a moc neočekává žádné zářné zítřky. Spíše se vzpomíná na zlatá devadesátá léta po sametové revoluci, kdy byl jasný cíl. Já vím, že pro člověka je nejhorší strach, a tak jsem spíše optimistou, rozumím ovšem tomu, že atmosféra ve společnosti je nyní napjatější.

 

 

Tak v Česku si může oznámit svoji kandidaturu na prezidenta, kdo chce. Naše republika by si ale zasloužila lepšího a reprezentativnějšího prezidenta, než je Miloš Zeman, který by navíc tolik nerozděloval společnost. No ale pokud vím, kromě nějakých osobních prohlášení, a to ještě bez patřičného počtu získaných podpisů, u nás neexistuje oficiální kandidát některé ze stran či hnutí, jehož by podporovali poslanci nebo senátoři. Z těch současných soupeřů Miloše Zemana nevidím žádnou osobnost, která by ho mohla porazit, i když nemohu říct, že by mi někteří z nich nebyli sympatičtí. ODS je v současné době ve fázi hledání vhodného kandidáta, takže o tom, koho bych případně podpořil, je trochu předčasné uvažovat.

 

 

Miloš Zeman má určitě velký počet svých permanentních kritiků a tato část společnosti bude skutečně hledat nějakého Antizemana bez ohledu na jeho šance uspět či jeho schopnosti, což zrovna není šťastné řešení. Otázkou je, zda tyto skupiny odpůrců budou hledat společného lídra, anebo to budou řešit samostatně. Úřadující prezident má vždy zvýhodněné postavení proti novým kandidátům a všichni víme, že Miloš Zeman jezdí už delší dobu do mnoha regionů. No a ty výroky naší hlavy státu a jeho spolupracovníků o tom, že se nezapojí do kampaně, budou platit do té doby, pokud si budou jistí svým vítězstvím. Jakmile ale zjistí, že úspěch není v kapse, všechny podobné řeči budou zapomenuty a rozjedou kampaň. Ta slova o tom, že prezident nebude útočit na své soupeře, mohou být však pravdivá. Miloš Zeman to sám dělat nebude, má na to, jak už jsme se o tom vícekrát přesvědčili, svoje lidi.

 

 

Já nejsem žádný makroekonom, nicméně si nemyslím, že bychom měli u nás extrémně nízké mzdy, spíše hodně nivelizované, tedy že nejsou mezi nimi nějak zvlášť velké rozdíly. No a co se týká počtu lidí, kteří jsou ohrožení chudobou, tak na tom jsme nejlépe v Evropě. Určitě by bylo hezké, kdybychom všichni měli vyšší platy, ale to by znamenalo i větší inflaci a té jsme se v minulosti dost vyhýbali, aby nedošlo ke znehodnocení úspor, což se nám i v porovnání s jinými zeměmi dost dařilo. O tom, že většina lidí u nás nestrádá, také svědčí fakt, že máme na jednoho obyvatele snad nejvíce metrů čtverečních nákupních center v Evropě, která jsou stále plná zákazníků...

 

 

Já si především myslím, že není vůbec jisté, jestli bude Andrej Babiš premiérem. Nedávno jsme se nad tím s několika přáteli zamýšleli a přišli jsme na to, že od roku 1992 se to nepodařilo nikomu, který měl v předstihu několika měsíců před volbami výraznou podporu. I když vím, že v agenturách si to necucají z prstu, tak ono to vždy nakonec dopadne trochu jinak. Nejúspěšnější byl v tom možná Mirek Topolánek, ale to bylo v takové zvláštní době politického marasmu. Vzpomeňme, jak se třeba těšil Jiří Paroubek na své další vládnutí, nebo na Miloše Zemana, toho také většina lidí přesvědčivě netipovala na vítěze prezidentských voleb. Proto bych byl s nějakými zaručenými soudy velmi opatrný, tedy dělat účty bez hostinského. Andrej Babiš to skutečně nemá zaručené a domnívám se, že je to tak v pořádku, jelikož se jedná o člověka, který přišel z prostředí, kde se každý stará jen sám o sebe a veřejný zájem mu byl celkem ukradený. No a podobným způsobem se teď chová i v politice.

 

 

Já všechny tyto úvahy z dobrých důvodů raději nekomentuji. My musíme především udělat co nejlepší výsledek, aby byl premiérem Petr Fiala, a nikoli Andrej Babiš nebo Slávek Sobotka. K takovému resumé musíme směřovat a o tom, koho budeme případně doplňovat, nechci vůbec spekulovat.

 

 

Já jsem nebyl zastáncem zákazu komunistické strany, protože její členové by se pak rozlezli do jiných hnutí, což se sice stejně stalo, ale v omezenější míře, nebo by si založili některou jinou transformovanou stranu jako v ostatních východoevropských zemích. A tam se jim potom podařilo i určitou dobu vládnout na rozdíl od poměrů u nás. Někde dokonce ještě jsou u moci. Měli bychom je nechat existovat jako nějaký skanzen, pokud je nedovedeme razantně odsoudit stejně jako fašismus. Takové tendence ovšem v dnešní Evropě nejsou. Těch stran, které hlásají třídní nebo jinou nesnášenlivost, je víc a bylo by proto pokrytecké zakazovat právě jen komunisty.

No a ta teze o tom, že to, co oni vybudovali, se rozkradlo, je opravdu mimořádně hloupá. Stačí si jen vzpomenout, jak vypadala naše města, obchody, prostě všechno. Ten rozdíl je za těch 28 let markantní. Naše země přece neupadá, ale vzkvétá...