Novinky Mediální výstupy

 

Bylo úžasné a inspirativní vidět lidi z tohoto prostředí při práci. Diskutovali jsme o podnikatelském prostředí, budoucnosti inovativního průmyslu a možnostech a překážkách, kterým ČR v této oblasti čelí.

 

Česká ekonomika se nyní nachází na rozcestí, kdy se rozhoduje, zda zůstaneme pohou „montovnou“, protože naší aktuální komparativní výhodou je relativně levná pracovní síla, nebo zda se staneme ekonomikou „taženou znalostmi“ s velkou přidanou hodnotou a zisky, které poplynou našim firmám a ne pouze zahraničním.

 

Podle toho co jsem do dneška v různých inovačních centrech viděla je jasné, že musíme a hlavně umíme směřovat k druhé variantě. Čeká nás tedy ještě dlouhá cesta, ale věřím, že ČR má v tomto ohledu velký potenciál. Byla by velká škoda kdybychom ho promarnili jen kvůli přebujelé byrokracii a neflexibilnímu vzdělávacímu systému. Vláda nedávno schválila program na podporu inovací a start-upů a související vznik Národního inovačního fondu. Souhlasím s tím, že státní fond dokáže při VHODNĚ stanovených podmínkách podpořit inovace a aplikaci výzkumu do komerční fáze. Stát se ale musí zaměřit, stejně jako je tomu např. v Izraeli, na nejrizikovější projekty, do nichž soukromý sektor již není ochoten vstupovat. Pouze tam to má smysl podpořit. Je tedy ovšem třeba předem počítat s tím, že pouze 1 z 10 projektů, do kterých se stát rozhodne vložit peníze, to dotáhne do komerční fáze. Ovšem ten 1 z 10 spustí tzv. multiplikační efekt, jehož přínos několikanásobně převýší investici do 9 nezdařených projektů.

 

Za druhé, do velké části projektů může spolu se státními penězi vstupovat i soukromý kapitál. Je však třeba zůstat ve střehu, protože schválení programu je pouze začátek cesty. Zcela zásadní bude nastavení vhodných podmínek a jejich implementace! Na to musíme v českém prostředí dávat obzvláště pozor.

 

Jednou ze zásadních podmínek je, aby posuzování projektů bylo velmi rychlé bez zbytečné byrokracie (inovace nemusí být inovací za několik měsíců), ale zároveň maximálně odborné. A to může být u nás při stávající míře byrokracie kámen úrazu. Neméně důležitý je tedy i tým expertů, kteří budou projekty posuzovat. V žádném případě to totiž nemohou být pouze úředníci. Tým se musí skládat z lidí ze soukromé i akademické sféry. V ČR se ale také dostáváme do paradoxní situace, že kapitálu pro start-upy začíná být dost, ale není dost zejména mladých lidí, kteří by chtěli začít riskovat, podnikat a uskutečňovat bláznivé nápady světového formátu, které vždy stojí na počátku úspěšného start-upu. To už ale zase souvisí s celospolečenskou atmosférou „podnikatel=zloděj“ a s nastavením vzdělávacího systému, který by reagoval na proměnu a výzvy společnosti.

 

Čeká nás tedy ještě dlouhá cesta, ale věřím, že ČR má v tomto ohledu velký potenciál. Byla by velká škoda, kdybychom ho promarnili jen kvůli přebujelé byrokracii a neflexibilnímu vzdělávacímu systému.