(Lidovky.cz) Poslankyně Miroslava Němcová v pondělí označila důvody vedoucí k vyškrtnutí Jířího Bradyho, jenž prošel nacistickými koncentračními tábory, ze seznamu vyznamenaných za zavrženíhodné. Sněmovna by se podle ní měla postarat o „nápravu nešťastné ostudy". „Vyzvala jsem vedení Poslanecké sněmovny a poslance, abychom uctili pana Bradyho na slavnostním zasedání,“ uvedla Němcová. Podle Němcové to byla právě Poslanecká sněmovna, která návrh na propůjčení Řádu T. G. Masaryka Jiřímu Bradymu schválila. Pokud ovšem sněmovna setkání s Bradym neuspořádá, navrhuje poslankyně, aby se s ním sešli alespoň zákonodárci, kteří smýšlejí podobně jako ona. Brady by obdržel i malý symbolický dárek. „Představuji si pamětní list, který by mu připomínal, že Česká republika se umí zachovat slušně a projevila mu úctu,“ uvedla Němcová v rozhovoru pro Lidovky.cz.
Jak nahlížíte na případ zrušeného vyznamenání pro pana Bradyho?
Jsem z toho nešťastná. Snažím se myslet hlavně na pana Bradyho a ne na všechny ty politické hrátky rozpoutané kolem toho. Vůči němu je to tak strašně nefér. Ostudný postup, ze kterého jsem smutná. Na druhé straně jsem ze zarputilosti Hradu naštvaná. Existuje tvrzení ministra (Daniela) Hermana, který dokládá, že s ním prezident mluvil a vyhrožoval mu. Pan Brady tvrdí, že mu z Hradu telefonovali a upřesňovali s ním přesný harmonogram slavnostního večera. A Hrad přesto tvrdí, že s ním nikdo netelefonoval. To je tak zoufalá situace, kterou já si nepamatuji. Je to celé strašná ostuda.
Má vůbec prezident právo kvůli politicky odlišným názorům manipulovat s udělením vyznamenání?
Na základě rodinných ani jiných vazeb by pan prezident neměl uvažovat. Jediná úvaha, kdy se rozhoduje, zda udělí a neudělí vyznamenání, je, zda si to ten člověk zaslouží a zda je nějakým dobrým příkladem pro českou veřejnost, která se s ním ztotožní, chce mu tímto způsobem poděkovat a být na něj pyšná. To je jediná úvaha, která, si myslím, má být vedena. Jestli to je bratranec, strýc, kdokoliv kohokoliv, to v tom nemůže hrát roli. Nota bene, jestli někdo v rodině se s někým setká, to také nemůže být důvodem, aby mu bylo státní vyznamenání odepřeno.
Myslíte, že by pan prezident pod nátlakem ještě mohl své rozhodnutí přehodnotit?
Teoreticky to asi možné je, vyloučit to nemůžeme. Je fakt, že po těch eskapádách, které předváděl tiskový mluvčí Hradu, všechna tvrzení, že pan Brady na seznamu nebyl a že nic mu přislíbeno nebylo, by se ta ostuda trochu zmírnila. Satisfakce vůči panu Bradymu by tady existovala, ale strašlivá hořkost by zůstala. Netuším, jak se Hrad rozhodne, ale ostuda už je napáchána.
Jste momentálně s panem Bradym v kontaktu?
Nejsem, nemám na něj telefonní číslo. Ale už v pátek večer po vystoupení ministra kultury v České televizi jsem vyzvala pana předsedu Poslanecké sněmovny, abychom svým způsobem zastoupili Hrad a pana Bradyho na oficiální půdě se všemi projevy úcty přijali. Mluvila jsem s panem předsedou Hamáčkem, panem místopředsedou Gazdíkem, některými poslanci a myslíme si, že udělat tento akt ve sněmovně by byla rozumná věc.
Máte konkrétní představu, jak by ten akt probíhal?
Odpíchla jsem se od toho, kdy takhle slavnostní shromáždění Poslanecká sněmovna zorganizovala, když jsem byla předsedkyní. Tehdy zemřel prezident Havel, my jsme se sešli asi na půl hodiny. Byl tam můj krátký projev, zazněla státní hymna a připomněli jsme si jeho život. Myslím si, že by bylo moc dobré, kdyby předseda sněmovny mohl za účasti pana Bradyho vystoupit a vzpomenout na něj. Shrnout jeho život a jeho činy ve prospěch České republiky, světové populace s dětmi a boji proti holocaustu.
Obdržel by pan Brady i nějaké ocenění?
Dostal by od Poslanecké sněmovny symbolický dárek. Představuji si například pamětní list, který by mu připomínal, že Česká republika se umí zachovat slušně a projevila mu úctu.
Cítí to ostatní poslanci stejně jako vy? Máte jejich podporu?
V úterý se všichni sejdeme, protože pokračuje poslanecká schůze. Nějak se o tom už mluví, poslanecké kluby si to budou moc probrat. Vznikla obava, aby z toho nebyla tradiční parlamentní přestřelka s hlasováním. Tohle by byl skutečně pouze slavnostní formát asi na půl hodiny, jak jsem ho popsala. Zatím nikdo, kdo by to odmítal, se mi neozval. Naopak pan místopředseda Gazdík říkal, že by to uvítal. Uvidíme, až se v úterý sejdeme, jak se k tomu poslanecké kluby postaví.
