Našim rusofilům
Rusko je krásná země a Rusové mají široké srdce a vřelou duši. Co si však myslet o lidu, který za třetí nejpopulárnější postavu své historie vybere Stalina?
Rusům máme být za co vděční. Osvobodili nás v té nejkrvavější válce a obětovali na našem území desetitisíce životů. V roce 1945 nám přinesli vítězství, nepřinesli nám však svobodu. Nebyli toho schopni. Demokracie u nich nikdy nefungovala. Demokracii nevěřili a nechápali ji. Neslavnější období svých dějin mají spojené s carstvím, Stalinovou nebo Brežněvovou diktaturou.
Úspěchy demokracie s sebou přitahují světový kapitál, průmysl, vědu, růst životní úrovně. Žel, toto vše se Rusku v posledních letech vyhýbá. V Rusku totiž není možno budovat demokracii, když poslední schopný lídr opozice byl zastřelen symbolicky přímo pod okny Kremlu.
Potěmkinovy vesnice vytvořil kníže Potěmkin kdysi v Rusku. Dodnes v této pozoruhodné zemi existují. Podlehli jim mnozí obdivovatelé komunismu. I náš Ivan Olbracht a Julius Fučík. Dnes strategie Potěmkinovských vesnic pokračuje např. v podobě státního dopingu ruských vrcholových sportovců.
K obdivovatelům Ruska patří francouzský herec Gerard Depardieu, který v roce 2013 získal ruské občanství. Svojí naivní argumentací připomíná postoje amerického herce Deana Reeda, který v době komunismu emigroval z USA do NDR.
Metlou Ruska je alkohol. Na komplikace alkoholismu umírá 30% ruských mužů. Přes milión Rusů je závislých na tvrdých drogách. 70% z nich je HIV pozitivních. Nemylme se, Rusko tyto problémy neřeší, stejně jako neřeší své ekonomické a politické problémy. Nehněvejme se na Putina, že za této situace neustále upevňuje svoji moc. Nic jiného mu nezbývá.
V Rusku se začíná přepisovat historie. V roce 2016 ruský soud odsoudil ruského občana k vysoké pokutě za to, že na internet napsal pravdivý článek o tom, jak Stalin v roce 1939 napadl Polsko, poté co s Hitlerem podepsal pakt Ribbentrop –Molotov o neútočení a rozdělení vlivu. Našim občanům by nemělo být jedno, že ke změně historické interpretace dochází i v případě napadeného Československa v roce 1968. Zatímco Gorbačov se nám omluvil za okupaci, dnes v Moskvě opět ožívají oficiální stanoviska, která mluví o potlačení údajné československé kontrarevoluce.
Obdivovatelé Ruska zastávají často antiamerické postoje, okořeněné různými spikleneckými teoriemi. Není se čemu divit. Bez vysoké míry iracionality nelze být zastáncem ruského uspořádání společnosti. Pravdu zde nahrazují mýty, neschopnost přehlušuje vodka a poslušnost, provázená patetickým hrdinstvím. Ruské matky by mohly vyprávět.
Pokud milujeme Rusko a chceme jeho obyvatelům pomoci, musíme jim po pravdě říci, že jejich současné uspořádání naše sympatie získat nemůže. A těm, kteří současnou ruskou politiku obdivují, lze jen doporučit, aby se do Ruska přestěhovali a začali tam podnikat. Zbylo tam dost místa po těch Rusech, kteří včas utekli do jiných evropských států a USA.
člen místní rady
člen oblastního smírčího výboru