Novinky Mediální výstupy

 

 

Námitka prohibice, která nefunguje, se týká pochopitelně i cigaret. Bez ohledu na to – ten návrh byl motivován tím, že ti, kteří nám toho tolik navyprávěli o škodlivosti kouření usoudili, že nás musí bránit sami před sebou. Unie stejně přijde na to, že to zakáže, probice neprohibice. Ministr zdravotnictví řekl, že nějakých 80 miliard, které dodávají pravidelně a poctivě do státního rozpočtu každý rok kuřáci, ho nezajímají, protože zdraví je přednější. Oni jsou tak posedlí, že když jim připomeneme prohibici ve Spojených státech, tak je to neodradí. Smysl toho zákona o naprostém zákazu je, aby se ukázalo to pokrytectví, že těch 80 miliard je zejména pro ministra financí nezanedbatelná částka, takže ten návrh pochopitelně neprojde. Je ale pravda, že jsme se mohli dostat na čelo těch evropských dobrotrusů. Dopadne to tak, že marihuana bude, to je dobrá zpráva pro kuřáky marihuany. Marihuana nesmrdí a smrad je to, co vyvolalo celé toto šílení, ne nikotin a dehet, ale smrad.

 

 

Cigarety nekuřákům smrdí, proto Evropská unie voňavé cigarety zakázala, aby to nikoho nelákalo. Pak ale nechápu argument proti kuřárnám bez obsluhy, kde by byli jenom kuřáci. Pak musí chodit kazit děti před budovy, kde chodí okolo školky a školy, a děti vidí kuřáky, které doteď neviděli. Vidí, co to je, když někdo drží trubičku a tahá z ní. Dřív byli kuřáci vevnitř v hospodě a teď jsou všichni venku. Pochopitelně si večer lidé stěžují, že je tam hluk a nemohou si otevřít okno, protože pod ním stojí parta kuřáků.

 

 

To už vůbec nikdo nechápe. Elektronická cigareta je tady dokonce v jednom pozměňovacím návrhu, který chce tu výjimku vyřadit a postavit elektronické cigarety na úroveň normálních. To je přesně ta posedlost, že je nezajímá, že z elektronické cigarety vychází pouze pára a nikomu to nevadí a dokonce to ani nepáchne. Je to princip. Je to stejné, jako když vyrábíme různé tyčinky, které paní ministryně školství zakázala prodávat ve školách, byť je to legální zboží, které se prodává. Kdyby to bylo nebezpečné, tak by museli zakázat výrobu. Pokud to zboží je testované a prodává se, je samozřejmě na rodičích, aby přesvědčovali děti, aby nejedly jen to sladké, ale konzumovaly také něco jiného. Udělat to tak, že zkrachují všechny školní bufety, je nesmysl. Teď ještě mají problém, že těm větším dětem to zakázat nemůžou a děti jsou chytré stejně jako dospělí a kolu si ve vedlejší večerce koupí a donesou si ji do školy. Oni nakonec zakážou i tu kolu, a jak teď chodí kontroly koukat domů do kotlů, tak budou chodit koukat do ledničky, jestli tam nemáte nějaké zboží, o kterém si oni myslí, že by pro vás nebylo dostatečně zdravé.

 

 

Ta je optimální teď, ta co platí. Když zkusíte na Malé straně najít nekuřáckou restauraci, pak s tím budete mít nepřekonatelný problém, je to skoro jedna ku deseti. Trh si našel svou cestu. Někam chodí gurmáni, co by jim kouření vadilo, nebo jsou vinotéky, kde se nekouří z důvodu, aby se nenarušovala chuť vína. To každý pochopí. Kdo chce, tak si to víno vypije doma a nechodí tam. Každý si dnes najde nekuřáckou cukrárnu a kavárnu. Hospoda není povinná. Tvrzení, co když děti budou v baru, mi přijde absurdní. Co by děti dělaly v baru? Jejich poslední námitka je, že je tam personál. Je ale pravděpodobné, že paní, která má astma, nebude dělat barmanku, ta bude pracovat v nekuřácké restauraci. Proč by člověk, který má zlomenou ruku, nemohl kouřit v nemocnici na zahradě? Jenže se to nesmí v celém areálu nemocnice kromě psychiatrie. Samozřejmě že doktoři budou kouřit, a až budou vybíhat před areál, dostanou pokutu, protože je tam stanice autobusu.

 

 

Copak hostinský, bude to velký problém i pro lidi z hospody. Když si řidič bude ten zákon vysvětlovat po svém, tak člověk rozjařený ze školního večírku dopadne tak, že ho řidič nevezme. Totéž taxikář, který řekne, že opilce nebere. Co je opilec, je velmi těžké definovat. Někdo je veselý po jenom pivu, někteří lidé v opici usnou, jiní převracejí kontejnery nebo auta. Všichni jsme tu dostali mail od jednoho pána, jehož rodiče měli hospodu v padesátých letech. Jeden štamgast měl venku vétřiesku a měl to domů 200 metrů, a on místo toho, aby ji tam nechal, tak s ní jel a srazil nějakou paní. Trest dostal číšník, protože tomu prý měl zabránit. Jak tomu mohl zabránit? Když má v hospodě sto lidí, tak netuší, jestli někdo nemá za rohem zaparkované auto. Co když někdo půjde na zahradu ořezávat stromy a přitom se zraní? To jsou absurdity, na kterých je vidět, že těm lidem nejde o to, aby ochránili naše zdraví, ale aby uplatnili svůj názor a budou pokračovat.

 

 

Budou pokračovat potravinami, kdy budou určovat, co smíme jíst a v jakém množství, a budou k tomu mít i nástroje, jak nás donutit. Až dotáhneme k dokonalosti elektronickou evidenci nákupů, bude z účtu státu jasné, co si kdo kupuje. Když stát vyhodnotí, že si někdo během dvou měsíců kupoval příliš mnoho nezdravých věcí, tak mu zvýší zdravotní pojištění, když nežije zdravě. Dojde i na váhu, protože Evropa je zjevně obézní a Unie se bude snažit vydat směrnici o průměrné váze Evropana a každý, kdo bude mít nadváhu, bude nějak potrestán, buď vyšší daní, nebo něčím podobným. Žít a nechat žít, to je krédo, se kterým já žiji celý život a myslím, že to vyjadřuje úplně všechno. Lidé dělají věci, které jsou třeba jenom příjemné. Ne vždycky bývá výsledkem milování dítě, je to třeba jenom zábava a příjemný prožitek. Lidé lezou po skalách a občas spadnou. Zakážeme jim to snad? Zakážeme sportovcům sportovat, protože léčení zraněných sportovců stojí obrovské peníze. Zejména vrcholoví sportovci jsou dobrými pacienty, když skončí činnost. Tělo je z vrcholového sportu často zcela zničené, a nikoho přesto nenapadne, že by ho zakazoval. Tedy zatím. A je to pořád kolem dokola. Obchody zavřené a nezavřené, kdy budete co dělat, kdy budete chodit spát, na co se můžete dívat v televizi. Teď máme nový útvar na ministerstvu, který nám bude vysvětlovat, co je pravda a co ne. Jsme zvědaví na to, jak se mu bude dařit, ale ono nebude, protože je to celé nesmysl.