Novinky Mediální výstupy

 

 

Nebylo to jednoduché rozhodnutí. Sloužil jsem u policie veřejnosti skoro 26 let, dosáhl jsem hodnosti brigádního generála a necelé dva roky jsem byl i policejním prezidentem. Přesto jsem si letos v zimě řekl, že mám v sobě dostatek energie, snad i zkušeností, a že ještě nejsem tak starý, abych nemohl začít s něčím novým zase pěkně od začátku. A rozhodl jsem se pro politiku. Politiku regionální, doma v Královéhradeckém kraji, v místě, kde žiju od narození. Dokážu si představit, že to co teď řeknu, budete možná vnímat jako frázi, ale podle mě je politika služba veřejnosti. A já jsem zvyklý sloužit veřejnosti. Čekáte snad od politiků něco jiného, než že budou především sloužit veřejnosti?

 

Tak proto jsem se na to dal. V příštích měsících chci přesvědčit veřejnost o tom, že mi může důvěřovat a že si hodlám jako u policie odpracovat vše, co v příštím období bude muset náš kraj řešit. A pokud se mi to povede, budu hájit zájmy občanů v Královéhradeckém kraji, ve kterém budu na podzim kandidovat na pozici hejtmana.

 

 

Pro mě pozice hejtmana není funkce, ale možnost. Možnost pomoci dalšímu rozvoji Královéhradeckého kraje a věnovat se všem regionálním problémům kolem nás.

 

Strašně moc bych si přál, aby kraj byl fungující a otevřený úřad, který nejenom před volbami deklaruje, že je tady pro své obyvatele. Ale hlavně musí v dalším období fungovat bez myšlenkového zadlužení a absence rozhodování, kterou jsme mohli zaznamenat díky některým kauzám, jako například při tendrech na dostavbu nemocnice v Náchodě nebo na zajištění dopravní obslužnosti.

 

Mám zkušenosti s řízením velké organizace a proto je mi velmi blízká problematika veřejných financí, především v souvislosti s rozpočtovými záležitostmi. Chtěl bych mimo jiné zajistit správné a smysluplné financování v oblasti investic a dohlédnout na efektivní financování všeho, co vyplývá ze svěřených kompetencí kraje.

 

Zároveň s ohledem na svoji původní profesi se chci věnovat problematice dopravy, kdy to není jenom o zajištění dopravní obslužnosti kraje a dostavbě klíčové D11, případně o modernizaci silnic 1. třídy, ale i o plynulosti a bezpečí na silnicích 2. a 3. třídy, za které nese kraj odpovědnost.  Navíc bezpečnost je téma, které se dotýká nejenom dopravy, ale je naší povinnosti zajistit co největší pocit bezpečí i v každodenním životě občanů v našem kraji.

 

A v neposlední řadě mi vůbec není jedno, co se děje v oblasti krajského zdravotnictví. Do rozhodování o další strategii se musí vrátit především potřebná zdravotnická odbornost a zdravý selský rozum při manažerském řízení. Z mého pohledu vše začíná fungující síti krajských nemocnic v jednotlivých bývalých okresech, které budou mít zajištěné finance, ale hlavně budou mít i naplánovaný další rozvoj v oblasti poskytovaných zdravotních služeb a materiálně technického rozvoje.

 

 

Nemyslím si, že za poslední čtvrtstoletí se v politice objevilo větší množství bývalých policistů, kteří by mohli mluvit o ‚válce v polici‘i. Pokud to ale můžu posoudit podle sebe, tak služba veřejnosti v bezpečnostním prostředí je velmi blízká veřejné angažovanosti v politice. Policista, stejně jako politik, by měl především pomáhat lidem a zároveň chránit hodnoty, které jsou důležité pro naše životy. V podobnosti poslání práce policisty a politika bych viděl větší spojitost.

 

 

Navržená reorganizace je tragicky komunikovaná vedením policie, spor o reorganizaci v policii je politizován především představiteli vlády, navíc se dále emotivně vyostřil různým osočováním uvnitř policie. Takhle to dál opravdu nemůže pokračovat…

 

Přitom se uvažuje o reorganizačních změnách opakovaně, neboť se o tom skoro deset let diskutuje a jsem přesvědčen, že stávající systém činností celorepublikových útvarů musí doznat změn, zejména s ohledem na vývoj bezpečnostní situace a měnícím se problémům v kriminalitě.

 

Řešením je okamžitě na všech úrovních celou diskusi o reorganizaci vrátit do odborné podoby, odmítnout veškeré polemiky a dohady, které nejsou věcné z hlediska dalšího fungování celorepublikových útvarů. Policejní prezident musí začít jednat se zainteresovanými útvary a s nejvyšším státním zástupcem. Společně s ministrem vnitra musí průběžně a důvěryhodně vysvětlit všechny prováděné a plánované změny. Nestačí jenom upřesnit záměr s Národním centrem boje proti organizovanému zločinu, ale musí se dopracovat a představit konečná vize, která byla naznačená v případné existenci Národního kriminálního úřadu. 

 

 

Nevím, kam to až tahle vláda chce nechat zajít. Policie je nezávislá, ale zároveň je součástí exekutivní moci a tudíž je odpovědností vlády České republiky, premiéra a potažmo ministra vnitra zajistit fungování policie.

 

Premiér, který odpovídá za exekutivní moc, musí bouchnout do stolu a všechny zúčastněné usměrnit do patřičných mezí. Zároveň si musí vynutit koncepční a systémové řešení policejní reorganizace a dát jasně najevo, že on bude průběžně vyhodnocovat a vyvozovat případné důsledky včetně odpovědnosti ministra vnitra.

 

Do té doby je vše čistě odpovědností policejního prezidenta, potažmo ministra vnitra, a čas určitě ukáže, co se povedlo a kde nastaly zbytečné chyby vycházející z  podcenění významu takových změn u policie.

 

 

Pokud existují nějaká podezření, tak v případě, že kdokoliv nedůvěřuje jakékoliv bezpečnostní instituci, má možnost předložit důkazy k posouzení na státním zastupitelství a státní zástupci mají za povinnost případně konat. Neumím si představit, že tohle mají například posuzovat poslanci z bezpečnostního výboru nebo nějaká vyšetřovací komise.

 

Každopádně platí, že poslanci výboru pro bezpečnost měli především s ministrem vnitra odborně a komplexně diskutovat o návrhu předložené reorganizace. Zcela určitě bychom se pak dočkali místo veřejných, pro mě těžko uvěřitelných spekulací o podezření z úniku informací, spíše koncepčního přístupu k potřebným změnám v policii.

 

 

Královéhradecký kraj je krásné místo pro život a s oblibou dodávám, že i relativně bezpečným místem pro krásný život.  Kriminalita poslední čtyři roky výrazně klesla. Úspěšnost policie při stíhání pachatelů trestné činnosti za stejné období vzrostla skoro o pětinu a mohlo by se zdát, že nám do budoucna nic zvláštního nehrozí. Ale samozřejmě tomu tak vůbec není, neboť pocit bezpečí občanů se může kdykoliv zásadně změnit.

 

Stačí si připomenout problémy s migrací, které podle mého názoru vůbec neskončily, a lze očekávat, že si migrační vlna bude hledat další směry a možnosti, jak se dostat do zemí vyspělé Evropy. Vůbec se nesmí podceňovat rizika spojená s dílčími projevy terorismu a extremismu, popřípadě problémy související s mimořádnými událostmi typu nenadálého pominutí smyslů tzv. šíleného střelce apod. Nicméně není jenom velkých problémů v bezpečnosti, ale i každodenních nešvarů, které existují i v Královéhradeckém kraji. Například bezpečnostní problémy v dopravě, problémy spojené s drogovou trestnou činností nebo trestná činnost spojená s ohrožením seniorů. Vůbec se nesmí podcenit i potenciální problémy spojené se sociálně vyloučenými oblastmi a jakékoliv projevy násilné kriminality. Jinak řečeno, vyplatí se bezpečnosti věnovat průběžně a vnímat priority daného kraje pro co největší pocit bezpečí každého z nás.

 

Kraj má odpovědnost za fungování integrovaného záchranného systému. Musí mít nastavena partnerská pravidla především s policií a HZS. Nestačí se jenom plácat po ramenou, jak nám to vše funguje, musíme se společně a průběžně připravovat na jakákoliv další bezpečnostní rizika. Navíc kraj si má umět vynucovat efektivní plnění úkolů policie při zajištění veřejného pořádku a dopravy, přestože tzv. nevelí policii. Pro ilustraci jeden jediný příklad – policie je odpovědná za bezpečnost a plynulost silničního provozu a já osobně bych policii nenechal v klidu v souvislosti s kontrolou kamionové dopravy v kraji i za cenu toho, že bych se dožadoval plnění těchto úkolů i na policejním prezidentovi, popřípadě ministru vnitra.

 

 

Dostavba dálnice D11 a další modernizace silnic 1. třídy jsou naprosto klíčové pro další rozvoj regionu. Královéhradecký kraj by zároveň neměl zapomenout i na podporu výstavby a oprav na R35, která by mohla navazující D11 ulehčit a rozmělnit dopravu i v našem regionu.   

 

Moc bych si přál, aby slib ministra byl splněn, ale předpokládám, že termín bude opět posunut. Proto bych se jako hejtman velmi aktivně a zásadně angažoval na všech jednáních, která jsou důležitá pro dostavbu jednotlivých úseků a naplnění vize dostavby D11 až na česko-polskou hranici. Je to důležité nejen pro regionální dopravu, ale i pro napojení na evropský dopravní koridor z Polska do Rakouska.

 

Kraj musí maximálně využít podpory regionálních poslanců napříč politickým spektrem a vytvářet tlak na stát, respektive ŘSD. Zároveň musí pomoci s výkupy pozemku. Kraj má být případně i mediátorem mezi státem a jednotlivými dotčenými obcemi při dalších jednáních o podmínkách výstavby v jednotlivých lokalitách.

 

Není to ale jenom o D11 a silnicích 1. třídy. Královéhradecký kraj totiž musí zajistit především bezproblémovou průjezdnost na silnicích 2. a 3. třídy. Musí se zaměřit na opravy a rozvoj silnic v místech s největší zatížeností dopravy a nejenom tam, kde to s ohledem na místa zájmů jednotlivých politiků je pro něj politicky výhodné. Příkladem může být silnice I/33. Je dlouhodobě přetížená a zvýšilo se využívání silnice 2. třídy z Nového Města nad Metují do Hradce Králové. Všichni si přece musí uvědomit, že přetížené úseky se každý z nás snaží objíždět, ale k tomu je potřeba výhledově opravit souběžné silnice a nečekat, až budou v dezolátním stavu.

 

Kraj musí intenzivně spolupracovat s ŘSD nejen formálně. Není to totiž jenom o deklarovaném partnerství, ale kraj musí donutit  ŘSD, potažmo Ministerstvo dopravy, více vnímat regionální potřeby a problémy v dopravě. Při opravách musí fungovat spolupráce ŘSD a SUS, plány oprav na sebe musí navazovat, musí být stanovené objízdné trasy, zajištěná informovanost řidičů, je toho prostě strašně moc, co je potřeba udělat, abychom se jako řidiči nemuseli rozčilovat za volantem. Mně osobně stačí si vzpomenout na minulé léto, kdy jsem pravidelně dojížděl do Vrchlabí a velmi obtížně objížděl všechny opravované úseky, které zjevně vytvářely dojem, že si nikdo při plánování oprav nedal záležet na časování oprav jednotlivých úseků.  

 

 

Mimo už zmíněné problémy v oblasti dopravy, zdravotnictví a se správným spravováním financí kraje se bude potřeba velmi intenzivně věnovat školství, které má kraj na starosti, především se zaměřením na středoškolské vzdělávání a učňovské školství v kraji.  A strašně rád bych, abychom nezapomínali i na seniory. Myslím si, že našim babičkám a dědům hodně dlužíme a přitom vše není spojené jen se zdravotní, popřípadě sociální péčí, ale i s pomocí těmto lidem ve složitých situacích, kdy mají řešit každodenní problémy například s úřady. Řešení mám připravené a s pomocí těmto lidem se musí už opravdu začít, neboť jsou nejvíce zranitelní v dnešní džungli různých právních vztahů a povinností.

 

 

Kraj je potřeba řídit. Nechci nikomu ubližovat neobjektivním hodnocením, ale ve vedení kraje nevidím až na výjimky osobnosti, které mají důvěru veřejnosti, ale hlavně schopnosti si různorodé problémy naplno odpracovat. Problém možná spočívá i v tom, že obě dvě strany nebyly připravené na vzájemnou spolupráci, neměly dostatek odborníků na dvoukoaliční vládnutí a vše podřídily jenom jednoduššímu řešení povolebních výsledků a příliš rezignovaly na střednědobé plány, s kterými šly do minulých voleb.

 

Aby se kraj rozvíjel, tak všichni zvolení představitelé musí udělat více než jenom každodenně plnit úkoly, které zajišťují fungování kraje. Jinak řečeno, musíte mít vizi, jak chcete, aby kraj do budoucna fungoval a ne si jenom opakovaně říkat díky za každé nové ráno. Ale určitě bych ocenil současnou vládu kraje, že nedopustili nekontrolované zadlužení kraje, což by ovlivňovalo jakýkoliv další rozvoj kraje v dalším období, kterému osobně pevně věřím.

 

 

Volební preference odpovídají tomu, že jsme na začátku cesty, kdy chceme na regionální úrovni usilovat o znovuvrácení důvěry v ODS. Osobně tomu říkám podmíněný návrat důvěry občanů k novým lidem v ODS, kteří dnes chtějí každodenní prací a svými zkušenostmi dokázat, že se za poslední tři roky tato pravicová strana výrazně změnila.

 

Navíc jsem přesvědčen, že v každé historii standardních stran najdete plno úspěchů, ale i mnoho chyb. Přesto pevně věřím v návrat důvěry ve standardní politické strany, protože díky svým zkušenostem pochybuji o jakémkoliv nepředvídatelném mesiášském vládnutí. 

 

Z nepovedených věcí se musíte poučit a vůbec nepochybuji, že jako dítě si dvakrát nesáhne na rozpálenou ploténku, tak i ODS nebude opakovat stejné chyby. Spíše se musíme zaměřit na to, čím jsme byli schopni v posledním čtvrtstoletí pomoci při ekonomických a společenských změnách nejen v celostátním měřítku, ale i při úspěšném řízení samospráv na mnoha místech v České republice. Takže asi nepřekvapím, když následujícím krajským volbám a dalším volbám do samospráv přikládám možná větší význam než volbám do Poslanecké sněmovny. Jsem přesvědčen, že nová ODS bude potenciálně úspěšnější, především pokud bude znovu úspěšná v jednotlivých regionech, kde díky každodenní smysluplné práci v samosprávách nebo krajích získá zpět důvěru občanů.

 

 

Při aktuálním opakovaném odhadu volebních preferencí, které se pohybují kolem 10 %, pevně věřím, že se nám podaří ještě více přesvědčit občany o naší schopnosti podílet se na řízení kraje. Třeba i díky tomu, že tým lidí kandidujících v popředí kandidátní listiny jsem měl možnost osobně poznat a vybrat si jednotlivé kolegy podle odborných předpokladů, které navíc spojuje společná snaha pomoci a odpracovat si vše pro náš kraj. Nevím kolik nakonec získáme celkově mandátů, ale budu mít dobrý pocit, když se náš volební výsledek bude pohybovat kolem 15 %, díky čemuž budeme určitě mít možnost přijmout odpovědnost za další rozvoj kraje.