Novinky Mediální výstupy

To je nejvyšší čas vhodit do banku překvapivé nabídky. Sarkozy dvě na předvolebním shromáždění ve Villepinte (12. 3. 2012) přednesl: větší kontrolu státních hranic (a tedy ústup od volného pohybu osob v tzv. Schengenském prostoru) a prosazení tzv. "Buy European Act" – zákona o preferenčních nákupech zboží vyrobeného v Evropské unii. 

 

Oba sliby jsou více než kontroverzní. Zatímco revize Schengenských dohod by znamenala ústup od jediné zjevné výhody současného evropského integračního procesu – volného pohybu osob, ten druhý návrh naráží na odpor mezinárodních dohod ve Světové obchodní organizaci. 
 

"Buy European" (kupuj evropské) by nás ve svém vnitřním poselství mělo vybídnout i k hlubší úvaze. Je přiznáním porážky v soutěži, kde obchodně konkurenční svět nabízí evropským zákazníkům zboží stejně kvalitní jako to jejich, ovšem lacinější. 
 

Pomůže Evropě tedy zvláštní zákon ochraňující či dokonce upřednostňující produkci, která vznikla v evropském prostoru? 
 

Zní to nepříjemně, ale ne. Jakákoliv obchodní uzavření před konkurencí zvnějšku budou škodlivá. Přinesou snížení konkurence, což se projeví ve vyšších cenách. Omezení konkurence prohloubí technologické zaostávání, neboť "méně štik v rybníce způsobí, že kapři budou línější". 
 

Věrohodnější výzvou než uzákonění přednosti kupovat "vyrobeno v EU", by tedy byl politický závazek "Produce European" (vyráběj evropské). 
 

Jedině odklon od ochranářství a fundamentální obnova evropské konkurenceschopnosti jsou řešením současné složité situace v Evropě. 
 

Existuje ale něco, co se dá obecně nazývat "evropskou konkurenceschopností"? Snad jisté množiny ekonomických statistických dat to umějí, ve skutečnosti nic takového neexistuje. Jediné, co existuje jako měřitelná konkurenceschopnost, je konkurenceschopnost jednotlivých firem, jejich výrobků a služeb. 
 

A tady jsme u jádra problému. Říkám-li, že se snižuje schopnost firem konkurovat na otevřených trzích produktům z jiných částí světa, pak je tomu z mnoha notoricky známých důvodů: příliš vysoké náklady práce v Evropě v porovnání se zbytkem světa, nesmyslně zkostnatělé pracovní právo, neúnosně drahý sociální model (který o sobě dává vědět prostřednictvím kolapsů veřejných financí), selhávající systémy vzdělání, odklon od výchovy k řemeslné zručnosti a vysoké kvality technického vzdělávání, vysoká byrokracie spojená se založením soukromé firmy, příliš svazující byrokratické požadavky na nejrozmanitější lidské aktivity a tak dále. 
 

Řešení musí být prosazena na národní úrovni. Představa, že jedna centrální evropská (bruselská) autorita umí vyřešit problémy v dramaticky odlišných částech EU naráz a jedním unifikovaným opatřením, je naivní a nereálná. Dokonce bych řekl, že pro budoucí úspěšný rozvoj evropského prostoru nebezpečná. 
 

Ne "Buy European" ale "Produce European" musí být vizí budoucnosti v Evropě. Méně politických institucí, ale více prostoru pro svobodnou lidskou činnost. Méně pokusů lidem organizovat životy, ale více důvěry v plodnost jejich soukromých aktivit. Více volného ( a státem neorganizovaného) trhu. 

Tomu ale nesmí stát v cestě současná znetvořená podoba protievropského integračního procesu. A pochybuji, že na toto téma ve francouzské prezidentské kampani dojde.