Novinky Mediální výstupy

 

 

Bezpochyby jich je celá řada, a to ať jde o konkrétní dění, nebo nějaké obecnější trendy. Z obou kategorií uvedu ty, které jsou hlavní z mého pohledu. Z kraje roku to byla nepochybně kauza únosu českých občanů v Libanonu a jejich výměna za Alího Fajáda, ve které vláda projevila totální neschopnost v oblasti koordinace tajných služeb a bezpečného nakládání s utajovanými informacemi.

 

Dále to byla zcela jistě diletantsky provedená a nekoncepční takzvaná reforma policejních útvarů s celostátní působností, kdy byly sloučeny Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality, která byla velmi nezdravým způsobem politizována a zneužita hnutím ANO ke zvýšení vlastního voličského potenciálu.

 

Zmíním také podzimní krajské a senátní volby, které vedly k další fragmentaci politické scény, posílení hnutí ANO a oslabení ČSSD, a tedy k částečné proměně mocenských poměrů. A v neposlední řadě považuji v negativním slova smyslu za klíčové prosazení elektronické evidence tržeb, která byla schválena v rozporu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny nedemokratickým způsobem a která je zásadním zásahem do svobody podnikání v naší zemi.

 

Pokud jde o obecné trendy, pak je zjevné posilování nepolitické „gumové“ politiky zejména v podání ANO a Andreje Babiše, impotence ČSSD na vládní úrovni a její neschopnost čelit tomuto trendu, mírné oživení na pravici, posilování role státu, další omezování svobody a prolamování soukromí, netečnost společnosti ve vztahu k tomuto dění a nepochybně souhra tandemu Babiš – Zeman.

 

 

To je v tuto chvíli velmi těžké předpovídat. Určitě se dá ale říct, že vyjednávání detailů o odchodu Británie z Unie povede k poměrně zásadní debatě o identitě EU, která může vyústit ještě v další překvapení. Byla bych velmi ráda, kdyby Brexit vedl k reformě Unie, k její debyrokratizaci a ke snížení demokratického deficitu. Velmi se ale obávám opačného trendu, neboť Velká Británie je jedním z klíčových hráčů, který patřil doposud k těm, kteří přibržďovali překotnou integraci. A pokud by eurointegrační snílci a sociální inženýři naopak v tuto chvíli chtěli na cestě k evropské federaci nebo nějaké formě evropského státu ještě více zrychlit, pak by to pro nás nepochybně znamenalo další přenos pravomocí do Bruselu, další snížení váhy našich národních zastupitelských orgánů a další vydání se všanc vůli těch větších evropských hráčů. To si opravdu nepřeji.

 

Pokud jde o Trumpa, mnohé se začíná vyjasňovat. Už bylo oznámeno, že se ministrem zahraničí stane Rex Tillerson označovaný jako „proruský“. Například je proti sankcím. Co všechno může Trumpova vláda přinést světu a potažmo i nám, České republice? Skončí svět, jaký jsme dosud znali, jak někteří tvrdí?

 

Já tu situaci nevidím tak dramaticky. Donald Trump zcela jistě přinese do mezinárodní politiky určitou změnu, lze předpokládat více pragmatismu, méně ohledů na zájmy menších zemí, trendování k velmocenským paktům. Pro nás bude mít jeho nástup nepochybně ten důsledek, že budeme muset začít konečně plnit náš alianční závazek v oblasti výdajů na obranu, stejně jako řada dalších černých pasažérů. To lze ale přece považovat za legitimní požadavek.

 

Neobávám se ale úplného opuštění vazby mezi Evropou a Spojenými státy nebo jejího nahrazení vazbou mezi USA a Ruskem. Půjde spíš jen o jakousi nevšímavost ve vztahu k problémům Evropy ze strany USA. To pro nás může mít samozřejmě negativní důsledky, ale Evropa zkrátka nemůže být stále jen v závěsu, musí být schopna se starat o své okolí. A co se týče vztahu Trumpa k Rusku, dejme novému americkému prezidentovi minimálně několik měsíců a pak se pouštějme do analýz a hodnocení.

 

 

Zastávám názor, že v tuto chvíli opravdu nemá smysl stahovat kalhoty. To, že Trumpova zahraniční politika bude jiná, ještě neznamená, že by měl být kdokoliv obětován. Nehledě na to, že řada siláckých výroků, které během kampaně Trump pronesl, již byla korigována, nebo dokonce popřena.

 

Zároveň platí, že přestože Rusko nepochybně má zájem svůj vliv v Evropě zvyšovat, je třeba realisticky zhodnotit, že nemá v současné situaci síly na to, aby rozpoutalo nějaký větší konflikt za horizontem své tradiční vlivové zóny. To samozřejmě neznamená, že bychom neměli být ve střehu a že bychom jej neměli zadržovat.

 

A co se týče popularity Vladimira Putina, nezapomínejme, že v autokraciích a diktaturách tomu ani jinak není. Popularita Kim Čong-ila je také skoro sto procent. Jenom bláhový by tomu ovšem přikládal význam. Ostatně komunistická strana v Československu také měla obrovskou podporu. A jaká byla realita?

 

 

To je vše věštění z kávové sedliny a nemá v tuto chvíli velký význam. Nepředpokládám, že by se Spojené státy chtěly stahovat z Evropy a vyklízet zde pole. Takže uvidíme, jaké budou konkrétní kroky, ale nečekám, že dojde k nějakému pragmatickému dělení Evropy mezi Ruskem a Spojenými státy. A Ukrajina bude stále důležité pole na šachovnici, takže bych ji tak rychle neodepisovala.

 

Ale rozhodně musím odmítnout slova o ztraceném Krymu. Pokud na něco takového přistoupíme, automaticky říkáme, že neplatí mezinárodní právo, že neplatí hodnoty, na kterých jsme budovali svět po druhé světové válce. Pokud připustíme něco takového, pak tento svět skončí zase v plamenech a státy, jako je Česká republika, se nebudou mít vůbec z čeho radovat, protože na nás taky může dojít...

 

 

To jsou opět otázky maximálně pro věštce. Nechci zbytečně spekulovat. To, co Donald Trump zatím dělá, je vytváření si prostoru pro nějaké další kroky, až je bude moci provádět. Co se týče Číny, je nyní ve velice výhodné pozici, protože až přijde čas, může napětí deeskalovat výměnou za ústupky v něčem jiném. Ale může se stát i to, že deeskalace nepřijde a budeme v určitém stavu napětí žít dalších několik let. Ale nezapomínejme na to, že Donald Trump má i velice výhodnou pozici směrem k Rusku. Vladimir Putin má vysoká očekávání, s čímž si může nový americký prezident taktéž slušně „hrát“.

 

Je nutné si uvědomit, že to klíčové, co alespoň v počátku bude ovlivňovat americkou zahraniční politiku, bude politika domácí. Zde je Donald Trump skutečně ve výhodné pozici a může prosadit mnohé z toho, co si předsevzal. Zatímco máme tendenci dumat neustále nad tím, co bude prezident podnikat ve světě, můžeme být překvapeni, že se v zahraniční politice nestane nic zásadního – pokud nebude konfrontován s iminentní krizí – ale to klíčové se po dva roky bude odehrávat v domácí americké politice.

 

 

Máte pravdu v tom, že přestože se na jaře příliv imigrantů díky uzavření takzvané balkánské trasy zmírnil, nepodařilo se jej zastavit a i v letošním roce do Evropy přišlo něco přes půl milionu přistěhovalců. Já doufám, že to ale není stav, se kterým bychom se smířili. A jednoznačně musíme i nadále pracovat na řešení, které nelegální imigraci zastaví a které Evropu před ní ochrání. Navíc je zde stále nejistota ohledně dohody mezi EU a Tureckem, které v současnosti příliv imigrantů do Evropy zadržuje. Riziko, že se hráz prolomí znovu, je tedy stále velké a evropští politici musejí na řešení neustále pracovat.

 

Jsem ráda, že se snad alespoň částečně začíná rozjíždět i spolupráce se severoafrickými státy. Ale ani to samozřejmě nestačí. Je nezbytné, aby se rozjel mechanismus navracení uprchlíků do těchto zemí. Je nezbytné nadále budovat a posilovat záchytné tábory a tak dále. A jsem také ráda, že se daří držet proud na mnohem nižší úrovni, než tomu bylo v roce 2015. Ochrana vnější hranice EU je naprosto klíčová pro zvládnutí migrační krize a tvrdíme to od počátku. Ačkoliv to každý ví, bruselské a evropské elity nemají sílu nebo chuť s tím konečně něco udělat. Je to žalostné.

 

 

Já myslím, že toto se ukázalo již dávno před Brexitem a před zvolením Donalda Trumpa. A že odpor vůči multikulturalismu, který ovšem v myslích určité části elit nadále ještě přežívá, byl pouze jedním z faktorů, které ovlivnili výsledek britského referenda a americké volby. Celkově tyto a jiné události vnímám jako určitý důsledek neporozumění mezi vládnoucími elitami a běžnou většinovou populací, která se cítí být frustrovaná a která má pocit, že na ni politici kvůli ochraně kdejaké menšiny a kvůli bezbřehé touze zachraňovat celý svět zapomněli.

 

Jaký bude další vývoj, to záleží především na politicích. Na tom, zda si tento stav uvědomí a začnou se chovat jinak. Všichni očekávali, že na zvolení Donalda Trumpa naváže Rakousko zvolením Norberta Hofera. To se nestalo. Nelze ale vyloučit, že k jiným podobným událostem dojde. A já to rozhodně nevylučuji a spíše to očekávám. Důležitými signály budou německé a francouzské volby.

 

 

Posilování ruské propagandy a rozmach dezinformačních zpravodajských webů je prokazatelným faktem, který potvrzují i zprávy našich zpravodajských služeb. Domnívám se, že je v pořádku, že se na tuto skutečnost poukazuje a že se tendenčnost těchto zdrojů odhaluje. A bylo by to tak v pořádku, i kdyby se tak dělo v případě propagandy jakéhokoliv jiného státu. Nemám pocit, že by tak naše zpravodajské služby činily v rámci nějakého politického boje, na druhé straně jsou zde zcela jistě subjekty, které se až nezdravým vymezováním vůči Rusku snaží zvýšit svou podporu u určité části společnosti. To, že jsou lidé, kteří těmto zdrojům důvěřují, naštvaní, pokud je někdo zpochybňuje, pak považuji za přirozenou reakci.

 

 

Myslím si, že z obecného hlediska je charakter této činnosti srovnatelný jako šíření určité ideologie či myšlenek prostřednictvím určitých propagandistických nástrojů. Rozdíl je možná v tom, že v případě ruských vlivů jde o propagandu v režii státu, který nemá demokratický charakter a ve kterém neexistuje volná politická soutěž. V tom druhém případě jde spíše o soukromou aktivitu jednoho ze světových mutlimiliardářů.

 

 

V souvislosti s blížícími se volbami očekávám, že naše politická scéna bude stále více vřít. Již nyní se nervozita projevuje ve vztazích mezi vládními stranami. Kampaň před sněmovními volbami a kampaň prezidentská se budou do značné míry prolínat a strany budou tlačeny k tomu, aby se přiklonily k některému z kandidátů a naopak. Očekávám, že čím více se budou volby blížit, tím více se bude Andrej Babiš tvářit, že je mimo vládu, že nemá nic společného se soustavnou likvidací soukromých podnikatelů, která zde v uplynulých letech probíhá, a bude slibovat vše možné, aby maximalizoval svůj volební zisk.

 

Neočekávám, že by sociální demokracie změnila na sjezdu kurz a ani že by dokázala volby vyhrát s přehledem, bude to mít nesmírně těžké. Zároveň neočekávám raketový nástup nějakého nového subjektu nebo projektu. Každý takový bude jen další fragmentací politické scény, ze které bude profitovat hnutí ANO. Pokud jde o ODS, věřím, že se nám podaří potvrdit náš návrat a že volby pro nás budou významným krokem v návratu na vrcholné pozice.

 

Pro vše, co uvádím, pak v neposlední řadě bude významným faktorem také to, jak se rozhodne prezident Zeman v otázce obhajoby svého mandátu. Zde se však zdržím odhadu, neboť by šlo spíše o mé přání...

 

 

Tyto volby budou mít poměrně velký vliv na nás a především na Evropskou unii a její debatu o identitě v souvislosti s odchodem Británie. Co se Německa týče, dá se předpokládat oslabení tradičních stran, nicméně v tuto chvíli bych nepředpokládala, že výsledek změní německou politickou scénu o 180 stupňů, že by tyto strany nepromlouvaly do sestavování nové vlády. Nedá se ani vyloučit, že Angela Merkelová zůstane kancléřkou, byť oslabenější než nyní.

 

Ve Francii rozumně uvolnil ruce socialistům nepopulární prezident François Hollande. Uvidíme, kdo vzejde z lednových primárek, pokud to bude Manuel Valls, který zatím ve stranických průzkumech vede, mohl by být důstojným kandidátem socialistů na prezidenta s poměrně dobrou šancí uspět, byť Hollande socialistům příliš nepomohl. Bez šancí není ani představitel konzervativní pravice François Fillon a samozřejmě do voleb bude chtít výrazně promluvit i krajně pravicová Marine Le Penová.

 

Volební systém bude ovšem nahrávat tomu, aby se vítězem stal jeden z dvojice Valls (pokud vyhraje primárky) a Fillon. Pokud zvítězí Valls, nečekejme žádné výraznější změny v domácí ani zahraniční politice. Pokud by zvítězil Fillon, pokusí se reformovat domácí sociální systém, což se neobejde bez bouří a bude problematizovat jeho vládu. V přístupu k Evropské unii bych od něj očekávala větší tlak na reformy a oslabení integračních snah. Jestliže by zvítězila Marine Le Penová, pak je v tuto chvíli nemožné odhadovat její politiku. Každopádně by byla do značné míry svázána složením Národního shromáždění, do nějž proběhnou volby v červnu.