Novinky Mediální výstupy

 

Důvodů je hodně, mezi ty nejzásadnější však patří stále se zvyšující byrokracie, která kromě toho, že podnikatelům odčerpává čas na podnikání, také zvyšuje náklady jak na produkci zemědělských surovin, tak na výrobu potravin. I když má značnou část rostoucí administrativy na svědomí EU, stále platí, že k evropským regulacím neustále přidávají naši úředníci, nejen ministerstvo zemědělství, další povinnosti pro naše zemědělce a potravináře nad rámec EU. 

 

 

Dalším významným důvodem je špatně nastavený systém dotací, který podnikatele dostatečně nemotivuje k vytváření přidané hodnoty k zemědělské surovině. Proto jsou podnikatelé v prvovýrobě vydáni na milost a nemilost svých odběratelů i dodavatelů. Systém podpor navíc preferuje průmyslovou produkci surovin i potravin, která má na straně jedné negativní vliv na životní prostředí a na straně druhé snižuje nabídku kvalitních tuzemských specifických regionálních potravin pro naše spotřebitele. Také tím se uvolňuje prostor pro dovoz potravinářských výrobků ze zahraničí i v komoditách, které jsme schopni vyrobit na území ČR sami. 

 

Musí však jít o cenově a kvalitativně konkurenceschopné výrobky, kterým bude spotřebitel v naší zemi věřit, a bude tak mít důvod takové výrobky nakupovat. 

 

Kombinace ceny a kvality je kromě toho nutná i při expanzi na zahraniční trhy, takže možné ukončení embarga automaticky vůbec neznamená, že se na ruském trhu naši zemědělci a potravináři prosadí – zájem vyvážet na ruský trh mají všechny země EU. Zlepšení dnes ne zrovna dobré situace v našem zemědělství a potravinářství je tak především v našich rukou a neměli bychom se na embargo stále jen vymlouvat. 

 

Snahy o zrušení embarga lze navíc vnímat jako podporu agresivní politiky Ruska, popírání principu dodržování minských dohod a souhlas s anexí Krymu. Kdybychom proti tomu nic nedělali, otevírali bychom jako EU prostor pro další podobné akce Ruska směrem na západ, tedy i k nám. Rusko se nikdy netajilo názorem, že naše země je pro něj strategické území. To si to z roku 1968 skutečně tak málo pamatujeme?