Novinky Mediální výstupy

Libuše Hrdinová působí jako ředitelka na oceňované základní škole v ulici Jakuba Arbesa v Mostě. Za ODS zasedá ve školské komisi mosteckého magistrátu. Po třiceti letech v oboru chce zcela logicky pracovat na jeho zlepšení z pozice senátorky.

Co nejvíce trápí české školství?

Obecně nejpalčivějším problémem jsou finanční podmínky. Ať už se to týká výplat pedagogů, ale i nepedagogických zaměstnanců. Náročné je vyjít i s penězi na provoz škol. Od roku 2018 se má financování změnit. Zatím víme jen to, že by neměly být financované pouze podle počtu žáků, ale na základě počtu odučených hodin, který vyžaduje daný vzdělávací program, což má pomoci hlavně malým školám. Největším podnětem však bylo, že střední školy nabírají velké množství studentů, ti však nemají potřebu se studiu naplno věnovat, protože vědí, že je škola potřebuje a jen tak je nevyhodí. Jestli se nový způsob financování osvědčí, to se teprve ukáže, zatím k tomu příliš informací nemáme.

Učitelé ale nyní přidáno dostali, že?

Ano, něco málo ano. Když nastoupí nový učitel na školu hned po studiu, bere přibližně 22 tisíc korun. Někomu se to může zdát hodně s ohledem, že si lidé říkají, že máme krátkou pracovní dobu a dva měsíce prázdnin. Jenže to tak není. Aby byl pedagog dobrý, musí věnovat škole, žákům a přípravě mnohem víc času, než kolik mu zabírá rozvrh. Učitel se navíc snaží věnovat nejen vzdělávání, ale působit na děti i výchovně. A to je velmi náročné.

Abych však jen nekritizovala, musím pochválit, jak se zlepšilo vybavení škol z hlediska materiálních pomůcek. A to jak na základních, tak středních školách. Nemám příliš povědomí o vysokých školách, myslím si, že zvláště z hlediska výzkumu je právě u nejvyššího vzdělávání co zlepšovat.

V severních Čechách je řada sociálně vyloučených lokalit, kde je běžné, že děti ze sociálně slabších rodin míří po povinné školní docházce automaticky na úřad práce a žádají o sociální dávky. Vnímáte to?

To je velký problém, jehož kořeny se dlouhodobě nedaří vyřešit. Děti od první do páté třídy spolupracují s učitelem i spolužáky bez ohledu na to, z jakého prostředí pocházejí. Ve škole se jim líbí, snaží se, učitel je pro ně vzor. Čím jsou starší, tím více vnímají ale chod rodiny, která je pro ně větším vzorem než učitel a okolí. Oni najednou vidí, jak to u nich doma funguje. Rodiče nemusí vstávat do práce, celý den jsou doma, nebo venku, baví se. Nic nemusí a stejně se mají relativně dobře – mají co jíst, kde bydlet, mají telefony, televize. Děti najednou přestávají mít zájem o vzdělání, už se jim nechce vstávat do školy, nechtějí plnit povinnosti. Proč by taky, že? Jsou vychováváni k vědomí, že se o ně stát musí postarat a také to tak je.

Co se tedy musí změnit?

Musí se změnit sociální systém, ten nyní toto myšlení podporuje. Děti musí být vedeny k dalšímu vzdělávání i po základní škole, aby měly snadnější vstup do pracovního života. Pokud dítě nechodí do školy, ať už nedodržuje povinnou školní docházku, nebo odmítá jít po základní škole dál na jakoukoliv školu a nehodlá ani pracovat, rodiče by neměli na ně dostávat dávky.

Sociální systém se musí změnit celý, ne jen z ohledu příspěvků na děti. Abychom totiž mohli děti vychovávat k samostatnosti a vést je k tomu, že není cílem skončit na dávkách, musí je k tomu vést i rodina. Škola a rodina je totiž úzce propojená. Pokud jedna strana nefunguje, nefunguje to vůbec. I rodina musí dítě vést k tomu, že je povinností postarat se sama o sebe.

Změny ale nesmí negativně dopadnout na ty, kteří opravdu pomoc od státu potřebují, neobejdou se bez ní. Bude to těžké, bude se o tom muset hodně jednat, ale to neznamená, že to kvůli obtížnosti řešení necháme vše tak, jak to je. Myslím, že změna sociálního systému je nutná a vědí to všichni napříč celým politickým spektrem.

Severní Čechy trápí vysoká nezaměstnanost, přesto firmy hlásí, že marně hledají zaměstnance na technické pozice, reagují na to školy?

U nás ano a myslím, že velmi aktivně a už to nese výsledky. Spolupracuji na místním a krajském akčním plánu, který podporuje a zviditelňuje přírodovědné a technické obory. Město Most ve spolupráci s Okresní hospodářskou komorou nově připravilo projekt Mosty k matematice. Je toho mnohem víc, školy chodí na exkurze do firem, děti přímo vidí, kde se co a z čeho vyrábí, ptají se, co je potřeba pro určité pozice studovat, nebo čím se vyučit. A co je pokrok, začínají se zajímat i rodiče, i když stále přetrvává názor, že se dítě bude mít nejlépe někde v kanceláři, v teple, s pořádnou výplatou. Nevnímají trh práce, který o tyto pozice má minimální zájem.

Přínosné je i to, že firmy podporují školy dodávkami materiálů jako je dřevo, sklo a kovy do dílen, aby děti měly s čím pracovat. Školy dostávají i finanční pomoc, například teď darovala Vršanská uhelná všem peníze na nákup stavebnic Merkur. Ty školy využijí od první třídy po devátou, pro školní kluby i družiny. Dřív se dílny rušily, teď už je všichni zase obnovují.