Novinky Mediální výstupy

 

Vážená paní předsedající. Pane premiére, já jsem velmi pozorně opět poslouchal vaši řeč. Dozvěděl jsem se spoustu dat a analýz, ne snad taková data a takové analýzy, které bych neznal. Ale bohužel jsem se nedozvěděl to podstatné, a to je politická pozice české vlády, politická pozice České republiky, co budeme dál v Evropě prosazovat, jak se k těm problémům, které tady máme, budeme stavět.

Před námi je bratislavský summit a já myslím, že nikomu nemusím říkat, že to je začátek nové etapy Evropské unie, že nejpozději za dva roky Evropská unie nebude taková, jak ji teď známe, a že je nesmírně důležité, abychom měli nějakou představu o tom, čeho chce Česká republika dosáhnout a v jaké Evropské unii chce být.

 

Vy jste tady, pane premiére, řekl, že je potřeba, aby Evropská unie vystupovala jednotně. Já si myslím, že to je trochu iluze, trochu zbožné přání. Zvlášť když si třeba poslechu dnešní výroky lucemburského ministra zahraničí na adresu Maďarska - a ty se týkají migrace, tak představa o tom, že Evropská unie bude postupovat jednotně, mně připadá do značné míry iluzorní. Ale dobře, připusťme, že to chceme a že něco takového je možné. Ale pak já říkám, ještě důležitější pro nás je, aby Česká republika vystupovala jednotně. My můžeme být silní v Evropské unii jenom tolik, nakolik jsme doma sjednoceni. A my vůbec nejsme jednotní v tom, jaké jsou české národní zájmy, jaká je česká pozice ke klíčovým otázkám. My je ani neznáme, protože jsme se o nich nebavili. Vyhýbala se tady vláda debatám v Poslanecké sněmovně otázkám zahraniční politiky, evropské migrace, migraci. Vždycky musela opozice takové jednání vyvolávat. A hlavně neproběhlo žádné politické jednání představitelů klíčových politických sil v této zemi, na kterém bychom si řekli, na čem jsme se schopni sjednotit, co chceme prosazovat, jak chceme vystupovat v Evropě.

 

A myslím, že smutným příkladem je postup ve věci dohody s Tureckem. Byl to výbor pro evropské záležitosti, který je pověřen tím, aby projednával mandát předsedy vlády, který odmítl dohodu s Tureckem před summitem. Byla to tato Poslanecká sněmovna, která svým usnesením odmítla dohodu s Tureckem. To znamená, že v naší zemi přinejmenším u rozhodující většiny v Parlamentu neexistuje podpora pro tuto formu dohody a přesto ji Česká republika uzavřela a přesto ji tady chválíte.

 

Já moc nerozumím té chvále. Ano, do jisté míry došlo k tomu, že se omezil počet uprchlíků - nebo do značné míry, kteří přicházeli z Turecka do Řecka. Ale otevřely se nové cesty a ten problém se nevyřešil.

A navíc tu máme velké komplikace, pokud se týká Turecka, protože Turecko, a někteří z nás, kteří byli proti té dohodě, varovali už dávno před pučem, že Turecko představuje v mnoha směrech problém. Problém z hlediska našeho chápání demokracie, ale také problém z hlediska bezpečnosti. A teď tu máme Turecko po puči, které rozhodně nepředstavuje stát, se kterým by Evropská unie mohla spolupracovat tak, že mu otevře přístupová jednání a nebo že bude uvažovat o liberalizaci vízové politiky.

 

Pokud jsem správně informován, ale nevím to od vás a rád bych se to dozvěděl i od vás, tak na neformální summit do Bratislavy jedete s takovou představou, že jednotícím prvkem veškerých kroků v Evropské unii by měla být bezpečnost. Ale pokud je to tak, a s tím já do značné míry mohu souhlasit, tak pak přece jakékoli oživování úvah o liberalizaci vízové politiky nejenom s Tureckem, ale třeba i s Gruzií nebo Kosovem, je opravdu v protikladu s tímto cílem, a v této chvíli by k tomu Evropská unie neměla přistupovat. Já bych očekával od české strany nebo od české vlády, že takovou pozici bude na summitu tlumočit. A to, že se ta liberalizace víz s Tureckem neustále oživuje nejrůznějšími kličkami, jako je třeba záchranná brzda, suspenzivní režim atd. atd., to je přece pravda.

 

A to jde i proti druhému záměru české vlády, a to je depolitizovat činnost Evropské komise. Ale jestliže se otevírají tato opatření, jako je suspenzivní režim, tak samozřejmě tento cíl nemůže být naplněn. A Turecko, a to jste, myslím, řekl i vy sám, neplní podmínky k vízové liberalizaci. Nastal tady jakýsi oddechový čas do konce roku. Nemusíme se bát, že by nám sem Turecko poslalo uprchlíky v této fázi, protože mezitím na ně dostalo velké finanční prostředky, na stavbu infrastruktur, škol, nemocnic, silnic atd., a to, co se pravděpodobně stane, je, že ten oddechový čas využijí Turci k tomu, aby nadále vydírali Evropskou unii a řekli si o další balík peněz, požadovali urychlení liberalizace vízové povinnosti a požadovali otevření přístupových kapitol. A to je podle mě politika, kterou je nemožné realizovat a ke které by se česká vláda neměla v žádném případě připojit.

 

Jsem přesvědčen, že kdybychom se bavili o tom, opravdu bavili o tom, jaká bude pozice České republiky, takže zrovna na tom bychom se mohli sjednotit a váš mandát v této věci by mohl být mnohem silnější a mnohem jasnější.

 

Ale nechme Turecko Tureckem a vraťme se na chvíli k migraci. Už jsem tady řekl, že ty cesty, kterými jdou uprchlíci do Evropy, jsou jiné, samozřejmě jiné než ty, které byly, když jsme neměli tu dohodu s Tureckem, to připouštím, ale příliv uprchlíků do Evropy se významným způsobem neoslabil. Dokonce i tlak na Řecko, který se snížil, se znovu oživuje prostřednictvím egyptské cesty a dalších cest, které se tady nově objevují.

 

V této souvislosti a s ohledem na tento tlak se vlastně ukazuje jako nejúčinnější nikoli forma řešení, jako byla dohoda s Tureckem, ale třeba kaskádovitá ochrana hranic Makedonie, Bulharsko, Maďarsko atd. Tyto instrumenty. Ale stejně to neřeší ten problém, protože ti uprchlíci na evropské území přicházejí, Evropa zatím nebyla schopna udělat to, o čem jsme se bavili, což jsou třeba hotspoty na území Severní Afriky a jinde, abychom ten problém neřešili až tady, a když to takhle všechno je a když to takto všechno víme, tak nám musí být jasné, že ty kvóty, které teď nefungují, jsou pořád ještě nebezpečím, které je na stole a které se týká i České republiky. A já vám, když jste tady říkal ta čísla, jak podle kvót do České republiky skoro nikdo nepřichází, tak samozřejmě máte pravdu a mohu vám dát další číslo, že z těch 160 tisíc lidí, které se měli v Evropě přemístit podle kvót, se jich přemístily asi čtyři tisíce, takže je jasné, že ty kvóty teď nefungují. Ale to neznamená, že ta hrozba kvót při dalším tlaku nebude sílit. A z tohoto hlediska já také považuji za chybu a také to považuji za důsledek toho, že jsme nehledali sjednocenou českou pozici, že jsme nepodali žalobu proti kvótám, tak jak to udělaly některé jiné země, protože bychom měli do budoucna silnější argumenty. A já jsem přesvědčen, že kdybyste hledal tu podporu napříč politickým spektrem, takže byste ji pro jasný postoj i v této věci nakonec získal.

Ale je tu jiná otázka, která mi připadá v této souvislosti podstatná a na kterou se vás musím zeptat. A to je, jak budeme postupovat ve věci těch návrhů, které leží na stole a týkají se nové azylové a migrační politiky. Chápu a doufám, že některé věci tam pro českou vládu jsou nepřijatelné, ať už oživování kvót nebo ten mechanismus, že budeme platit za někoho, koho nepřijmeme, ale že jsou tam nepřijatelné i další věci, jako je sjednocování sociálních podmínek pro uprchlíky a další a další věci. A pokud se shodneme na tom, že tyto věci jsou nepřijatelné, tak bychom měli mít nějaký plán, jak se budeme snažit tomu zabránit, jak se budeme snažit zabránit tomu, abychom nebyli v této věci znovu přehlasováni, abychom si třeba vyjednali výjimku. Znovu říkám, nabízím a vyzývám, pane premiére, svolejte jednání, ale ne úředníků, ne úředníků, vrcholných reprezentantů hlavních politických sil v této zemi a pojďme najít společnou pozici. Budete mnohem silnější a my vám dáme všichni mandát překračující volební období této vlády na jasný postup v evropských záležitostech, protože ty problémy, které tu jsou, překračují mandát vaší vlády. A je potřeba, aby Česká republika tady měla jednotnou, jasnou pozici a mohli jsme postupovat a mluvit v Evropě silným hlasem. V azylové a migrační politice, tak jak je ten návrh dnes na stole, vidím velké nebezpečí pro budoucnost České republiky, ale i Evropské unie, a jsem přesvědčen, že musíme udělat všechno pro to, abychom v této věci buďto nebyli přehlasováni nebo si vyjednali výjimku nebo měli nějakou jinou strategii, ale pojďme se na té strategii domluvit a pojďme v této věci jednat.

 

Pokud jde o flexibilní solidaritu, tam sem připraven k nějaké debatě, ale musím za sebe říct, že jsem v této věci velmi skeptický a nejsem si jist, jestli na tomto principu můžeme v Evropě problém migrace nebo nějaký další problém řešit. Ale já mám opravdu obavy o to, jak se bude na bratislavském summitu a na všech dalších jednáních, která už nebudou neformální a budou opravdu o něčem rozhodovat, chovat Česká republika, česká vláda, s čím tam pan premiér pojede, o čem tam bude mluvit a hlavně, čí to budou názory.

 

Dámy a pánové, teď bez ohledu na to, ze které části politického spektra jste. Přece si musíme všichni uvědomit, že v příštích měsících a letech.

 

Děkuji. Už to udělám velmi krátce, i když samozřejmě bych mohl celý projev zopakovat, aby bylo jasné, o čem jsem mluvil, ale věřím, že si to pamatujete a že si to pamatuje i pan premiér. V závěru své řeči jsem se chtěl dostat znovu k nutnosti vytvořit si jasnou společnou českou pozici, protože v zahraničí můžeme být silní jenom tolik, nakolik jsme doma sjednoceni. A mám z řady vystoupení představitelů české vlády pocit, že nejenom nejsme sjednoceni napříč politickým spektrem, aspoň v tom minimu českých národních zájmů a v tom, co chceme prosazovat, ale že ani vláda nebo vrcholní ústavní činitelé nejsou si vědomi nějaké společné pozice. A pak, nezlobte se na mě, v zahraničí často vypadáme opravdu směšně.

 

Jsou věci, na které bych se vás také, pane premiére, rád zeptal. Například když mluvíte o migraci a kvótách a budoucnosti azylové a migrační politiky, máte tu na návštěvě kancléřku Merkelovou, nejezdí sem často, jednou za čtyři roky, jistě to byla příležitost jí třeba říct, co Česká republika chce, že chce výjimku, jak bude postupovat, co nechceme. Ale od vás třeba zazněla věta, že v oblasti migrační politiky máme s Německem společné zájmy. A to je třeba věta, které já příliš nerozumím, protože si myslím, že my společné zájmy nemáme. V řadě jiných ano, ale v této věci ne. Naším zájmem přece je, a já jsem tak pochopil i to vaše úvodní vystoupení, aby se nás problémy bezpečnosti a jiné spojené s migrací týkaly co nejméně. Zatímco německým zájmem zcela prokazatelně je, aby důsledky své chybné přistěhovalecké politiky rozdistribuovalo do celé Evropy, tedy abychom se i my podíleli na tom, co se Německu nepovedlo. Já tady nevidím žádný společný zájem. Já vidím zájmy diametrálně - diametrálně - odlišné.

 

Když mluvím o společné české pozici a o nutnosti jejího vytvoření, nebo abychom se aspoň o tom bavili, tak se mi objeví třeba zase jiný váš nápad, a to je, že bychom měli mít společnou evropskou armádu. A já se ptám, co to je za politický postoj. Je to postoj Bohuslava Sobotky? Je to postoj České strany sociálně demokratické? Je to postoj české vlády? Je to něco, co opravdu chceme, co považujeme za realistické? Je to vydiskutováno, když to prosazujeme v rámci Evropy? Víme, co by to znamenalo? Jaké by to mělo finanční dopady? Víme, jaká je obranyschopnost Evropy bez NATO? Jsme si vědomi toho, jaké problémy třeba měly evropské státy při bombardování Libye, materiální a další? Víme, jaké by to mělo dopady? Je to vůbec realistické? Bavili jsme se o tom, jak v praxi vypadá EU Battle Groups a všechny tyhle pokusy? Co to je za nápad?

 

A myslím si, že když s takovými nápady přicházíme, můžeme s takovými nápady přicházet do Evropy, ale jedině tehdy, pokud jsme si jisti, že to je pozice České republiky, že to má podporu napříč politickým spektrem a že i váš nástupce za rok bude něco takového prosazovat. Pokud ne, tak je to směšné.

Dnes v médiích čtu o tom, jak prezident Zeman při podle mě nevhodném přijetí prezidentského kandidáta v Rakousku Hofera mluví o nějaké své představě střední Evropy v Evropě. Vy na to namítnete, že takto to nemůže být, že máme jinou koncepci Visegrádu. Ale, pane premiére, i tohle dohromady vytváří navenek slabost České republiky. Co si o nás mají myslet naši zahraniční partneři, kolegové? Co to je za signál? Co tedy chce Česká republika? Jakou bude mít další pozici při projednávání budoucnosti Evropské unie? A to jsou jenom příklady.

 

Já to svoje vystoupení chci zakončit tím, čím jsem ho začal, a to je apel, výzva, prosba: svolejte jednání vrcholných reprezentantů českých politických stran a pojďme se bavit o tom, na čem jsme se schopni sjednotit a co jsme v Evropě schopni společně prosazovat.

 

Jinak budeme prohrávat jeden boj za druhým a ničeho nedosáhneme. Navenek můžeme být jenom tak silní, jak jsme doma jednotní. My jsme se o to sjednocení názorů ani nepokusili. To je promarněná šance.

 

Pane premiére, pojďme to změnit.