Novinky Mediální výstupy

Prezident Zeman byl pozván do Bílého domu. Jak v tom světle vypadají nářky různých analytiků, že Zeman nás vytrhává ze Západu, že ohrožuje naše spojenecké svazky a na Západě ho neberou vážně?

 

Prezident Miloš Zeman skutečně pootočil kormidlo směrem na Východ. Vadí mi přitom servilita, se kterou to činí. Ta je úplně zbytečná. Můžeme obchodovat s Ruskem i Čínou bez toho, abychom ztráceli tvář. Nic na tom nemění skutečnost, že Miloš Zeman byl pozván do Bílého domu Donaldem Trumpem. Nemyslím, že by Miloše Zemana na Západě nebrali vážně. Spíše se obávají zahraničněpolitických důsledků jeho politiky.

 

 

Miloš Zeman je jistě velmi schopný politický hráč. Má své příznivce, ale také silné odpůrce. Jsem však přesvědčen, že si neumí vybrat důvěryhodné spolupracovníky. To se táhne celou jeho politickou kariérou. Miloš Zeman se viditelně chová papalášsky. Story o neexistujícím článku Ferdinanda Peroutky je smutnou komedií. Prezident by v takovém případě měl uznat svou chybu. To on zjevně nedokáže. Možná tento jeho přístup někomu imponuje. Mně ale určitě ne a zdá se, že ani mnoha dalším lidem.

 

 

Veletoč, který předvedl ve Sněmovně Miloš Zeman na konci svého projevu, byl skutečně vypovídající. Nejdříve hovořil o tom, jak má být rozpočet v době prosperity přebytkový, aby nakonec pochválil ministra financí, který předložil rozpočet deficitní.

 

Miloš Zeman chce být zjevně za každou cenu zvolen i na druhé prezidentské období. Podřídil tomu svou taktiku. Ví, že Andreji Babišovi rostou preference, a hledá ve hnutí ANO oporu pro své další prezidentské angažmá. Miloš Zeman není žádný autentický levicový politik, ale zato politický pragmatik. Andreji Babišovi významně pomáhá ekonomický růst. Ale ekonomika nefunguje díky Babišovi, ale spíše jemu navzdory.

 

 

Mezi tím je třeba hodně rozlišovat. Nejsem příznivcem politiky multikulturalismu a myslím, že tato ideologie na školy nepatří. Na příkladu některých zemí vidíme, že tyto možná svého času dobře míněné snahy integrovat různorodé národnosti a kultury se vůbec nepovedly. Patříme historicky do oblasti s křesťanskými hodnotami. Nikomu neberu jeho vyznání, ale pokusy překreslit naše hodnoty a tradice mohou naší i budoucím generacím přinést velmi komplikované dědictví.

O minulém režimu by se ve školách naopak mělo mluvit hodně. S jeho důsledky se potýkáme dodnes. Vždyť v období tohoto totalitního režimu mnoho lidí nemohlo vůbec svou profesní kariéru rozvíjet. Věnuji se klasické hudbě. Mnoho talentovaných hudebníků vlastně nemohlo plně uplatnit své schopnosti. Dostávali se do sporů s režimem. Dnes si již málo posluchačů vybaví jména našich vynikajících houslistů, jakými byli Ivan Kawaciuk nebo Karel Šroubek. Toho posledně jmenovaného, koncertního mistra České filharmonie, vůbec nepouštěli do zahraničí. Takových případů bychom našli nepočítaně. Komunistický režim byl jednoznačně ztrátovou kapitolou v našich dějinách. Neseme si tvrdou zkušenost, kterou bychom měli předávat dalším generacím. Škola je podobně jako rodina v tomto institucí nenahraditelnou.

 

 

Omezování svobody samozřejmě vnímám velice negativně. Je to plíživý trend, který prorůstá všemi sférami života. Jenže dobré úmysly, kterými se autoři všemožných zákazů a nařízení zaštiťují, jsou povětšinou cestou do pekla. Není to jen EET, kontrolní hlášení, ale třeba takové normální věci jako zakazování chleba se šunkou ve školách. Je to tisíc a jeden nápadů, které naši každodenní svobodu omezují. A netýká se to jen osobní svobody jako takové, ale čím dál více se omezuje i samospráva obcí. Stát se chová tak, jako by „moudrý“ státní úředník nejlépe věděl, co je dobré a špatné. Jenže ten většinou o praktickém životě neví nic. A nejhorší na tom je, že každé nové nařízení se tváří jako velké dobro. Naposledy mě naštval například zákaz nalévání alkoholických nápojů osobám, které mohou být pod vlivem omamných látek. Je mi ovšem záhadou, kdo a jak to bude zjišťovat. V praxi se tak každý hostinský vystaví riziku, že mu úředníci zlikvidují živnost. Jestli něco vyčítám současné vládě Bohuslava Sobotka a Andreje Babiše s podporou lidovců, tak je to právě snaha řídit naše životy a nařizovat nesmysly.

 

 

V politice působím již 26 let a pořád mě moje práce baví. Vážím si toho, že jsem nemusel celý život prožít v totalitních režimech a můžu se vydat touto cestou. Na demokracii a svobodu jsme si velmi rychle zvykli a poněkud zapomněli, v jakých podmínkách musely žít předchozí generace. Působím v komunální politice, krajské politice a také zhruba deset let jsem poslancem. Když chce člověk něco změnit, dostává se obvykle do střetu. Počítají se ale výsledky a já věřím, že za mnou jsou. Třeba v podobě prosazených zákonů nebo rozumných pozměňovacích návrhů, které především obhajují právo lidí určovat si vlastní cestu, rozvíjet svou komunitu a obec.

 

Asi největší radost mi ale letos udělalo soudní vítězství nad Ministerstvem financí. Ve Kdyni, kde žiji, jsme totiž vybudovali s podporou prostředků Evropské unie velmi moderní centrum vodní zábavy. Pak přišel stát a začal naše počínání zpochybňovat. Audit Ministerstva financí nám paradoxně vyčetl, že jsme na stavbě uspořili. Poněkud zvláštní logika v době, kdy se naopak státní zakázky výrazně prodražují. Proti této šikaně jsme se ohradili a zvítězili. Je to pro mě důkaz, že má smysl bojovat, přestože někdy trvá, než se právo naplní.