Novinky Mediální výstupy

 

Zpočátku své existence byl tento podvýbor poměrně aktivní. V loňském roce jsme se sešli celkem šestkrát a jednání zabrala vždy několik hodin. Zabývali jsme se vším, od plánovaných akvizic, přes průběh konkrétních tendrů až po problémy se zadáváním zakázek. Letos už jsme se sešli jen třikrát, naposledy 30. srpna, a od té doby bylo několik jednání zrušeno.

 

Zdá se, že s tím, jak se zhoršuje schopnost Ministerstva obrany vypořádat se se strategickými zakázkami a blíží se volby, se snižuje i ochota vládního ANO svolávat podvýbor pro akvizice. A to v době, kdy si jako poslanci čteme v novinách, že se Ministerstvo obrany rozhodlo pořídit původně civilní vrtulníky H145M od Airbusu či že 3D radiolokátory, tzv. MADR, dodají Izraelci, o čemž měla rozhodnout ministerská komise.

 

Ne, že bych nebyla ráda, že konečně po letech dohadů a odkladů armáda dostane nové radary, když ty sovětské jsou mnoho let za hranou životnosti a vlastně podle původních informací neměly fungovat déle než do konce letošního roku. Ne, že by nebylo dobře, že se někdo zabývá vrtulníky, ale považovala bych po všech řečech o transparentnosti, které zaznívají od kolegů z ANO, včetně pana ministra obrany Stropnického, kdybychom alespoň my, poslanci byli informováni o tak zásadních záměrech a chystaných změnách. Nyní hovořím o nákupu víceúčelových helikoptér a níže uvedené bych asi řekla na podvýboru, kdyby byl svolaný a kdyby se zabýval vrtulníky.

 

Koncepce dopravního a vrtulníkového letectva schválená ještě předchozí vládou na počátku roku 2013 byla poměrně dobře analyticky zpracovaným materiálem a navrhovala mimo jiné nákup lehkých, či středních víceúčelových helikoptér. Na lehké by byly i finance v rozpočtu. S novou vládou se objevilo doufání, že rozpočet ministerstva výrazně poskočí, a tak se proměňovala i představa o vrtulnících. Z malých se v průběhu posledních tří let staly větší, a ještě větší, a ještě lépe vyzbrojené, až se provedl součet a zjistilo se, že na takový vrtulník v rozpočtu zkrátka nebude.

 

Nyní jsme v situaci, kdy před více než rokem a půl po dohadech, jak to provést, byly osloveny vlády Spojených států, Francie a Itálie s žádostí o informaci, jaké vrtulníky by mohly nabídnout. Jak se postupně objevovalo v médiích, ze Spojených států projevily zájem společnosti Bell Helicopter s vrtulníkem UH-1Y a Sikorsky s UH-60M Blackhawk (nový i použitý), z Itálie AgustaWestland s AW139M, což je civilní vrtulník upravený na vojenský, a francouzská část Airbus Helicopters nabídla AS532 Cougar. Vzhledem k tomu, že se nejedná o akvizici podle zákona o veřejných zakázkách, tak se dodatečně oslovilo ještě Německo (německá část Airbusu nabídla zmiňovaná H145M) a Jižní Korea, která nabídla nový vojenský transportní vrtulník KUH-1 Surion.

 

Pak se zasedlo ke stolu, udělal se součet a zjistilo se, že až na jeden, na žádný z vrtulníků ministerstvo obrany v příštích letech mít nebude. Snad jedině H145M se vejde do rozpočtu. A tak se horečně zpracovávají podklady a zdůvodnění, proč je to vlastně v pořádku, byť tento stroj nesplňuje několik podmínek, které měla armáda, pokud si dobře pamatuji, a není jasné, na kolik vyjde s požadovanou výzbrojí, respektive její integrací. Ale těžko říct, jak to dopadne, i toto může být nakonec jenom další z kroků do nikam.

 

Horší je, že se do této prapodivné hry zatáhly vlády pěti států. Raději ani nechci vědět, co si myslí o české cestě pořízení vrtulníků, možná bych se zastyděla. Zvláště závažné, a to v souvislosti se zvolením Donalda Trumpa prezidentem a jeho důrazem na odpovědnost spojenců ke společné obraně, je tahání Spojených států za nos. Měli bychom vysílat opačný signál. Další nešťastnou věcí je, že nejasný a netransparentní postup v případě pořízení víceúčelových vrtulníků zdědí příští vláda, která tak může být postavena před nepříjemné rozhodování o tom, co dál.

 

Mohla bych mít z toho, co se děje, jako opoziční poslankyně škodolibou radost. Nemám ji, protože tím vším nakonec utrpí nejvíce Armáda České republiky, respektive my všichni, které má chránit.