1991: Odjezd okupantů
Radostná devadesátá léta byla plné naděje, že už se nikdy nevrátí. Že se Rusko změní v normální evropský, demokratický stát. Že Rusové také vnitřně upřímně uznají, jak byli agresivní – a že už nebudou. Že se zlý medvěd stane sympatickým brumlou.
21. červena 1991 odjel přes hranici Československa poslední vojenský vlak s ruskými vojáky a – vojensky řečeno – okupanti odtáhli. 30. června jsme opětovné faktické nabytí československé státní suverenity oslavili houkáním sirén a zvoněním zvonů. Zůstala radost, pachuť i hořkost.
Radost ze svobody. Radost z toho, že vojska odjela bez incidentů, že nikdo nezemřel, nikdo z Čechoslováků se nemstil. Radost ze skutečného míru.
Pachuť z toho, že si v našich zemích často volíme politiky, kteří nejsou schopni odvážných rozhodnutí k obraně republiky a záchraně cti národa, ať již to byl Edvard Beneš v roce 1938, 1942, 1945 či 1948 či československé vedení v čele s Alexandrem Dubčekem (kromě Františka Kriegla, který jediný nepodepsal Moskevské protokoly).
Hořkost z toho, že se mezi námi vyskytovali nebo vystupují vyskytují lidé, kteří pro to, aby se dostali k moci, ke korytu, a nebo prostě jen pro to, aby se zviditelnili – jsou schopni zradit svou vlast. Určitě mezi ně patří autoři tzv. zvacího dopisu: Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biľak.*
Je ostudné, jak 25 let po ukončení okupace, v současnosti – za situace, kdy medvěd onemocněl vzteklinou – přispívají k dehonestaci svobody, demokratického zřízení a důstojnosti občanů České republiky četní posluhovači na internetu. Je více než smutné, že vlast zrazuje i první přímo volený prezident.
* opraveno, Biľak byl uveden 2x
http://harok.bigbloger.lidovky.cz/c/451983/1991-Odjezd-okupantu.html
člen MS ODS Radotín
zastupitel MČ Praha 16