OCENĚNÍ ÚČASTNÍKŮ TŘETÍHO ODBOJE
Etická komise vlády předala ocenění dalším šesti účastníkům protikomunistického odboje. Měl jsem tu čest pronést úvodní proslov na tomto slavnostním předávání. Vážení ocenění, příbuzní oceněných, vzácní hosté, je mi ctí, že se již poněkolikáté mohu účastnit této skromné slavnosti předávání osvědčení účastníkům třetího odboje.
Jsem rád, že se přes určité překážky podařilo schválit zákon o třetím odboji. Byl to Senát, kde započal svou komplikovanou cestu legislativním procesem, aby se nakonec navzdory vítězící levici z iniciativy Poslanecké sněmovny dočkal schválení.
Pozorujeme na více místech, že se mnohé současné „demokratické“ subjekty brání pravdě o minulosti. Jako by se dala přeskočit, promlčet. Dobře víme, že to není možné. Bylo by to něco jako dlouhodobá ztráta vědomí, po níž začínáme žít a vnímat znovu od začátku. Logicky i se všemi chybami, kterých jsme se v minulosti dopustili.
Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu se uděluje ženám a mužům, kteří v období komunistické totalitní moci s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie.
Jistou míru charakterové pevnosti vyžadovala už pouhá neúčast na chodu režimu. Režimu, který se od nacistického lišil jen kosmetickými detaily, protože měl také své koncentráky, měl také své skupinové (třídní) nepřátele, měl také své politické popravy, zvířecké mučení, likvidační nucené práce, byl také postaven na strachu a morální slabosti jedince.
Mít sílu postavit se se proti takové mašinérii, naprosto všemocnému a všeho schopnému protivníkovi, to dokázali jen ti nejpevnější.
Byli to lidé, pro něž osobní hrdost, či spíše sebeúcta znamenaly víc než vlastní život, lidé, kteří měli odvahu pro svou pravdu obětovat vše, lidé, kteří si uvědomovali, že neseme odpovědnost nejen za svůj dnešek, ale i za zítřek našich dětí.
Je mi ctí ocitnout se v jejich blízkosti, i když u většiny už jen prostřednictvím jejich pozůstalých.
Je hanbou polistopadové republiky, že potřebovala 22 let, než dokázala formálně uznat zásluhy našich statečných spoluobčanů. (Trvalo to dokonce o rok déle než sovětská okupace.)
Z toho vyvozuji, že zásady skutečné demokracie a žebříček pravých morálních hodnot v sobě naše současná společnost stále ještě nemá pevně ukotveny. K tomu potřebujeme více takových lidí, jaké zde dnes oceňujeme. Je veliká škoda, že oni nám už většinou v tom úsilí nemohou pomoci.
Jejich odkaz však promlouvá živými slovy: každý z nás má svou vlastní individuální odpovědnost za budoucí charakter našeho národa
člen vedení senátního klubu
místostarosta
předseda oblastního sdružení