Stát se chová k obcím a občanům jako k nepřátelům
8. září 2016
Štítky:
vláda Bohuslava Sobotky
Poslanecká sněmovna
regionální rozvoj
veřejná správa
daně a veřejné finance
vzdělání věda a výzkum
Senát PČR
práce a sociální věci
komentář
rozpočtové určení daní
(ECHO24.cz) Ve slavném filmu režiséra Tonyho Scotta Nepřítel státu (z roku 1998) je oním „nepřítelem“ jistý Thomas Brian Reynolds, kterého skvěle zahrál americký herec Jon Voight. Kdo je ale nepřítelem našeho státu – České republiky?
Podle zákonů, které jsou schvalovány v obou komorách našeho parlamentu, by se dalo domýšlet, že nepřítelem státu jsou obce. Krásně a výstižně se jim také říká samospráva.
Během posledních 15 let totiž převládá trend, podle kterého jsou stále další a další kompetence státu, což bývá práce navíc bez zabezpečení adekvátních finančních prostředků a lidí, přenášeny na obce.
Výkon státní správy, tedy to, co dělají obce za stát, dnes již významně převyšuje výkon samosprávných činností. Bohužel obce se dostaly do situace, že toho stále méně mohou reálně vykonávat pro své vlastní občany. Statistiky uvádí, že zatímco v 90. letech byl poměr práce, kterou obec vykonávala v rámci samosprávy, a práce obcí ve výkonu státní správy 70 ku 30, dnes je tento poměr přesně opačný. A to je absurdní!
Samozřejmě, že uváděný poměr není vždy stejný, záleží i na velikosti obce. To ale není největším problémem. Tím je skutečnost, že výkon státní správy, který je na obce přenesen, není státem financován. Obce tak dávají peníze ze svých mnohdy skromných rozpočtů především na financování státní agendy, a to namísto toho, aby tyto prostředky použily pro vlastní rozvoj, pro svoje občany. Příkladů je dost a stále se množí.
Mezi zákony, které obce vážně poškodily v minulosti, patří především zákony týkající se rozpočtového určení daní. V roce 2012 byl obcím výnos z daní snížen a do dnešního dne nedošlo k nápravě. Přitom krajům peníze vráceny byly. Že by souvislosti s blížícími se říjnovými krajskými volbami? Současně je v průběhu let systematicky snižována motivační složka z výběru daní, obce tedy logicky nemají finanční motivaci pro podporu rozvoje podnikání. Proč? Výnos jde do stání pokladny. To se musí jistě líbit i ministrovi Andrejovi Babišovi, který tak rád hovoří o tom, jak obcím „pomáhá“. Jenže nepomáhá.
Dalším zákonem, který obce výrazně poškodil, je nový zákon o hazardu. I on výrazně snižuje příjem obcí tím, že snižuje jejich podíl na výnosu z hazardu. Je to jako podle kopíráku – výnos jde převážně do státní pokladny.
Další povinnosti pak přináší v oblasti mateřských škol například Školský zákon. Když se podíváme do budoucnosti, ani tam není výhled pro obce zrovna růžový. Zákony, které přicházejí do Poslanecké sněmovny, zatěžují obce dalšími povinnostmi. Například nový zákon o sociálním bydlení. Stát podle něj ukládá obcím povinnost stavět a provozovat sociální byty, ale za obecní peníze. Podobným směrem mířil i zákon o vodách, který by razantně zdražil vodu všem občanům.
Jsem starostou městského obvodu (obce) již více než 18 let. Dalo by se proto předpokládat, že jsem stižen „profesní slepotou“, ale není tomu tak. Stát se, alespoň dle přijímaných zákonů soudě, chová stejně macešsky i k soukromníkům a podnikatelům. Přitom právě tyto skupiny agilních lidí patří mezi ty, kdo v našem státě vytváří hodnoty. Za to jsou „trestáni“ daněmi a nekonečnými změnami různých předpisů, vyhlášek a regulací. Obce jsou pak tím subjektem, který se dle daných možností, to znamená dle množství finančních prostředků určených státem, snaží přetvářet část těchto daní ve služby pro občany.
A tak se tady ptám, kdo že je nakonec tím skutečným nepřítelem našeho státu? Že by snad jeho vlastní občané?
Ing. Lumír Aschenbrenner
senátor