Novinky Mediální výstupy

Ve sporu ministra vnitra Milana Chovance a vicepremiéra Andreje Babiše stojí na straně ministra vnitra a vedení policie, protože policejní prezident má ve své kompetenci provádět reorganizaci policie. „A všechno, co je nad tím, je podle mne ukázka přetahované o moc a vliv těch, kteří tento nástroj v ruce nemají, myslím tím ministra financí Andreje Babiše a ministra spravedlnosti Roberta Pelikána,“ prohlásila poslankyně za ODS.

 

 

Jako člověk, který není členem sněmovního bezpečnostního výboru, a tudíž neměl v ruce návrh reorganizace, to nemohu věcně posoudit. Ale když se na to podívám po kompetenční stránce, policejní prezident má ve své kompetenci tyto změny dělat, a ministr vnitra je od toho, aby posoudil, zda s tím bude souhlasit. A všechno, co je nad tím, je podle mne ukázka přetahované o moc a vliv těch, kteří tento nástroj v ruce nemají, myslím tím ministra financí Andreje Babiše a ministra spravedlnosti Roberta Pelikána.

 

 

Tuhle – lidově řečeno – válku policajtů jsem samozřejmě sledovala. Myslím, že z tohoto pohledu dává reorganizace smysl. Zřízení jedné zastřešující organizace, která bude uvnitř rozdělena tak, aby jednotlivé sekce mezi sebou nevedly válku, aby bylo přesně vymezeno, co komu náleží a co má vyšetřovat, by vedlo k přehlednosti vnitřní struktury a zabránilo by i takovému partyzánskému pojetí výkonu vrcholných policejních složek, kdy šly proti sobě. A z takového soupeření nemůže mít podle mne radost nikdo, ani politik, ani občan.

 

 

S tímto názorem opravdu nesouhlasím. Můj dědeček byl prvorepublikový rotmistr, za druhé světové války ho nacisti popravili. Nedovedu si představit, že v policii a armádě, což jsou hierarchicky sestavené složky státu, by mohlo panovat něco jako soutěž mezi jednotlivými skupinami. Tam platí, že rozkaz je rozkaz a musí se splnit.

 

 

Andrej Babiš se snaží vnutit už nejméně od roku 2011 do politiky a snaží se veřejnosti namluvit, že on je jediným bojovníkem proti korupci, že on je ten jediný čistočistý rytíř na bílém koni, který přijíždí vymést chlév. Ale není to pravda, měl by si nejdřív zamést před vlastním prahem, vysvětlit, jak to bylo s Františkem Mrázkem, jak to bylo s jeho kontakty s panem Pitrem, jak to bylo s kontakty s panem Rittigem, kde vzal peníze na začátek svého podnikání. Prostě by měl vysvětlit celou tu éru 90. let, s kým a jak podnikal a s kým ten byznys dělal. A teprve potom by si mohl hrát na protikorupčního bojovníka. Myslím, že v jeho případě opravdu platí, že zloděj volá chyťte zloděje. Na to nic přiléhavějšího není. On už se ale delší dobu snažil o nějaké rozvrtání vládní koalice, ať už to bylo na základě rozpočtu, kdy vyhrožoval, že už takhle koalice jednat nemůže. Skoro bych řekla, že hledal záminku k tomu, aby mohl na sebe před podzimními krajskými a senátními volbami strhnout pozornost a vyvolat takovou válku uvnitř koalice, která by vyústila v tu řež, která nás bezpochyby čeká v předvolební kampani. Potřeboval se dostat do pozice protikorupčního bojovníka a reorganizace policie, proti které se tak vymezuje, mu v tom velmi pomáhá. Ale myslím, že věcně o tom nic neví, že tomu resortu nerozumí, přestože v Agrofertu soustředil řadu bývalých policejních špiček z policie a kriminální služby, které říká bezpečnostní skupina Agrofertu. A jeho pracovníci mu jistě nějaké podklady dávají, ale to všechno má sloužit jen jemu, jeho osobnímu byznysu, není to nic, co má sloužit české společnosti a českému státu.

 

 

Přijde mi to velmi podivné a přesně to ukazuje, že si Andrej Babiš vytvářel svoji bezpečnostní skupinu, ale i s přesahem do těch skupin, které zatím ještě byly státní, navazoval tam nitky a soukal si tam síť, kterou potřeboval k tomu, aby do ní chytal všechny, kteří jsou mu nepohodlní, a aby v ní sám nikdy neuvázl. Kdyby se na kteréhokoli jiného politika, který by byl podezřelý z něčeho podobného jako on, třeba že nemá čisté podnikání s Čapím hnízdem, provalily jeho kontakty s panem Šlachtou nebo někým podobně vysoce postaveným v gardu policie, byl by okamžitě pod tvrdou mediální kontrolou, zatímco Andrej Babiš to obrací a říká, že tak je to správně. Ale správné to opravdu není.

 

 

To je ukrutné divadlo, kterého jsme svědky. Pan ministr Babiš nejdřív řekl, že nepůjde na Bezpečnostní radu státu, jejímž je členem. Vůbec si neumím představit, že v situaci, kdy je svolána Bezpečnostní rada státu, což je orgán, který se svolává ve vážných situacích, někdo řekne, že tam nepůjde. Nakonec prohlásil, že tam půjde. Teď chce odvolávat ministra vnitra a žádá, aby odstoupil prezident policie. Já nejsem fanoušek této vlády, vymezuji se proti ní od samého počátku jejího zrodu, ale když se podívám na aktivity ministra Babiše, je zřejmé, že on jde tvrdě jako dravec po veškeré moci, kterou by chtěl pro sebe získat. Ať už je to motivováno finančním prospěchem, proto šel tak tvrdě proti ministru Němečkovi, protože jedna z jeho dalších divizí, která má sypat peníze, rozjíždí velký byznys ve zdravotnictví. A asi tam nepotřebuje mít člověka ze sociální demokracie, proto vyvolal ten tlak na odvolání ministra Němečka s nadějí, že dojde k reorganizaci vlády a bude do úřadu dosazen někdo z ANO nebo někdo blízký Andreji Babišovi, aby mu tenhle byznys ohlídal. V tomto případě, kdy volá po odvolání ministra Chovance, mu jde zase o moc a vliv. Nejsem obhájce ministra vnitra, v mnoha interpelacích jsem ho velmi kriticky oslovovala, ale není možné, aby se ministr financí rozhodl ingerovat do jiného resortu, jak nám to předvádí pan Babiš. Přičemž jeho vlastní resort je v personálním zmatku, dá se říci rozkladu, protože řada vysoce kvalifikovaných lidí, ať už byli pod jakýmkoli ministrem, ale byli to skvělí odborníci, byla vyhozena a nahrazena takovými, kteří přikyvují ministru financí. Takže kdyby se pan Babiš soustředil na svůj resort, udělal by lépe. A já rozhodně nesouhlasím s jeho výkřiky, kdo všechno by měl odejít z vlády. Kdyby se to mělo brát podle výkonnosti, tak by první měl odejít ministr Pelikán, protože tím, co předvedl s výměnou unesených Čechů za uvězněného Libanonce Fajáda, významně ohrozil zájmy České republiky. Aby nebylo vidět na chyby vlastních ministrů za ANO, je lepší ukázat na druhé. Přesně tohle se děje. Odmítám, aby ministr vnitra nebo policejní prezident odcházeli z těchto důvodů.

 

 

Robert Šlachta si nemůže klást podmínky. Byl tak vysoko v policejní hierarchii, že když řekne, že odchází, tak podle mne není návratu zpět. A nehodnotím, jestli byl, nebo nebyl hodně úspěšný, od toho jsou odborné složky, které vyhodnocují jeho práci, ale když řekne, že odchází, neexistuje cesta zpět. A nota bene za podmínky, až odejde policejní prezident. Pak se mu nebude líbit někdo další, a až když všichni odejdou, teprve milostivě přijde. Takhle to v policii nemůže fungovat, tam musí platit: Odcházíš? Dobře, na shledanou.

 

 

Pokud jde o sociální demokraty, tam bych určitě viděla chybu v komunikaci. Ministr Chovanec měl vysvětlit lidem, kteří jsou tomu oboru blízko jako pan Bublan nebo paní Benešová, o co jde. Tady je vidět, že to nebylo komunikačně zvládnuté a připravené. Ale pokud jde o odpor nevládních organizací, šéf Transparency International David Ondračka přece inklinoval k hnutí pana Babiše, snažil se s ním spolupracovat, velmi stál o post ministra vnitra. Takže pod hlavičkou nezávislé nevládní organizace nosí stranické tričko. V případě státních zástupců chápu, že na to mají jiný pohled, ale také to podle mne ukazuje spíš na nezvládnutou komunikaci než na nějakou věcnou chybu uvnitř reorganizace. Ale od nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana bych teď očekávala ostřejší, jednoznačnější vystoupení proti olomouckému vrchnímu státnímu zástupci Ištvanovi, který chce vyslechnout policejního prezidenta jen proto, že má v plánu reorganizaci, kterou nějakou dobu plánoval a kterou teď hodlá uskutečnit. Přijde mi velmi zvláštní, že Pavel Zeman tento přešlap nekomentuje, protože pod něj spadá soustava státních zastupitelství.

 

 

Já jsem viděla od první chvíle, jaký je Andrej Babiš. A myslím, že sociální demokraté a lidovci to viděli také, jen doufali, že si časem zvykne, že je poslancem, a pochopí, že parlament je instituce, která má být držena ve velké vážnosti, a že k tomu má přispívat. A že se naučí takovou operativní politiku, to znamená organizovat si čas tak, aby ve chvíli, kdy přijde něco naléhavého, byl schopen velmi rychle měnit svůj program. V neděli nešel do Otázek Václava Moravce, ale dvě hodiny po jejich skončení na tiskové konferenci obsáhle komentoval jejich obsah. To znamená, že celou hodinu musel sedět a dívat se na ně, aby to mohl vyhodnotit, ale hodinu času na to, aby šel diskutovat do studia, nemá. Protože se bojí do toho studia jít. Koaliční partneři očekávali, že pochopí, co je jeho rolí, a dostane se do nějakých zodpovědnějších mantinelů, ale to se neděje. A myslím, že i jim dochází trpělivost, i když říkají tu povinnou větu, chceme setrvat ve vládě, je to dobrá vláda, máme řadu úspěchů. Ale myslím, že tento poslední otevřený dramatický střet ukazuje, jaké obrovské napětí ve vládní koalici je. Nevím, jestli se to podaří zhojit nebo zalátat, ale vládní krize to bezpochyby je.

 

 

My jsme měli hluboké krize, například ve vládě Petra Nečase docházelo ke střetům s Věcmi veřejnými. Zodpovědnost politika je také v tom, že si umí vyhádat svou pozici, svůj program v koalici. Ale musí to probíhat v nějakých slušných mantinelech. Ale aby to probíhalo on-line v takové rovině jako v tomto případě, tak to tady opravdu ještě nebylo. Nevím, kdo z toho má užitek, ale určitě tady nevzniká větší důvěra a vážnost vůči zvoleným politikům a zastupitelům či vládě. Mne šokuje schopnost ministrů během jednání vlády posílat zprávy typu „teď jsme se pohádali, teď se to zadrhlo, to půjdu raději na kávu“ a podobné vzkazy. Ministři této vlády mi připadají jako banda nedospělých dětí, kteří mají počítač jako hračku, jsou závisláci na sociálních sítích a nemohou odolat tomu, aby tam pleskli nějakou větu, která bude aspoň zdánlivě vtipná nebo komická. Ale pro mne je to nejděsivější představa, jak sedí vláda České republiky, jejíž ministři asi pořádně nevnímají, co se tam děje, protože neustále přemýšlejí nad tím, jak budou twitterovat s veřejností. To je šílenství. Já už jsem tím znechucena hodně dlouho. Ve vládě sedí nedozrálí lidi, kteří nechápou svoji odpovědnost.

 

 

Nemohu mluvit za ODS. Ani jsme na toto téma nejednali třeba v poslaneckém klubu, aby nám vedení strany řeklo své představy. Ale sama za sebe bych také rozhodně nechtěla, aby prezident republiky teď mohl znovu vstoupit na scénu a mohl znovu určovat, kdo bude, nebo nebude předsedou vlády, protože ta zkušenost z roku 2013 je natolik odstrašující, že nedůvěřuji tomu, že by to udělal tak, aby nepreferoval svůj zájem jako v roce 2013. Viděli jsme také po volbách v roce 2013, jak se Miloš Zeman při lánské schůzce snažil rozložit sociální demokraty na dva tábory. Cílem lánské schůzky bylo zcela jistě nějak zlikvidovat předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. Nejsem stoupencem názorů Bohuslava Sobotky, mám mnoho výhrad k jeho politice, ale ctím pravidla fér postupu. Ve chvíli, kdy byl předsedou strany, která vyhrála volby, měl dostat pověření on a prezident neměl za jeho zády kout všelijaké pikle. Byla bych tedy stoupencem názoru, který řekl Miroslav Kalousek v Otázkách Václava Moravce: nepodpořit vládu, není to vláda ani programem, ani personálním obsazením, která by mi konvenovala, ale rozhodně bych nepřipustila, jak bylo řečeno, nový pokus prezidenta republiky. Já osobně bych tuto verzi preferovala, ale musím říci, že nejsem oprávněna mluvit za ODS.

 

Rozhovor vyšel na serveru ParlamentníListy.cz.