Další sociálně-potravinářské inženýrství současné vlády: mléko do škol
16. března 2017
(INFO.cz) Kdyby ještě tak před dvaceti lety někdo přišel veřejně s myšlenkou, že bude stát svým občanům diktovat, co mají jíst, zřejmě by to byl konec jeho politické nebo společenské kariéry. Čas ale oponou trhnul a myšlenka je současnou vládní garniturou naplňována v praxi, zatím zaměřenou na školou povinnou populaci.
Nejprve se dětem zakázal nákup úředně stanovených nevhodných potravin, obsahující více než úředně stanovený obsah soli, cukru a tuku. Tím skončila celá řada školních bufetů, ale samozřejmě neskončila konzumace úředně stanovených nevhodných potravin samotnými školáky. Rozdíl je jen v tom, že si často mnohem nevhodnější svačinku koupí v nedalekém fast foodu, případně od starších spolužáků či dokonce ve školní jídelně, jichž se zatím zákaz netýká.
Když ale dětem něco zakážeme, nabídneme jim ty správné a dotované potraviny – to je současný recept potravinářských inženýrů. To je případ projektů školní mléko a ovoce a zelenina do škol. Stát to bude stát miliardu korun ročně, děti a rodiče nic. To vše ve jménu zdraví s nesmyslným podtextem, že zdraví je zadarmo. Jenže zdraví není zadarmo, a naopak cokoli je zadarmo, toho si nikdo neváží a nulová cena tak degraduje samotné potravinářsko-inženýrské úmysly.
Především jsou ale projekty školní mléko a ovoce a zelenina do škol náhradním řešením, které špatné stravovací návyky spíše prohlubuje. Primární odpovědnost za zdraví a správné stravování vždy byla, je a musí být na rodičích. Tím, že jim svými programy poskytuje ministr zemědělství Marian Jurečka alibi k nezodpovědnosti (a sobě politické body), se ale situace nezlepší.
Samotní školáci pak při vědomí, že jsou úředně nadiktované zdravé potraviny zadarmo, je nepochybně nebudou z valné části používat ke zlepšení svého stravování, ale spíše ke školní zábavě, „potravinářským“ bitvám, nebo je zahodí do koše. Vždyť přece „nemají žádnou cenu“. Zkušenost s tím má i moje generace, která také zažila státní svačinky v podobě mléka v potrhaných igelitových obalech, které byly ideálním střelivem do školní tabule nebo na ostatní spolužáky.
Jistě je možné namítnout, že program školní mléko a další programy pro zdravé stravování se využívají i v jiných zemích EU. Ne všechno, co se v Unii děje, ale musí naše země otrocky přebírat, a ještě specificky českou cestou.
Když jde o předvolební populismus, je vždy nejjednodušší vzít část peněz daňových poplatníků, zaměstnat navíc pár úředníků a „spasit“ lidstvo populistickou dotací.
Veronika Vrecionová
expert pro zemědělství a venkov