Novinky Mediální výstupy

 

 

Každé ráno se s lidmi setkávám na nádražích, kde jim nabízíme jablka od sadaře ze středních Čech, a odpoledne grilujeme špekáčky od místních uzenářů na náměstích v každém větším městě. Odezva je většinou pozitivní, čím dál víc lidí si totiž uvědomuje rizika současné vlády podivné směsi levicového populismu a egoistických ekonomických zájmů. ODS nabízí čitelnou alternativu k vládou prosazovanému trendu omezování svobody, zavádění nadměrné kontroly obyvatel, všemožných regulací a registrů.

 

 

Ano, dá se to tak říct, podnikatelům totiž současná vláda vyhlásila téměř třídní boj. Jsme před faktickým spuštěním EET a najednou spousta lidí začíná chápat, o čem ODS uplynulé dva roky mluví. Že to není o krabičce za pár tisíc, kterou zastrčí do zásuvky, jak tvrdil Andrej Babiš. Všichni vidí, že Babišovi posílají kontrolní hlášení, které je stojí spoustu času bez viditelného efektu. A do toho ta bolševická rétorika ministrů a koaličních poslanců…

 

To není jen starý výrok ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka o tom, že živnostníci jsou parazité. Ministr financí Babiš vlastně každou větou bez obalu říká, že co podnikatel, to podvodník. Protože on samostatně myslící, soběstačné lidi nepotřebuje, nepočítá s tím, že by ho takoví lidé volili. Tohle mi prostě vadí a nemůžu to tak nechat! Jsem absolutně přesvědčený o tom, že právě malí živnostníci a podnikatelé jsou motorem naší ekonomiky a samozřejmě konkurencí velkým firmám v mnoha odvětvích. Mimo jiné v potravinářství, kde to Andreje Babiše extrémně zajímá.

 

 

Upřímně se děsím toho, co ten zákon od 1. prosince přinese. Spousta živnostníků, kteří podnikají řadu let a poctivě vždy všechno přiznávali a odváděli, mi říká, že to prostě chtějí zabalit. Dodneška někteří používají tlačítkové telefony, protože se těch chytrých s velkým displejem prostě bojí. Mají problém se připojit k internetu, kvůli každé chybě počítače musejí volat technikovi, nebo prostě nechtějí, aby velký bratr Andrej Babiš viděl každou položku, kterou prodají. Ani nemluvím o zmatcích v tom, zda a jak se EET dotkne i dýšek – pokud dáte číšníkovi nebo servírce dýško, musí ho zaznamenat na účtenku a odeslat o něm informaci ministrovi financí. Nepřipravenost celé akce je do očí bijící.

 

 

Ale kdeže… Je to především další byrokratická povinnost pro všechny bez rozdílu. Ti, kteří obcházeli zákon dodnes, si najdou způsob, jak ho obcházet i po zavedení EET. Nejvíc na to bohužel doplatí právě ti poctiví, kteří už dnes přiznávají každou korunu, protože se jim pořízení elektronických pokladen, jejich provoz a připojení k internetu se jim prostě promítne v peněžence, některým bohužel natolik, že se jim to ani nevyplatí.

 

A argument, že kdo nevydělá pár tisíc měsíčně, by neměl podnikat, je od Andreje Babiše opravdu skandální. Výnosy budou mizivé – zavádíme něco, co nikde nepřineslo očekávané efekty. Vždyť ani to kontrolní hlášení žádné slibované výsledky nepřineslo. Daňová správa má už tři čtvrtě roku nesmírně detailní informace, ale výběr DPH roste pomaleji než celá ekonomika, takže se tato daň vybírá hůř než dřív. Kdyby Babiš takhle řídil Agrofert, dávno by zkrachoval.

 

 

Vždyť stát takové nástroje dávno má. Pokud se úředníkovi zdá daňové přiznání nějakého podnikatele podezřelé a menší než u srovnatelného konkurenta, může už dnes neprodleně provést kontrolu a případného podvodníka odhalit. Stačí nechytat se špatně vyplněné knihy jízd. Není k tomu potřeba další legislativy, která podnikatelům zvyšuje administrativní zátěž, u nás už tak jednu z nejvyšších v Evropě.

 

Vláda by se měla snažit aktivním a pracovitým lidem usnadňovat život a ne jim házet klacky pod nohy jako to dělá teď. Přístup socialisticko- babišovské vlády k podnikání je stejný, jako kdyby preventivně všem občanům odebírali otisky, protože každý může jednou vykrást banku. Jen o podnikatelích sbírají jiná důležitá data, protože každý podnikatel může podvádět.

 

 

Tak malá země, jako je Česká republika si nemůže dovolit naprostou nezávislost. Proto je naše členství v Evropské unii a NATO nutností. V současné době nevidím jinou alternativu, protože v současné mezinárodní situaci máme na výběr ze dvou možností. Tou první je Evropa, tou druhou Rusko s Vladimirem Putinem v čele. To není strašení, ale realita. Samozřejmě, Evropská unie není zdaleka ideální, ale ta druhá možnost mě dost děsí. Z historie víme, že Rusko sleduje vždycky hlavně svoje zájmy a dopady na ostatní státy ho nezajímají, stačí se podívat na Krym.

 

 

Ano, bezpochyby. Ale stejně tak není pochyb o tom, že má spoustu chyb. Před několika lety nastavený směr stále hlubší integrace se prostě neosvědčil. Místo toho, aby byl Brusel symbolem výhodné a fungující spolupráce zemí, je spíš svou vlastní karikaturou, kterou symbolizují úředníci odtržení od reality, byrokracie a neschopnost řešit jakoukoliv větší výzvu. Migrační krize je toho jasným důkazem.

 

 

Myslím, že snad každý v Evropě se už mohl přesvědčit o tom, že kvóty a hotspoty nefungují. Rada EU přesto tvrdošíjně trvá na tom, že to je jediný možný systém a dokonce se pokouší členské státy vydírat – pokud nepřijmete migranty, musíte se z toho vyplatit. To je podle mého názoru naprosto absurdní a jen to nahrává těm, kteří chtějí Evropskou unii opustit. Racionální východisko je teď jediné, pokusit se ji zreformovat. Evropské elity by si teď po Brexitu měly uvědomit, že ne všechny členské země touží po hlubší integraci a že hlasy volající po menší byrokracii a rozvolnění vztahů v EU budou logicky sílit. Pokud se toto téma dostane do hlavního proudu diskuse v EU, bude to první krok k úspěšné reformě. Že se tomu současní představitelé evropských struktur brání, je bohužel smutné. Jen potvrzují staré pořekadlo o kaprech, kteří si nechtějí vypustit rybník.

 

 

Měli bychom oprášit model společenství suverénních spolupracujících států, které mají jednotný trh, do jisté míry umožňují volný pohyb obyvatel napříč unií, ale zároveň nevytvářejí přehnaný tlak na jednotnou legislativu v oblastech, kde to není nezbytně nutné. V současné době to možná zní jako sci-fi, ale je to vize, která stála u zrodu Evropského společenství. A já si přeji, aby se k tomu unie zase vrátila, i za pomoci europoslanců ODS. EU se má stát sebevědomým a konkurenceschopným hráčem na mezinárodním poli. Dnes tu pozici nemá a se současným vedením komise i parlamentu ji zjevně nezíská.