Novinky Mediální výstupy

Pomník obětem komunismu, Praha – Újezd, 27. června 2016

Vážené dámy a pánové, milí přátelé,

         když zde dnes chceme uctít památku obětí komunismu, nemůžeme jen hovořit o minulosti. Aby oběti komunistických zločinů nebyly zbytečné, je třeba se také věnovat dnešku i naší budoucnosti. Sílící varování o nových bezpečnostních hrozbách, bychom neměli ignorovat, protože používají stejné triky na cestě k moci jako kdysi komunisté – od cynického populismu, zastrašování, přes mediální masáž až po paradoxní pomoc ze strany některých zaslepených intelektuálů. Ti odvádějí pozornost od těchto hrozeb všemi možnými prostředky a argumenty jako v dobách, kdy se v československém parlamentu Klement Gottwald v roce 1929 otevřeně chlubil, že se jezdí do Moskvy učit, jak demokratům zakroutit krkem. Po roce 1948 se ukázalo, že tehdy nešlo o žádné chvástání mladého politika, ale o samotnou podstatu komunistického hnutí, které má již od Komunistického manifestu z roku 1848 násilí, netoleranci a nenávist zakotvené ve svém programu.

Dámy a pánové, údaje na tomto pomníku o počtech popravených, umučených, uvězněných a z vlasti vyhnaných do exilu nezmění ani občasné vandalské útoky, ani někteří bohorovní vyznavači tzv. „třetích cest“. Ti by si asi rádi vyzkoušeli i v zemích, které vládu komunistů nezažily, různé experimenty sociálního inženýrství, a proto považují antikomunismus za přežitou či dokonce podezřelou věc! Projevuje se to dnes v celoevropském rozměru i v médiích, kde se extrémistům často chlácholivě a tolerantně říká levicový nebo pravicový. Extremismus je z mého pohledu jediný a je bez jakékoliv nálepky. Nástup komunistů nezačal 25. února 1948, ale již po válce v roce 1945 a spíše již za války. Tehdy demokratické stran podcenily celou situaci a výsledkem byly popravy a věznění demokratických lidí. Na falešné sliby nesmíme dát. 

Historie zde není jen proto, aby se školáci učili letopočty a báli se špatných známek. Je tu proto, abychom neopakovali stále stejné chyby. Smířlivost ke komunistům a všem, kteří mají ve svých ideologiích zakotveno násilí, nenávist a netoleranci, je rozhodně jednou z největších chyb, kterých bychom se dopustili. Můj obdiv směřuje k vám, politickým vězňům. Neohnuli jste se po únoru 1948 a po listopadu 1989 jste velmi aktivně bojovali za svoji rehabilitaci a také připomínali hrůzy 50let, kdy teror komunistů vrcholil. Váš boj v 3. odboji nesmí být zapomenut, je to váš vzkaz i odkaz do budoucnosti. Díky Vám.

Čest památce všem obětem komunistického teroru. 

MUDr. Přemysl Sobotka

místopředseda Senátu PČR